Střední dílo - Strana 3 z 54

Pozdrav Cervantesovi

1. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Pozdrav Cervantesovi

Barevná litografie Pozdrav Cervantesovi představuje Adolfa Borna v poloze, která je pro jeho volnou grafickou tvorbu mimořádně charakteristická – jako autora fascinovaného literaturou, historií, dávnými příběhy a jejich hrdiny, které s oblibou přenášel do vlastního fantaskního světa. Inspirací je zde osobnost španělského spisovatele Miguela de Cervantese a především svět jeho nejslavnějšího románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha.

V horní části kompozice se objevuje osamělý jezdec na protáhlém, téměř přízračném koni, který nepochybně odkazuje k postavě Dona Quijota a jeho nekonečnému putování za ideály rytířského světa. Born však literární předlohu neilustruje doslovně. Cervantesův příběh je pro něj spíše výchozím bodem, kolem něhož rozehrává vlastní obrazovou fantazii, v níž se skutečné prolíná s fantastickým, vznešené s groteskním a vážnost s jemnou ironií.

Pod jezdcem se odehrává další, téměř samostatný příběh. Robustní vousatý muž s lahví, melancholická ženská postava s výrazným červeným květem ve vlasech, kočka ukrytá mezi skalami, ptáci i podivuhodně stylizované stromy společně vytvářejí scénu připomínající dávnou legendu nebo vzpomínku na příběh, který nikdy nebyl napsán. Jednotlivé motivy lze pozorovat samostatně, přesto spolu vytvářejí dokonale fungující celek. Právě schopnost rozehrát na jediném grafickém listu množství drobných příběhů a ponechat jejich interpretaci na divákovi patří k největším půvabům Bornovy tvorby.

Výrazným prvkem je také kontrast mezi jednotlivými postavami. Zatímco jezdec v horní části působí subtilně, vzdáleně a téměř nehmotně, figury v popředí jsou monumentální a zabírají značnou část obrazové plochy. Kompozici spojuje charakteristická Bornova kresba, precizní práce s detailem a lehce melancholická atmosféra. Tlumenou paletu šedých, hnědých a okrových odstínů autor citlivě oživuje několika barevnými akcenty, z nichž nejvýraznější je červený květ ve vlasech ženské postavy.

Pozdrav Cervantesovi tak není pouhou ilustrací známého literárního námětu. Je především krásným příkladem způsobu, jakým Adolf Born pracoval s evropskou kulturní a literární historií – s respektem k původnímu příběhu, ale současně s naprostou výtvarnou svobodou, humorem a fantazií. Cervantesův svět se v jeho podání proměňuje v osobitou scénu obydlenou postavami, zvířaty a zvláštními bytostmi, které nezaměnitelně patří do Bornova obrazového světa.

Dílo je provedeno technikou barevné litografie a pochází z nízkého nákladu pouhých 70 exemplářů. Nabízený list je číslován 8/70 a vpravo dole vlastnoručně signován Adolfem Bornem. Je adjustován v elegantním profilovaném rámu se zlacenými prvky a paspartou. Celkový rozměr rámu činí 57 × 49 cm, výřez pasparty 34 × 28 cm.

Pro sběratele Adolfa Borna jde o mimořádně působivý grafický list, který spojuje atraktivní literární námět, bohatou figurální kompozici a poměrně nízký počet vydaných exemplářů. Pozdrav Cervantesovi v sobě nese vše, pro co je Bornova grafika dodnes vyhledávána – vypravěčství, fantazii, jemnou ironii, melancholii i nezaměnitelný výtvarný rukopis. Díky svému formátu a kvalitnímu rámování navíc velmi dobře působí jako výrazné solitérní dílo v interiéru.

Rádi Vás přivítáme na osobní prohlídce v naší galerii, kde si můžete Pozdrav Cervantesovi prohlédnout zblízka a naplno ocenit jemnost litografické kresby, barevnost i množství detailů, které fotografie dokáže zachytit jen částečně.

