Rubriky: Obecné

Dobrý den všem milovníkům umění,

byli jsme velice natěšeni na návštěvu Benátek zejména proto, že hlavní cíl naší cesty byla Sbírka Peggy Guggenheim. Tato sbírka pro nás byla nad očekávání přenádherná. Řekněme si něco více a ukažme si ta krásná a vzácná díla nedozírných hodnot.

Sbírka Peggy Guggenheim patří mezi nejvýznamnější muzea evropského a severoamerického moderního umění první poloviny 20. století v Itálii. Nachází se v bývalém domově Peggy Guggenheim, Palazzo Venier dei Leoni, na Canal Grande v Benátkách. Tato sbírka je jednou z nejnavštěvovanější „atrakcí“ v Benátkách. Pokud tedy někdy do Benátek zavítáte, nesmíte toto muzeum vynechat, skutečně nebudete litovat.

Kdo byla Peggy Guggenheim?

Asi nejvíce jí charakterizuje její vlastní motto, kterým se řídila: Kup jeden obraz denně.

Marguerite „Peggy“ Guggenheim (26. srpna 1898 – 23. prosince 1979) byla americká sběratelka umění a bohémka. Narodila se do bohaté newyorské rodiny Guggenheimových, její otec Benjamin Guggenheim vybudoval milionovou firmu a v roce 1912 bohužel ztroskotal na Titaniku. Peggy byla neteří Solomona R. Guggenheima, který založil nadaci Solomon R. Guggenheim Foundation. Její matka pocházela z přední bankéřské rodiny Seligmanových.

Guggenheim vyrostla v New Yorku a v roce 1921 odcestovala do Evropy. Právě v Evropě a také Americe sbírala v letech 1938 až 1946 umění. Tuto sbírku vystavovala tak, jak ji budovala. V roce 1949 se usadila v Benátkách, kde žila a ve věku 81 let zemřela. Peggyin popel je uložen v rohu zahrady jejího muzea. Od té doby se sbírka Peggy Guggenheimové pod dohledem nadace Solomon R. Guggenheim Foundation stala jedním z nejlepších muzeí moderního umění na světě.

Rádi bychom citovali slova samotné Peggy: „Věnovala jsem se své sbírce. Sbírka znamená tvrdou práci. To bylo to, co jsem chtěla dělat a udělala jsem z toho svou životní práci. Nejsem sběratelka umění. Jsem muzeum.“.

Celosvětový věhlas Peggy Guggenheim Collection podrtují díla těch největších umělců vůbec: Alberto Giacometti, Arnaldo Pomodoro, Max Ernst, Henry Moore, Pietro Consagra, Pablo Picasso, Gino Severini, Jean Metzinger, Vasily Kandinsky, Kazimir Malevich, Francis Picabia, Marc Chagall, Salvador Dalí a mnoho dalších…

Právě Alberto Giacometti je ten, o kterém se chceme zmínit také z toho důvodu, že jeho díla byla velkou inspirací pro našeho milovaného českého umělce Olbrama Zoubka. Naše Galerie TOGA vystavuje největší prodejní sbírku Olbrama Zoubka v Česku.
A. Giacometti byl švýcarský malíř a grafik a jeden z nejvýznamnějších sochařů 20. století. Talent mu byl dán do vínku, jeho otec Giovanni Giacometti patřil mezi známé postimpresionistické malíře.

V roce 1962 byla Albertovi Giacomettimu udělena hlavní cena za sochařství na bienále v Benátkách (mezioborová přehlídka umění konající se v Benátkách každý lichý rok od roku 1885), která ho katapultovala mezi uměleckou elitu.

Giacomettiho tvorba byla ovlivněna kubismem a surrealismem. Jeho díla jsou rovněž protkána filozofií. Známá a velice ceněná jsou Albertova nejen sochařská díla, rovněž malby a kresby jsou důležitou součástí jeho tvorby. Známý je především svými portréty, i když v mládí rád maloval krajinky a zátiší.

V příštím díle Pablo Picasso a další…

Přejeme pěkný den

Vaše Galerie TOGA

Krásný den všem,

snad jste se nemohli dočkat dalšího z našich dílů, stejně jako my. O zážitky nabité cesty do Benátek rozhodně nebude nouze.

Výlet na muranský ostrov historicky proslavený místními mistry skláři jsme skloubili také s návštěvou ostrůvku Burano.

Pokud hledáte klidné místo, kde místní obyvatelé převládají nad turisty, jste tady správně. Uchvátí vás zde pestrobarevné domky velmi sytých barev a úzké kanály, které dodávají Buranu romantickou atmosféru, podtrhující útulnými tratoriemi, kde lze strávit velmi příjemný večer a kde si opravdu pochutnáte na vybrané italské kuchyni.

