Zdravíme naše čtenáře a milovníky umění,
věděli jste, že v Benátkách bývá každý rok v průměru 54 dní, kdy se hladina moře zvýší až o 90 cm? Takové dny se nazývají „acqua alta“. S tím souvisí také hlavní dopravní tepna a tou je Canal Grande. Funguje jako normální ulice, avšak bez asfaltu. Po kanálu plují stovky lodí, je dlouhý více než 4 kilometry a široký 30-90 m, ale překlenují ho pouze 4 mosty.
Jedním z nich je most Rialto (Ponte di Rialto) a právě přes tento most bylo poprvé možné překročit Canal Grande suchou nohou. Jedná se o nejvetší a nejslavnější benátský most. Most byl postaven již roku 1181 a zprvu se jednalo pouze o pontonový most (stavitel Nicolò Barattieri). Vzhledem k blízkému trhu, zvanému Rialto, brzy tento most nestačil. Most prošel mnohými „vylepšeními“, a současnou podobu se zastřešením získal až v roce 1591.
Představte si, že do 20. století se po benátských kanálech pohybovaly pouze gondoly. Že je gondola dřevěná loďka víme asi všichni ale pojďme trochu do hloubky. Typicky je gondola dlouhá 10 metrů, skládá se z 280 dílů a od 16. století mají předepsanou černou barvu, do té doby byly pestře pomalované. Samotná gondola váží 350 kg a zobec na přídi má tvar labutího krku, který slouží jako jakási protiváha gondoliéra, jejichž poznávacím znamení jsou pruhovaná trika.
Cestovali jsme především za uměním a tak návštěva benátského souostroví Murano byla jasnou volbou, jak ukojit naší velkou lásku, kterou do práce s uměním vkládáme. Muránské ostrovy rozkládající se 1,5 km od Benátek jsou známé pro tradiční sklářskou výrobu. První výroba skla je doložena z 10. století a ke konci 13. století, přesněji roku 1291 bylo benátským dóžetem vydáno nařízení, aby se všichni skláři přestěhovali z Benátek na Murano a to kvůli nebezpečí požáru.
Muránští skláři si pečlivě střežili tajemství svých sklářských technik, export skla kvetl, skláři bohatli a získávali různá privilegia, mj. právo nosit meč. Skláře z Murana proslavila z počátku výroba skla benátského typu (dokonale čirá sklovina s vetkanými bílými a červenými vlákny). Dále se zaměřovali výrobu pestrobarevných skleněných perel, barevných millefiori (doslova tisíc květin) a sekaných skleněných úlomků pro skládání mozaik, o kterých jsme mluvili již v prvním díle naší cesty do Benátek. Mozaikami se pyšní Bazilika Svatého Marka.
V období renesance byla zavedena nová technologie napodobující brus diamantu – křišťál s facetovým broušením. Této technologie se brzy ujmuli také čeští skláři a rozvinuli ji.
Pokud se v Benátkách ubytujete nebo si půjdete vychutnat vzácné okamžiky do některé z místních restaurací či kaváren, jistě vám neunikne místní výzdoba a zařízení. V barokní době, tak jak si doba žádala, přišli muránští skláři s výrobou lustrů a rámů zrcadel z ručně tvarovaného skla. A ta je hojně prezentována místními podniky po celých Benátkách.
A kde jsou skláři jsou také malíři skla, i ti přispěli k věhlasnosti benátského skla. Pro ně vznikla samostatná muránská malířská škola, kterou hojně reprezentovala rodina Vivarini.
Máme Vám toho ještě tolik, co vylíčit a proto se můžete těšit na náš v pořadí třetí a předposlední díl Města na vodě…
Hezký den všem