Paní Kočka přemýšlí

22. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Paní Kočka přemýšlí

V litografii Paní Kočka přemýšlí se znovu setkáváme s jednou z půvabných antropomorfních postav Adolfa Borna. Tentokrát však Paní Kočka nečaruje ani nepředvádí žádné kouzelnické kousky. Stojí vzpřímeně uprostřed místnosti, elegantně oblečená do dlouhých zelených šatů, v ruce drží dlouhou cigaretovou špičku a s lehce přivřenýma očima hledí někam mimo scénu. Její výraz je natolik výmluvný, že název Paní Kočka přemýšlí k dílu sedí dokonale.

Born ji pojal téměř jako portrét dámy ze společnosti. Má své šaty, střevíčky, sebevědomý postoj i trochu znuděný, možná lehce povýšený výraz. Teprve huňatý ocas a kočičí hlava připomenou, že jsme v autorově světě, kde podobné proměny nikoho nepřekvapují. Právě polidšťování zvířat a naopak propůjčování zvířecích vlastností lidem patří k nejpůvabnějším polohám Bornovy tvorby.

Scénu navíc rozehrávají dvě drobné fantastické postavičky. Jedna stojí těsně vedle Paní Kočky a s očividným zaujetím k ní vzhlíží, druhá se krčí opodál u stěny. Born tak i na poměrně malé ploše vytvořil drobný příběh. Nevíme, nad čím Paní Kočka přemýšlí, co jí její podivní společníci právě sdělili ani co se stane za okamžik. A právě tato nedořečenost dává grafice její kouzlo – divák si může celý příběh doplnit sám.

Kompozice je krásnou ukázkou Bornova nezaměnitelného rukopisu. Jemná kresba, tlumené odstíny zelené, hnědé a okrové, drobné absurdní detaily a především mimořádně přesvědčivá charakteristika hlavní postavy. Born nepotřebuje velké gesto; stačí mu pohled očí, cigaretová špička, postavení ruky a několik fantastických společníků, aby vznikla scéna s vlastním humorem a atmosférou.

Paní Kočka přemýšlí je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je adjustována ve světlém dřevěném rámu s kombinací tmavé a světle šedozelené pasparty.

Velkou předností je, že v Galerii TOGA máme současně také její protějšek Paní Kočka čarodějka – dokonce stejný list 41/120, ve stejném rozměru a identickém rámování. Nejde tedy jen o dvě Bornovy grafiky s podobným námětem. Vedle sebe působí jako skutečný pár a dvě pokračování jednoho malého příběhu: v jednom Paní Kočka zadumaně přemýšlí, ve druhém už sedí ve svém fantastickém světě a čaruje.

Obě Paní Kočky jsou v Galerii TOGA připraveny k prodeji a právě jako dvojice podle mě fungují nejlépe. Pokud se Vám líbí, můžete si je u nás prohlédnout společně a rovnou si obě odvézt; pokud jste z větší dálky, rádi zajistíme jejich bezpečné zaslání.

Paní Kočka čarodějka

22. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Paní Kočka čarodějka

V litografii Paní Kočka čarodějka vstupujeme do jednoho z těch fantastických světů Adolfa Borna, kde se lidské a zvířecí postavy setkávají zcela samozřejmě a kde divák rychle přestává řešit, co je skutečné a co už patří do autorovy fantazie.

Hlavní postavou je sebevědomá kočičí dáma usazená v křesle. Má lidské tělo, elegantně překřížené nohy a šaty s výraznou zelenou mašlí, ale tvář nezaměnitelné kočky. Born jí navíc přisoudil výraz, který je současně důstojný, pobavený i trochu potměšilý. Není těžké uvěřit, že právě ona má celou podivnou společnost kolem sebe dokonale pod kontrolou.

A společnost je to skutečně pozoruhodná. Nad hlavou Paní Kočky se vznáší podivuhodný tvor připomínající želvu s lidskýma nohama a botami, zatímco na malém stolku stojí fantastický pták. Kočka drží v jedné ruce něco, co může připomínat kouzelnickou hůlku, v druhé se odehrává další drobná magie – u ptáka se objevuje plamínek. Celá scéna tak působí jako okamžik zachycený během velmi zvláštního soukromého kouzelnického představení.