Burano je nejen výjimečným ostrůvkem, nazývaným oázou klidu, je proslavený zejména tradiční výrobou ručně vyšívaných krajek. Tradice krajkářství zde vznikla již ve středověku a díky bohu se udržela až do dnešních dnů. Burano vždy bývalo domovem rybářů a tak si jejich ženy v dlouhých chvílích začaly vytvářet nejrůznější krajkové výrobky, jejichž jedinečnost a dokonalost ruční práce je obdivuhodná. A pokud si budete chtít na památku nějakou tu krajku odvézt, počítejte, že vás to bude něco stát. Obdivuhodná a také drahocenná řemeslná památka.

Při cestě zpět do víru dění Benátek jsme neodolali návštěvě bazilice římsko-katolické církve – kostelu Santa Maria della Salute, který je velmi pěkně viditelný od břehu moře, kde za se za vašimi zády nachází náměstí Svatého Marka. Z historických dokumentů je nám známo, že Benátky v roce 1630 zažily pustošivou epidemii moru. Benátská republika jako zaslíbení za vysvobození města od moru postavit kostel Matce, patronce zdraví a vysvobození. Stavba započala hned následujícího roku 1631 a většina uměleckých předmětů v kostele nesou odkaz na „černou morovou smrt“.

Jak se Benátky vlastně stavěli? Do bažinatého podloží laguny jsou zaraženy hustě vedle sebe dřevěné kůly, na jejichž vrcholy se poté položily dvě vrstvy desek, vrstva kamene a až pak teprve následovaly základy budov a paláců. Historické prameny uvádí, že na stavbu Santa Maria della Salute bylo použito neuvěřitelných 1 106 657 kůlů.

Plavbou po kanálu dále jsme začali objevovat další a další skvosty a hlavní cíle naší cesty – galerie umění. Jedna z nich Galerie Franchetti se nachází uvnitř jednoho z nejstarších benátských paláců Ca‘ d’Oro neboli Zlatý dům. Už pohled zvenčí na tuto gotickou budovu z roku 1430 je úchvatný. Bohatě zdobená fasáda byla ve ale 20. století zrekonstruována a bohužel přišla o své zlacení, které jí bylo příznačné názvu Zlatý dům.

Přeskočme ale zpět k samotného galerii, tedy umělecké sbírce Giorgia Franchettiho. Mezi nejhodnotnější díla stálých expozic v této galerii patří obrazy Andrea Mantegny nebo Antoona van Dycka. Sbírka sice menší, za to ale její obsah malířského a sochařského umění 15. – 18. století je velmi cenný.

Nejvíce nás však potěšila Sbírka Peggy Guggenheimové, která patří mezi nejvýznamnější muzea evropského a severoamerického umění první poloviny 20. století v Itálii. Dostali jsme se tam jak jinak než lodí po Canal Grande.

O této sbírce si povíme v příštím pokračování. Už se nemůžeme dočkat, až vám ukážeme zlatý hřeb naší cesty.

Více uměleckých zážitků přeje

Vaše Galerie TOGA

Zdravíme všechny příznivce Galerie TOGA,

rádi bychom se s Vámi podělili o zážitky z naší další cesty za uměním a architekturou. Navštívili jsme Benátky (italsky Venezia) a hned na začátku si pojďme říci, že Benátky jsou jedno z nejnavštěvovanějších měst světa. Ročně toto město na vodě navštíví 25 milionů turistů a tak zvolte k jeho návštěvě raději období mimo hlavní turistickou sezónu.

První osídlení Benátské laguny se datuje do 5. století našeho letopočtu a od té doby se město směle rozrůstá a také lehce „potápí“ a to 1-2 milimetry za rok. Na tento kolosální problém upozorňuje umělec Lorenzo Quinn celkem svérázným způsobem, tedy sochou ve tvaru rukou, které podpírají hotel nad Grand Canal.

Kroky většiny z nás, kteří jsme Benátky navštívili vedou obyčejně na hlavní náměstí, na benátskou ústřední dominantu – Náměstí Svatého Marka (italsky Piazza San Marco). Náměstí vzniklo v 9. století před původní Bazilikou Svatého Marka. Do současné velikosti a tvaru bylo náměstí upraveno v roce 1177. Již v těchto místech strávíte notnou dávku času, protože je zde mnoho k vidění počínaje Bazilikou a Zvonicí svatého Marka, Dóžecím palácem, Hodinovou věží, konče překrásnými Budovami s arkádami, Knihovnou či vyhlášenou nejstarší italskou kavárnou Caffé Florian založenou roku 1720.