Právě v podobných kompozicích je Born skvělý. Nepotřebuje vysvětlovat pravidla svého světa. Kočka může být dámou, želva se může procházet v botách a pták asistuje při kouzlech. Všechno je absurdní, a přesto v rámci Bornova obrazového světa naprosto přirozené. Humor přitom není prvoplánový – vyrůstá z výrazů jednotlivých postav, jejich gest a drobných detailů, které člověk objevuje postupně.

Barevnost je pro Bornovy litografie typická: tlumené zemité odstíny hnědé, zelené a okrové doplňují jemné barevné akcenty. Velkou část kouzla vytváří také charakteristická kresba a jemná struktura litografie, díky nimž působí plocha téměř sametově.

Paní Kočka čarodějka je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je velmi pěkně adjustována v kombinaci tmavé a světle šedozelené pasparty a jednoduchého světlého dřevěného rámu.

A u tohoto díla je ještě jeden důležitý důvod, proč stojí za pozornost. V Galerii TOGA máme zároveň také litografii Paní Kočka přemýšlí, která je adjustována ve stejném rámu. Obě grafiky tak mohou fungovat samostatně, ale především tvoří velmi pěknou dvojici. Vedle sebe působí jako dvě epizody ze života jedné bornovské hrdinky – jednou Paní Kočka přemýšlí, podruhé už možná své nápady převádí do praxe a čaruje.

Pokud hledáte dvojici Bornových grafik, která bude na stěně fungovat jako jeden celek, Paní Kočka čarodějka a Paní Kočka přemýšlí jsou k tomu podle mě ideální. Obě díla jsou v Galerii TOGA připravena k prodeji a byla by trochu škoda je znovu rozdělit – společně totiž vyprávějí mnohem zajímavější příběh.

Tajné dostaveníčko

18. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Tajné dostaveníčko

V litografii Tajné dostaveníčko rozehrává Adolf Born malý milostný příběh, který na první pohled působí romanticky a téměř pohádkově, při bližším pohledu je však mnohem záhadnější. Born zde pracuje skoro jako divadelní režisér – kompozici rozdělil do dvou dějových rovin a divákovi ponechává prostor, aby si mezi nimi vytvořil vlastní příběh.

V horní části se odehrává samotné dostaveníčko. Elegantní mladá žena v dlouhých šatech a širokém klobouku podává ruku galantnímu muži v historizujícím kostýmu, který jí hraje na příčnou flétnu. Za pasem má kord, na hlavě extravagantní klobouk s pery a celá jeho figura připomíná směs muzikanta, dobrodruha a dávného milovníka. Nad dvojicí visí srpek měsíce a scénu doplňuje velké srdce prostřelené šípem. Born tedy nenechává nikoho na pochybách, že hlavním tématem je láska, okouzlení a svádění.

Jenže u Adolfa Borna nebývá nic tak jednoduché.

Pod romantickou scénou se objevuje druhá ženská postava. Elegantní dáma s tmavým kloboukem a závojem hledí přímo před sebe, zatímco se jí přes rameno dívá černá kočka s téměř škodolibým výrazem. Dáma jako by se horního děje přímo neúčastnila, přesto je pro celou kompozici zásadní. Může být tajemnou pozorovatelkou, ženou vzpomínající na vlastní milostné dobrodružství, ale stejně dobře někým, před kým musí být schůzka nahoře utajena. A možná se celé dostaveníčko odehrává pouze v jejích představách.

Born obě roviny odděluje motivem připomínajícím divadelní oponu. Horní scéna proto může být skutečným setkáním, ale také představením, vzpomínkou, snem či fantazií ženy pod ní. Právě tahle nejednoznačnost je na kompozici tak přitažlivá. Autor nabízí množství indicií, ale neposkytuje jednoznačné vysvětlení a nechává diváka, aby příběh dokončil sám.

Velmi bornovská je také práce s jednotlivými atributy. Měsíc, flétna, kord, květiny, srdce zasažené šípem, tajemná žena i černá kočka by mohly samy o sobě nést nejrůznější symbolické významy. Born je však skládá s lehkostí, humorem a jemnou ironií. Nevzniká klasická alegorie s jediným správným výkladem, ale svébytný fantazijní svět, ve kterém se historie, romantika, erotická nadsázka a groteska přirozeně prolínají.

A právě černá kočka je nádherným detailem celé litografie. Zatímco ostatní postavy hrají svou romantickou partii s patřičnou vážností, její výraz působí skoro spiklenecky. Jako by právě ona jediná věděla, co se ve skutečnosti odehrává a komu ono tajné dostaveníčko patří.

Za pozornost stojí i výtvarné řešení. Born staví kompozici na své nezaměnitelné jemné kresbě, dekorativní stylizaci postav a tlumené barevnosti, kterou oživují zelené, růžové, červené a hnědé tóny. Historické kostýmy přitom nejsou přesnou rekonstrukcí konkrétní epochy. Born si z evropské historie vybírá jednotlivé prvky a svobodně je přetváří podle vlastní fantazie. Právě proto jeho svět působí současně starobyle, pohádkově, elegantně i lehce absurdně.

Tajné dostaveníčko je barevná litografie na papíře, autorem ručně signovaná. Samotné dílo má rozměr 31 × 22 cm a je velmi pěkně adjustováno v paspartě a dřevěném rámu o celkovém rozměru 47 × 38 cm. Tlumená pasparta, subtilní černé lemování a světlý dřevěný rám dobře navazují na barevnost grafiky a nechávají vyniknout její jemnou kresbu.

Je to krásný příklad toho, proč jsou Bornovy grafiky tak přitažlivé. Na první pohled vidíme půvabnou scénu, při druhém začneme objevovat jednotlivé detaily a nakonec si sami klademe otázku, kdo se vlastně s kým tajně schází, kdo koho pozoruje a zda se milostná scéna vůbec odehrává ve skutečnosti. Born odpověď nedává – a právě díky tomu se k obrazu můžeme znovu vracet a pokaždé v něm objevit trochu jiný příběh.

Tajné dostaveníčko je připraveno k prodeji v Galerii TOGA na Kladně. Rádi Vám dílo ukážeme osobně a pokud Vás jeho příběh osloví, můžete si jej rovnou odvézt a zařadit do své sbírky. Pokud jste z větší dálky nebo nemáte čas přijet, není to samozřejmě překážkou – dílo Vám můžeme bezpečně zabalit a zaslat až k Vám domů.

Karneval v Benátkách

19. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Karneval v Benátkách

Barevná litografie Karneval v Benátkách z roku 1991 patří k námětům, které Adolfu Bornovi mimořádně seděly. Benátky se svou historií, architekturou, gondolami, maskami a staletou tradicí karnevalu jako by byly městem stvořeným přímo pro jeho fantazii. Born zde nemusel skutečnost příliš měnit – svět, v němž lidé skrývají svou tvář za maskou, oblékají historické kostýmy a pohybují se mezi kulisami starého města, měl k jeho vlastnímu obrazovému světu od počátku velmi blízko.

Kompozice je vystavěna jako malé divadelní představení. Uprostřed stojí dvojice karnevalových postav v historizujících kostýmech, jejichž výrazné masky s dlouhými nosy připomínají tradici benátského karnevalu a italské commedie dell’arte. Ženská postava nalevo drží rozevřený vějíř a celou scénu sledují další podivuhodní účastníci karnevalu. Born jednotlivé figury nepopisuje realisticky. Protahuje jejich tváře, zdůrazňuje nosy, klobouky, límce a gesta a vytváří z nich obyvatele vlastního fantaskního světa.

Benátky přitom poznáváme i bez jediného nápisu. Ve spodní části kompozice se objevuje gondola, zatímco nad karnevalovým jevištěm vystupuje oblouk benátského mostu a fragmenty městské architektury. Born tak na poměrně malém formátu skládá několik charakteristických znaků města do jediné scény.