Malá vsuvka: chtěli jsme zmínit rovněž benátské holubi, které snad každý s oblibou na Náměstí Svatého Marka krmil a byl to jeden z mimo kulturních zážitků navíc, avšak všem nám jsou jasné následky stovek holubů okupujících přilehlé památky. Proto pozor – jejich krmení je zde od roku 2008 protizákonné.

Asi nejlépe zachovalý příklad byzantské architektury můžete spatřit v budově hlavního kostela – Bazilice svatého Marka. Zde se jako milovníci umění zastavíme. Vnitřek kostelu se totiž chlubí mimořádně bohatou mozaikovou, malířskou a sochařskou výzdobou, ze které člověku až přechází zrak. Už vnější výzdoba v podobě nádherných mozaiek a soch je zcela dechberoucí. Říkáte si, že vás už asi nic více nedokáže tak ohromit a vlastně i ochromit ale vnitřní výzdoba? Přes 4 200 m² mozaik z barevných skleněných kostiček, zčásti se zlatou vložkou, bronzové reliéfy znázorňující život svatého Marka, mramorová dlažba či chórová empora, zkrátka nepopsatelné!

Kostel byl postaven v letech 828-832. Ve své ranné historii byl vypálen, znovu vystaven, poté následovaly přístavby a přestavby ve 13. století, které zachovaly kostelu byzantský ráz, až se dostaneme ke století 14., kdy architektonické doplňky jsou již čistě gotické.

A proto si teď povězme o slavném Dóžecím paláci, sídle benátských dóžat, který získal svou podobu právě ve 14. století a pro patří nejvýznamnějším gotickým památkám nejen v Benátkách ale celé Itálii. Pokud je řeč o Dóžecím paláci, neměli bychom opomenout slovutný (jak pro koho teda) Most vzdechů ((italsky Ponte dei Sospiri). Tento 11 metrů dlouhý můstek z bílého mramoru spojující výslechovou místnost v paláci s vězením z roku 1574 asi vězni nepřecházeli příliš rozradostněni. Proto také brána vzdechů, od procházejících vězní vzdychajících nad svým blížícím se osudem. Mimochodem tento pseudonázev je podle vynikajícího spisovatele a romantika lorda Byrona odvozen až v 19. století.

Celé Námětí Svatého Marka a jeho přilehlé části vedoucí k přístavním molům, nazývající se náměstíčkem (Piazzeta), je úchvatnou podívanou historické architektury, zdobných sloupoví a překrásných soch v nadživotních velikostech.

Sledujte naše další kroky po Benátkách v pokračování našich cestopisů…

Děkujeme za pozornost a přejeme krásný den

Vaše Galerie TOGA

Krásný den všem,

věděli jste, že název města Paříže je odvozen od keltského kmene Parisiů? Paříž dnes patří k nejlidnatějším městům Evropy, s přibližně 2,2 miliony obyvatel.

Paříž je od roku 508 našeho letopočtu hlavním městem francouzských království a republik. Je centrem smyslnosti a romantiky, historie, módy, zábavy a kultury – je domovem nejnavštěvovanějšího muzea na světě. Paříž je domovem Louvru a Louvre je domovem nejvěhlasnějších uměleckých děl…

Naposledy jsme psali o Moně Lise. Mona Lisa je nejslavnějším portrétem na světě a my se naprosto nebojíme s proslulostí tohoto obrazu srovnat Venuši mélskou (francouzsky Venus de Milo). Jedná se o starověkou sochu z období helénismu a jedno z nejznámějších děl starořeckého sochařství.

Venuše Mélská je nejpravděpodobněji zpodobněním řecké bohyně lásky a krásy – Afrodity, avšak někteří učenci tvrdí, že se jedná o bohyni moře – Amfitrítu. Ta je uctívána na ostrově Mélos, kde byla socha objevena a jehož jméno nese. Jisté je, že byla vytvořená v období mezi lety 130 a 100 př. n. l.

Venuše Mélská, za jejíhož autora byl považován Praxiteles, je mramorová socha s esovitým držením těla a obnaženými ňadry, v nadživotní velikosti. Měří 203 cm. Bohužel paže a původní podstavec byly ztraceny po jejím objevení. Ale na lodi, která sochu přivezla, se nacházel také tento ztracený podstavec. Jacques-Louis David, tehdy žijící v Belgii, si tajně opatřil kresbu sochy pro svou inspiraci od syna zaměstnance Louvru. Na nákresu je socha i s podstavcem, na kterém je čitelný nápis označující autora: Alexandros z Antiochie.