Velmi pěkným detailem je gondoliér částečně ukrytý v levém dolním rohu a drobná ryba pod hlavní scénou. Podobné maličkosti jsou pro Borna typické. Člověk nejprve vnímá hlavní postavy a až postupně objevuje další drobné výjevy, které do kompozice vnášejí humor a nutí se k obrazu znovu vracet.

Zajímavá je hranice mezi divadlem a skutečností. Dvě pruhované tyče nesou baldachýn a vytvářejí cosi jako jeviště, na němž se odehrává hlavní karnevalová scéna. Zároveň jsme ale stále v Benátkách, na gondole a pod mostem. Není úplně jasné, kde končí představení a začíná skutečný svět. A právě taková nejednoznačnost je Bornovi vlastní.

Karneval byl pro jeho výtvarný jazyk ideálním tématem. Umožňoval mu spojovat historické kostýmy, masky, groteskní lidské typy, krásné ženy, fantaskní postavy i lehkou absurditu, aniž by cokoli z toho působilo nepatřičně. V karnevalu může být každý někým jiným a skutečnost se na chvíli mění v divadlo. To je princip, který se v Bornově volné grafice objevuje opakovaně.

Barevnost je oproti samotnému námětu překvapivě uměřená. Tlumené tóny modré, hnědé, šedé a okrové podporují starosvětskou atmosféru a připomínají patinu starých Benátek. Born nepotřebuje výrazné barevné kontrasty; mnohem důležitější je pro něj kresba, struktura jednotlivých ploch a množství jemných detailů.

Adolf Born patřil k nejvýznamnějším českým grafikům a ilustrátorům druhé poloviny 20. století a vytvořil si naprosto osobitý výtvarný svět. Historie v něm nikdy není přesnou rekonstrukcí minulosti. Je zásobárnou postav, kostýmů, architektury a příběhů, které může autor podle vlastní fantazie přeskládat. Benátky proto v jeho podání nejsou turistickou vedutou, ale jevištěm plným masek, podivínů a příběhů.

Motiv benátského karnevalu se navíc v Bornově grafické tvorbě objevoval opakovaně a existuje v několika rozdílných kompozicích. I to ukazuje, jak blízké mu toto prostředí bylo. Nešlo o jednorázovou ilustraci Benátek, ale o téma, ke kterému se mohl vracet a pokaždé rozehrát jiný příběh. Na trhu jsou doloženy různé grafické listy nesoucí název Karneval v Benátkách, které se liší formátem, kompozicí i velikostí edice.

Nabízený Karneval v Benátkách pochází z roku 1991 a je proveden technikou barevné litografie na papíře. Samotné dílo má rozměr 35 × 24 cm a vlevo dole je tužkou číslováno 56/100. Vpravo dole se nachází vlastnoruční signatura Adolf Born.

Litografie je profesionálně adjustována v široké tmavě modré paspartě a dřevěném rámu o celkovém rozměru 53 × 39 cm. Barevnost pasparty velmi dobře navazuje na modrošedé tóny grafiky, zatímco teplé dřevo rámu zvýrazňuje hnědé a okrové odstíny samotné kompozice.

Karneval v Benátkách je krásným příkladem Bornovy volné grafiky – hravé, kultivované, plné fantazie a drobných příběhů. Benátské prostředí zde autorovi poskytlo ideální kulisy pro svět, který celý život vytvářel: svět elegantních dam, podivuhodných mužů, masek, kostýmů, cestování a jemného humoru.

Číslovaný exemplář 56/100 z roku 1991, vlastnoručně signovaný Adolfem Bornem, doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne jemnost litografické kresby, tlumená barevnost i množství detailů ukrytých v celé karnevalové scéně.