Text popisky v muzeu Louvre uvádí: „Afrodita, zvaná Venus de Milo, cca 100 př. n. l., ostrov Mélos, dar markýze de Rivière králi Ludvíku XVIII.“ Tento markýz byl francouzským velvyslancem v Osmanské říši. Od řeckého farmáře byla socha zakoupena francouzským konzulem přímo na ostrově Mélos za směšně nízkou částku 1000 franků.

Oproti všemu nevelkou zajímavostí je také to, že i když socha byla oceněná na vysoké úrovni mnoha umělci a uměleckými kritiky, sám francouzský impresionistický malíř Auguste Renoir sochu příliš neobdivoval a označil ji za “přerostlého četníka”.

Pro nás zosobněním smyslnosti a krásy. Co myslíte Vy?

Sledujte nás pro další překrásné ukázky uměleckých děl z muzea umění Louvre…

Přejeme Vám umělecké zážitky plné radosti

Vaše Galerie TOGA

(21. dubna 1926 Praha – 15. června 2017 Praha)

Autor, na jehož tvorbu se od počátku naší galerie s radostí a obdivem zaměřujeme, by tento rok oslavil své 97. narozeniny a dnešním dnem již 6let není autor mezi námi. A proto bychom i letos chtěli pár slovy uctít jeho památku.

I díky vašim komentářům, vidíme, že vás díla Olbrama Zoubka zajímají i mimo galerie a výstavy, a sochy můžeme vidět v našem okolí volně přístupné. A i proto jsme rádi, že s námi interagujete a místa sdílíte.

Pár z těchto míst jsme vám taktéž představili v minulosti zde., kde se k místům můžete vrátit, nebo s námi dnes objevit další místa, kde je tvorba Olbrama Zoubka (a Evy Kmentové) k vidění. Tímto bychom rádi vzdali hold tomuto výjimečnému autorovi.

S přáním hezkého dne Galerie TOGA s.r.o.

1. Socha Evy před Klicperovým divadlem (Hradec Králové)

Socha biblické Evy zdobí prostranství před Klicperovým divadlem v Hradci Králové. Roku 1996 ji vytvořil sochař Olbram Zoubek. Jedná se o postavu štíhlé ženy se zlatými vlasy.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/socha-evy-pred-letni-scenou-klicperova-divadla

2. Pomník obětem holocaustu (Kroměříž)

Na Komenském náměstí, v místech, kde dnes stojí Kulturní dům stávala od roku 1909 synagoga, postavená v novorománském slohu s orientálními maurskými prvky. V roce 1942 ji nacisté vyhodili do povětří. Dnes ji připomíná památník kroměřížským obětem holocaustu od Olbrama Zoubka.

Zdroj: https://www.kudyznudy.cz/aktivity/pomnik-kromerizskym-obetem-holocaustu

3. Pomník Milady Horákové na Smíchově (Praha)

Pomník Milady Horákové tvoří bronzová socha se skloněnou hlavou v mírně nadživotní velikosti, která je otočena zády do ulice.

4. Socha pro kněze Josefa Toufara (socha je umístěna v zákristii kostela svatého Víta v dnes již zaniklé obci Zahrádka.)

Poslední svou sochu Olbram Zoubek věnoval umučenému knězi Josefu Toufarovi. „O páteru Toufarovi jsem četl knihu, kterou o něm napsal Miloš Doležal. Ta mě tak dojala, že jsem se rozhodl faráři utlučenému komunistama ve Valdicích věnovat sochu,“ vysvětloval při jejím odhalení jeden z nejuznávanějších českých sochařů a autor řady děl věnovaných obětem komunismu.

Zdroj: https://www.idnes.cz/jihlava/zpravy/odhaleni-sochy-pro-patera-josefa-toufara-v-zahradce.A170225_172932_jihlava-zpravy_mv

5. V neposlední řadě dětské hřiště, s herními prvky, které před více než 50 lety vytvořili sochaři Olbram Zoubek a jeho žena Eva Kmentová. Plastiky jsou natřené na bílo. (Praha – Stromovka)

Dobrý den všem našim příznivcům,

z poslední cesty do Paříže, o které jsme Vám již „referovali“, jsme si přivezli nezapomenutelné zážitky a rádi bychom se vrátili ještě k naší návštěvě muzea umění Louvre. Bylo nám líto, že jsme ho tak trochu v našem povídání upozadili. Neuvěřitelná a bezesporu celosvětově hodnotná díla, které Louvre vystavuje, si zasluhují mnohem více pozornosti, jako samotný palácový komplex, ve kterém muzeum sídlí a chceme se k nim ještě aspoň na malou chvíli vrátit.