Stín v cele

20. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek – Stín v cele

Střední reliéfní tisk Stín v cele z roku 1975 patří mezi mimořádně časné práce Olbrama Zoubka v této technice. Od jeho vzniku uplynulo již více než půl století a právě stáří díla je dnes jednou z jeho výrazných sběratelských předností. Nejde přitom o „raného Zoubka“ ve smyslu počátků jeho umělecké dráhy – v polovině 70. let byl již vyzrálým sochařem s jasně formulovaným výtvarným názorem. V oblasti reliéfních tisků však stojíme u podstatně starší vrstvy jeho tvorby, výrazně vzdálené pozdějším, dnes mnohem známějším zlaceným realizacím.

Kompozice Stínu v cele je neobvykle sevřená a vážná. Zoubek umisťuje osamělou lidskou postavu do stroze vymezeného prostoru připomínajícího vězeňskou celu. Linie stěn a podlahy vytvářejí perspektivu uzavřené místnosti, zatímco vysoká figura stojí při pravém okraji kompozice. Před ní se po podlaze rozbíhá nepravidelný plastický útvar, který lze v souvislosti s názvem díla číst jako její stín. Člověk, uzavřený prostor a stín se tak stávají třemi základními prvky celé kompozice.

Postava je redukována do Zoubkova charakteristického protáhlého tvaru. Nemá individuální portrétní rysy a není důležité, koho konkrétně představuje. Podstatnější je její přítomnost v prostoru, který ji obklopuje a omezuje. Figura stojí vzpřímeně, téměř nehybně, zatímco její stín se rozpadá a rozlévá po podlaze. Vzniká velmi jednoduchý, ale působivý obraz osamělosti, omezení a člověka konfrontovaného se svou vlastní existencí.

U díla z roku 1975 se přirozeně nabízí také historická souvislost s dobou, ve které vzniklo. První polovina 70. let představovala pro Olbrama Zoubka mimořádně obtížné období. Po okupaci Československa v roce 1968 a především po jeho veřejném spojení s Janem Palachem se postupně ocitl mimo oficiálně podporovanou výtvarnou scénu. V lednu 1969 sejmul Palachovu posmrtnou masku a následně vytvořil jeho náhrobek. Bronzová část náhrobku byla v roce 1970 odstraněna Státní bezpečností a zničena. V dalších letech byly Zoubkovy možnosti veřejně vystavovat a prodávat vlastní tvorbu výrazně omezeny. V roce 1971 byla zakázána výstava Konfrontace III., které se měl účastnit, a v roce 1972 úřady znemožnily také jeho výstavu v Brně.

Od roku 1974 proto Zoubek znovu intenzivně pracoval jako restaurátor a společně s Václavem Boštíkem, Stanislavem Podhrázským a Zdeňkem Palcrem se podílel na rozsáhlé obnově renesančních sgrafit zámku v Litomyšli. Restaurátorská práce mu v době normalizace umožňovala pokračovat v profesní činnosti v situaci, kdy byl jeho vlastní svobodný vstup do veřejného výtvarného prostoru výrazně omezen.

Právě do tohoto období patří Stín v cele.

Přímé Zoubkovo vyjádření, které by námět díla jednoznačně spojovalo s jeho vlastní zkušeností s normalizačním režimem, není doloženo, a nebylo by proto správné takový výklad vydávat za autorův deklarovaný záměr. Souvislost je však obtížné úplně přehlédnout. Osamělá postava uzavřená v cele vzniká právě v době, kdy byl Zoubkův vlastní umělecký prostor politickými poměry zásadně omezen. Dílo proto můžeme číst také jako obecnější výpověď o nesvobodě, izolaci a vnitřní svobodě člověka, aniž bychom mu vnucovali jedinou závaznou interpretaci.

Zajímavé je, že motiv cely se v Zoubkově tvorbě tohoto období neobjevuje pouze jednou. Z roku 1975 je známa také práce Žena v cele, což ukazuje, že téma uzavřené postavy a omezeného prostoru Zoubka v této době skutečně zaměstnávalo. Motiv proto nelze vnímat pouze jako náhodné pojmenování jediného listu, ale jako součást širšího okruhu jeho tehdejší tvorby.