Je mnoho důvodů, proč muzeum navštívit, pokud pomineme neutuchající nádheru tohoto paláce a přilehlých zahrad, tím největším důvodem je rozhodně rozmanitost zde vystavovaných děl.

Původ sbírky sahá do 16. století, kdy Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře Jabacha. Veřejné muzeum bylo oficiálně otevřeno až za Francouzské revoluce v roce 1793, tehdy zde byla zpřístupněna umělecká díla zabavená králi a různým církevním institucím. Velký význam muzeu přisoudil především Napoleon, který ze svých tažení přivážel do Paříže umělecky a historicky cenné předměty. I přesto, že se řada z nich později vrátila do zemí, z nichž byla odvezena, se stal Louvre nejvýznamnějším celosvětovým muzeem.

Asi největším tahákem pro celý svět je obraz italské umělce Leonarda da Vinciho – Mona Lisa. Jedná se bezesporu o patrně nejslavnější portrét všech dob, který malíř vytvořil v letech 1503 až 1506 při svém pobytu ve Florencii. Někdy je uváděn rok dokončení 1517, kdy se Leonardo da Vinci nacházel už ve Francii.

Leonardo před svou smrtí prodal Monu Lisu francouzskému králi Františku I. za tehdy celkem vysokou částku 4 000 zlatých dukátů. K věhlasnosti díla přispěla dokonce jeho krádež. V srpnu roku 1911 byl obraz z Louvru ukraden, zlodějem byl zaměstnanec Louvru Vincenzo Peruggia. Obraz nejprve dva roky schovával ve svém pokoji v Paříži, poté se s ním vydal až do Florencie a nabídl jej ke koupi antikváři Alfrédu Gerimu. Ten si chtěl ověřit pravost obrazu u ředitele florentské galerie Giovanniho Poggia. Nakonec oba uvědomili policii a Peruggia byl zatčen. Trestem mu bylo 7 měsíců vězení.

Rádi byste znali odpověď na otázku, kdo je ona portrétovaná žena Mona Lisa? Odpověď na tuto otázku bychom Vám rádi dali ale už je velice dlouho předmětem dohadů. Jako každá záhada i tato má několik teorií. Zmíníme ty nejvíce pravděpodobné. Tradičně se uvádí, že žena na obrazu je Lisa del Giocondo, žena florentského obchodníka jménem Francesco del Giocondo, který skutečně u Leonarda portrét své ženy objednal. Malíř však v té době pracoval na několika dalších portrétech… a z tohoto důvodu, nebyl tento výklad dosud všemi znalci uznán. Další z teorií hovoří o tom, že portrétovanou ženou je sama Leonardova matka.

Co byste také určitě o Moně Lise chtěli vědět, je to, že se jedná o malbu olejem na dřevo topolu s využitím techniky sfumato. Rozměr díla je 77 × 53 cm. Na první pohled musí každého zaujmout, že žena na obraze sleduje svého diváka, kamkoliv se pohne. Předmětem mnoha úvah je rovněž tajuplný, jemný úsměv asi nejslavnější portrétované ženy, o níž víme bohužel tak málo.

Tehdejší portrétisté malovali portréty především z profilu, i v tomto je Mona Lisa jedinečná. Krajina v pozadí za ženou je vysoce fantaskní, levá a pravá strana horizontů je na velmi rozdílné úrovni a to až takové, že by se fyzicky za Monou Lisou ani nemohly spojit.

Krátce odbočíme zpět do našich končin. Napadá nás, že pokaždé, kdy vejdeme do míst, kde visí obrazy naší Galerie Toga, sledují nás oči z obrazů českého malíře Vlastimila Zábranského. Nechal se inspirovat?

Leonardova Mona Lisa je jedním velkým důvodem, proč muzeum umění Louvre navštívit… Příště se zaměříme na další z mnoha skvostů a něco málo si o nich povíme.

Mějte radost z umění a krásný den

Vaše Galerie TOGA

Krásný den všem příznivcům galerie Toga,

pokračujte s námi na cestě za uměním a architekturou Paříže. Pro místní obyvatele a turisty se zde nabízí nepřeberné množství kulturních institucí : přes 150 muzeí a 200 galerií, asi 100 divadel, přes 650 kin a více než 10 000 restaurací. Nelze vždy navštívit všechno ale my jsme se obdivovali následujícímu…

Opéra Garnier taktéž Palais Garnier je jeden ze dvou operních domů v Paříži, které využívá Opéra national de Paris. Opéra Garnier nese jméno svého architekta Charlese Garniera a byla otevřena v roce 1875. Významná budova dala název nejen zdejší ulici (Avenue de l’Opéra), náměstí (Place de l’Opéra), stanici metra (Opéra) ale i celému 9. obvodu. Architekt Garnier navrhl budovu, která měla svou pompézností a luxusem oslavit císařství, proto zvolil v architektuře i výzdobě novobarokní styl.

Říká vám něco příběh o Fantomovi opery? Jistěže ano! Tento operní dům je dějištěm tohoto příběhu a reálnou základnou pro jeho vznik byly tajemné zvuky z podzemí během prvních představení a také ne zcela objasněná nehoda, při které 20. května 1896 spadlo protizávaží těžkého lustru a zabilo 56letou domovnici Madame Chomette. Tyto události a tak trochu odstrašující rozsáhlé chodby suterénu daly vytvořit mýtu, který se stal fenoménem. Jako první se tohoto příběhu ujal ve svém románu Gaston Leroux (info pro čtenáře). Na operu jsme sice nezavítali, tlačeni časem a obsahem našeho kufru, který neobsahoval dress code hodný pařížské opery. Avšak návštěvu této impozantní budovy zahalené do hávu mystična, jsme si nemohli nechat ujít.

Katedrála Notre-Dame (doslova katedrála Naší Paní, označovaná také jako katedrála Panny Marie nebo chrám Matky Boží), ale asi nejlépe znějící ve francouzštině Cathédrale Notre-Dame de Paris. Věhlasná gotická katedrála spadá pod pařížskou římskokatolickou arcidiecézi a patří k významným památkám evropské středověké architektury. Na této památce jsme obdivovali přechod od pozdně románské ke gotické architektuře a použití vnějších opěrných oblouků obvodových zdí a průčelí s četnými zdobenými sochami. Byla postavena v letech 1163–1345 a 15. dubna 2019 katedrálu bohužel zachvátil požár, který zničil krov a sanktusovou věž. I přesto je stále obdivuhodná a nás trochu zamrzelo, že jsme se k této konkrétní kulturní památce nevypravili o mnoho let dříve a neviděli ji v celé své kráse, bez přítomného lešení.

Stejně tak asi nemusíme představovat Louvre – muzeum umění ale právě to je pro nás milovníky umění synonymem Paříže a hlavní cíl naší cesty. Louvre, sídlící v palácovém komplexu Palais du Louvre, bývalém sídle francouzských králů je zkrátka zážitek. Na ploše 72 tisíc m² vystavuje toto muzeum přes 35 tisíc exponátů (z celkové sbírky asi 554 tisíc) od pravěku po 19. století. Co do návštěvnosti je nejnavstěvovanějším muzeem na světě. Za zmínku mimo světově proslulou Monu Lisu stojí také umělecké exponáty jako Madona ve skalách, Svoboda vede lid na barikády, Cyklus Marie Medicejské, Svatba v Káni galilejské, Venuše Mélská, Níké Samothrácká, i tato díla patří mezi nejvyhledávanější. My jsme byli unešení z každého exponátu a spatřovali v nich větší či menší inspiraci autorů, které nabízí také naše galerie.

Architektura zdejších budov by vydala na tlustou knihu. Například klasicistní styl architektury jsme spatřili ve Vítězném oblouku, který dal postavit Napoleon Bonaparte na paměť svého vítězství v bitvě u Slavkova. Oblouk byl vybudován v letech 1806–1836 a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle na západním konci slavného pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Každý rok u oblouku bývá ukončen cyklistický závod Tour de France a my byli tak trochu rádi, že jsme se do tohoto období zrovna nepřipletli, jsme spíše moto nadšenci :). K památníku můžete vejít podzemní chodbou, v ně stavby navštívit malé muzeum a na jeho střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa. A jen pro zajímavost, Vítězný oblouk byl inspirací pro Dianin chrám ve Valticích.

Neutuchající dojmy ze všech těch krás nás ještě dlouho budou naplňovat entuziasmem.

Příště opět na viděnou od „někud“…

Vaše Galerie TOGA

Srdečně Vás zdravíme ze srdce Francie,

jak jsme po naší cestě za starodávnými památkami Egypta avizovali, tentokráte přinášíme opět dva cestopisné díly z našeho poznávacího „výletu“ do Paříže.