Výtvarně je Stín v cele pozoruhodný také způsobem, jakým Zoubek využívá samotnou techniku. Dílo je provedeno jako střední reliéfní tisk na ručním papíře. Figura, stěny, podlaha ani stín nejsou vytvořeny klasickou kresbou nebo tiskovou barvou, ale plastickou stopou přímo v hmotě papíru. Zoubek tak i při práci na papíře zůstává především sochařem – obraz nevytváří barvou, ale povrchem, strukturou, světlem a skutečným stínem.

Právě u Stínu v cele získává tato vlastnost techniky ještě další význam. Zobrazený stín postavy je sám vytvořen reliéfem, který při dopadu světla vrhá skutečný stín. Podle směru a intenzity osvětlení se proto celé dílo proměňuje. Některé partie téměř mizí, zatímco figura, struktura stěn nebo reliéf podlahy vystoupí do popředí. Fotografie tento efekt dokáže zachytit pouze částečně.

Velmi důležité je také původní nezlacené provedení. Reliéf nemá žádné barevné ani zlaté akcenty a Zoubek ponechává ruční papír v jeho přirozeném světlém tónu. Veškerý výtvarný účinek je založen na plasticitě materiálu a dopadajícím světle. Právě tato střídmost podle nás k vážnému námětu díla mimořádně dobře patří a současně ukazuje jinou podobu Zoubkových reliéfních tisků, než jakou známe z řady jeho pozdějších prací.

Ze sběratelského hlediska je zásadní velmi malá číslovaná edice pouhých 12 exemplářů. Nabízený list je vlevo dole tužkou označen 4/12 a vpravo dole vlastnoručně signován Olbram Zoubek. Spojení takto nízkého nákladu s rokem vzniku 1975 je dnes mimořádně zajímavé – jde o číslovaný exemplář středního reliéfního tisku starého více než padesát let.

Plný formát ručního papíru činí přibližně 30 × 21 cm. Dílo je adjustováno ve světlé paspartě a subtilním zlatém rámu o celkovém rozměru 51 × 31 cm. Jednoduchá adjustace nechává kolem listu dostatek prostoru a neruší jemnou světlou tonalitu ani strukturu reliéfu.

Stín v cele je velmi zajímavým dokladem méně známé a vážnější polohy Zoubkovy tvorby poloviny 70. let. Není založen na efektním zlacení ani výrazném barevném kontrastu. Jeho síla spočívá v osamělé lidské postavě, uzavřeném prostoru, reliéfním stínu a především v době, ve které vznikl.

Pro sběratele Olbrama Zoubka je proto mimořádně zajímavé spojení roku 1975, techniky středního reliéfního tisku, původního nezlaceného provedení, vlastnoruční signatury a velmi nízkého číslovaného nákladu 12 exemplářů. Nabízený list 4/12 je více než půl století starou prací z období, které bylo pro Zoubka lidsky i umělecky zásadní. Jemnou plasticitu ručního papíru a skutečnou práci světla a stínu lze nejlépe ocenit při osobním pohledu, proto doporučujeme dílo vidět v Galerii TOGA.

Mistr a Markétka

20. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek – Mistr a Markétka

Střední reliéfní tisk Mistr a Markétka z roku 1979 patří k pozoruhodným pracím Olbrama Zoubka inspirovaným literaturou. Bezprostředním podnětem se stal stejnojmenný román ruského spisovatele Michaila Bulgakova, který si Zoubek přečetl v 70. letech a jehož příběh jej zaujal natolik, že jej převedl do vlastního, nezaměnitelného výtvarného jazyka.

Bulgakovův Mistr a Markétka je přitom knihou s mimořádným osudem. Autor na románu pracoval řadu let, jeho vydání se však nedožil. V Sovětském svazu vyšel poprvé až v letech 1966–1967, dlouho po Bulgakovově smrti, a navíc v cenzurované podobě. Pro české prostředí je důležitý rok 1969, kdy román vydal pražský Odeon v překladu Aleny Morávkové. Překladatelka měla díky kontaktu s Bulgakovovou vdovou Jelenou Sergejevnou možnost pracovat přímo s rukopisem a české vydání se stalo prvním úplným vydáním Mistra a Markétky v zemích tehdejšího východního bloku.