Paříž je kulturním městem prvního řádu. Rádi bychom ale začali trochu odjinud než od kultury. Pokud navštívíte Paříž, zjistíte, že se všichni v tomto metropolitním městě orientují podle obvodů. A neznalost obvodů neomlouvá :). Jen pro zajímavost: území Paříže je rozděleno do 20 obvodů a to včetně Bouloňského a Vincenneského lesíka, jenž leží již mimo hranice města. A aby toho nebylo málo, měli byste mít také podvědomí, na kterém břehu se nacházíte. Řeka Seina rozděluje město na dvě nestejné části, těmi jsou: severní – pravý břeh (větší) a jižní – levý břeh (menší).

Snažili jsme se mírnit a tak jsme se nevydali za největšími taháky Francie hned (ale vzápětí). Začali jsme Jardins du Trocadéro (Zahrady Trocadéra) – veřejným parkem, kde nasajete pro začátek tu správnou atmosféru. Park byl vybudován v roce 1937 na svažitém břehu řeky Seiny v rámci světové výstavy. Jeho rozloha činí 93 930 m². Terasa nad parkem skýtá dobrý výhled na Eiffelovu věž, na kterou jsme se za nedlouho rozešli…

Netřeba představovat nejznámější pařížskou dominantu… Eiffelovu věž (francouzsky La Tour Eiffel). Ale! Má prostě něco do sebe a je ikonická. Byla postavena v letech 1887 – 1889 a až do roku 1930 byla s výškou 300,65 metrů nejvyšší stavbou světa. V současnosti měří včetně antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi Gustavu Eiffelovi a pod balkonem první plošiny se po celém obvodu nachází nápis složený ze 72 jmen významných vědců a inženýrů, bez jejichž znalostí by vybudování věže nebylo možné. Věž má dvě restaurace. Ta v prvním patře s názvem 58 Tour Eiffel nabízí panoramatický výhled na Paříž. Restaurace Le Jules Verne, v patře druhém, má dokonce i svůj soukromý výtah. Tato restaurace obdržela slavnou hvězdu od Průvodce Michelin.

Na „Eiffelovku“ se dostanete výtahem nebo po schodech. Už výstup do prvního patra po 345 schodech je výkonem hodným medaile. Co teprve dalších 359 schodů do druhého patra? No nic, jeli jsme výtahem, kterým je přístupné i třetí patro, to už pouze výtahem.
I my máme takovou malou Eiffelovku – Petřínskou rozhlednu, pro kterou byla předlohou právě Eiffelova věž.

Nohy jsme si šetřili do dalšího veřejného parku Champ-de-Mars (Martovo pole) s rozlohou 24,32 ha. Na Champ de Mars se konají četné oslavy a veřejné akce jako koncerty, výstavy nebo ohňostroje. Posloužil nám k aktivnímu čerpání energie.

Neuniklo nám ani největší náměstí v Paříži Place de la Concorde (náměstí Svornosti) s neuvěřitelnou rozlohou 84 000 m², které bylo vybudováno v letech 1754 až 1763. Náměstí bylo původně zbudováno na počest krále Ludvíka XV., jehož jezdecká socha zde byla umístěna, neslo také jeho jméno. Avšak během Francouzské revoluce byla socha roztavena a náměstí přejmenováno na náměstí Revoluce. A jak už všichni z historie známe, na tomto místě byla místo sochy umístěna gilotina, na níž bylo popraveno na 1300 lidí včetně krále Ludvíka XVI. a později i královna Marie Antoinetta. Pro nás velmi zajímavé pocity, když stojíte na takovém místě a uvědomujete si, co se zde odehrávalo.

Na levém břehu v 7. obvodu Paříže stojí úchvatný komplex budov Invalidovny (francouzsky Hôtel National des Invalides). Tento komplex zahrnuje Muzeum Armády, vojenskou nemocnici a domov pro válečné veterány. Dnes je také místem posledního odpočinku největších válečných hrdinů Francie. Nejvýznamnější hrobku zde má Napoleon Bonaparte a jeho synové a mnoho dalších. Zdejší Dóm, který komplexu vévodí je katedrálním kostelem Francouzského vojenského ordinariátu.

A to nebylo všechno, na viděnou příští neděli u pokračování pařížské cesty za uměním a architekturou z Louvru a dalších míst…

Vaše Galerie TOGA

Vážení a milí příznivci naší galerie,

pokračujte s námi na cestě do starověkého Egypta, nad jehož monumenty do dnešních dní zůstává rozum stát, tentokráte Káhiry – Gízy. Vydejte se s námi za krásami zdejších památek, jejichž umně propracované monumentální sochy a vše říkající zdobné reliéfy, byly dávným, jsou současným a budou mnoha dalším umělcům velkou inspirací.

Budeme se Vám snažit alespoň v krátkosti a zajímavě přiblížit náš cestovní itinerář a vypíchnout to nejlepší…

Díl druhý – Káhira – Gíza

Egyptská historie jako na dlani se nám rozprostřela při návštěvě Egyptského muzea a Velkého egyptské muzea „GEM“, o kterém jsme hodně slyšeli ale naprosto přesáhlo naše očekávání…

Ve více než padesáti místnostech je k vidění téměř 130 tisíc různých exponátů od kolosálních soch po drobné šperky, které představují historii starověkého Egypta od počátků do příchodu islámu. Muzeum bylo založeno roku 1858 Francouzem Augustem Mariettem a nachází se v klasicistní budově z roku 1902 v severní části náměstí Osvobození. Oproti tomu GEM sídlí v nové moderní budově asi 2 km severně od Gízské metropole. Grand Egyptian Museum je nově vybudované monumentální archeologické muzeum egyptské civilizace a jedno z největších svého druhu na světě. S výstavní plochou 81 000 m2 je GEM největším muzeem světa podle rozlohy. Sídlí v nové moderní budově asi 2 km severně od Gízské metropole.

V blízkosti jsme prozkoumali Gízskou nekropoli, pohřebiště ležící přibližně 9 km od historického centra Gízy a 25 km jihozápadně od Káhiry. Tomuto komplexu staroegyptských monumentů dominují tři pyramidové komplexy a Velká sfinga. Na Gízské plošině se nacházejí tři hlavní pyramidy: Cheopsova pyramida „Velká pyramida“, o něco menší Rachefova pyramida ležící několik desítek metrů jihozápadně a nejmenší Menkaureova pyramida a východně od pyramid stojí Velká sfinga.

Cheopsova pyramida je největší pyramida v Egyptě, největší známá kamenná stavba vybudovaná v období starověku a člověk se asi teprve tady uvědomí, jak maličký je a jakou máme moc jako organizovaná společnost. Pyramida má v současnosti rozměr základny 230,38 × 230,38 m, její současná výška je 138,8 m, i když původně byla ještě o 2 m na každé straně delší a o 9 m vyšší. Sklon pyramidy je přibližně 51°50´. O málo menší Rachefova pyramida se vedle té „Velké“ nenechá zahanbit, stejně jako nejmenší z trojice výše zmíněných a to Menkaureova pyramida. Její jméno v překladu znamená Božský je Menkaure.

Obrovský úžas jsme sváděli, jako milovníci a sběratelé soch, nad největší sochou vytesanou z jednoho kusu kamene. Ano, řeč je o Velké sfinze. Je 73,5 m dlouhá, 19,3 m široká a 20,22 m vysoká. Sfinze chybí původně asi jeden metr široký nos. Velmi rozšířená legenda tvrdí, že jí ho ustřelili Napoleonovi vojáci v průběhu jeho tažení do Egypta. Tato informace je však nepravdivá, protože existují obrazy Sfingy z doby před Napoleonovým tažením, které ji zobrazují bez nosu. Egyptský historik al-Makrízí připisuje zničení nosu súfijskému fanatikovi, který byl rozhořčen tím, že prostí rolníci uctívají Sfingu, aby tím zlepšili svou úrodu.

Řeč byla již o největších z největších ale co takhle nejstarší? Nemohli jsme si nechat ujít Džoserovu pyramida, tedy nejstarší egyptskou pyramidu a tím pádem i nejstarší památku staroegyptské náboženské a pohřební architektury.

Velkolepé, monumentální, dechberoucí a pohlcující…takové jsou naše pocity z této cesty a taková je staroegyptská architektura a umění.

Budeme se těšit opět z našich cest za uměním. Propříště zašleme pozdrav z nonšalantní Paříže…

Vaše Galerie TOGA

Dobrý den všem příznivcům Galerie Toga,

jak už je o nás dobře známo, jsme galerie s největší prodejní sbírkou děl Olbrama Zoubka v Čechách. Mimo tohoto výjimečného autora, kterého jsme si opravdu zamilovali, nabízíme k prodeji pro Vaši potěchu také mnoho dalších zajímavých, známých i méně známých autorů, kteří jsou teprve na vzestupu a my je chceme podporovat.

Naše galerie je jako malířova paleta – pestrou škálou uměleckých děl, obrazů či historických dokumentů, které Vy, naši milí příznivci, vždy umíte skvěle ocenit a přináší Vám stejně jako nám každodenní radost.

Celoživotní láska k umění se nám stala koníčkem a tak sbíráme vše možné a to i Vaše zkušenosti s námi :). Velmi si vážíme recenzí našich klientů a projevené důvěry, je to největší ocenění naší práce.

Děkujeme!

Vaše Galerie TOGA