Není proto těžké pochopit, proč mohl román Olbrama Zoubka v 70. letech tak silně oslovit. Mistr a Markétka není pouze milostným příběhem. Bulgakov v něm propojuje osud pronásledovaného a nepochopeného umělce s bezvýhradnou oddaností Markétky, groteskním obrazem Moskvy 30. let, příchodem tajemného Wolanda a biblickým příběhem Piláta Pontského a Ješuy. V mnoha rovinách vypráví o svobodě člověka a umělce, odvaze, zbabělosti, moci, dobru a zlu, ale především o lásce schopné překonat okolnosti, které se zdají být nepřekonatelné.

Zoubek z tohoto mnohovrstevnatého příběhu vybírá samotnou dvojici Mistra a Markétky a pracuje s ní velmi úsporně. Dvě štíhlé postavy umisťuje k protilehlým okrajům listu a mezi nimi ponechává velkou plochu téměř nedotčeného ručního papíru. Markétka se vlevo sklání směrem k Mistrovi, jehož vysoká figura stojí na pravé straně kompozice. Mezi oběma postavami se objevuje samostatný oválný reliéfní prvek tvořený soustavou svislých linií. Zoubek jeho význam nijak doslovně nevysvětluje a ponechává prostor vlastní interpretaci.

Právě prázdný prostor mezi postavami je pro celé dílo zásadní. Mistr a Markétka spolu nejsou spojeni dotykem ani gestem, přesto je jejich vzájemná vazba z kompozice jednoznačně patrná. Zoubek nepotřebuje ilustrovat konkrétní scénu z románu. Literární předlohu redukuje na vztah dvou lidí a na napětí mezi blízkostí a vzdáleností, což je pro jeho práci s lidskou figurou velmi příznačné.

Dílo je provedeno technikou středního reliéfního tisku na ručním papíře, která umožňuje Zoubkovi pracovat s figurou téměř sochařským způsobem. Postavy nejsou na papíře pouze nakreslené nebo vytištěné barvou – jejich linie fyzicky vystupují z jeho povrchu. Dopadající světlo vytváří jemné stíny a mění intenzitu jednotlivých linií podle úhlu pohledu. Reliéf tak stojí na hranici grafiky a plastického díla, což je jedna z vlastností, díky nimž jsou Zoubkovy reliéfní tisky tak snadno rozpoznatelné.

Z dnešního pohledu je podstatné také stáří díla. Mistr a Markétka vznikl již v roce 1979, tedy před více než čtyřiceti pěti lety. Jde o práci z období, kdy měl Zoubek svůj osobitý způsob zacházení s lidskou figurou již zcela formulovaný, zároveň však ještě stojíme poměrně daleko před jeho pozdějšími, široce známými zlacenými realizacemi.

Zajímavé je proto i samotné provedení. Reliéf není zlacený ani barevně akcentovaný. Zoubek ponechal ruční papír v jeho přirozeném světlém tónu a výtvarný účinek založil výhradně na plastické stopě, světle a stínu. Právě tato střídmost dílu mimořádně sluší a dobře odpovídá intimnímu vztahu obou postav. Při různém osvětlení se navíc reliéf proměňuje – jednou vystoupí siluety postav, jindy struktura papíru nebo jednotlivé plastické linie.

Ze sběratelského hlediska je mimořádně důležitá velmi malá číslovaná edice pouhých 12 exemplářů. Nabízený list nese vlevo dole tužkou číslování 7/12 a vpravo dole vlastnoruční podpis Olbram Zoubek. Právě kombinace raného data vzniku, autorské signatury a takto nízkého číslovaného nákladu činí z díla zajímavou ukázku Zoubkovy tvorby 70. let.

Plný formát ručního papíru má přibližně 30 × 21 cm. Dílo je profesionálně adjustováno ve světlé paspartě a subtilním zlatém rámu o celkovém rozměru 51 × 31 cm. Jednoduché rámování ponechává kolem reliéfu dostatek prostoru a neruší jemnou strukturu ani přirozenou barevnost papíru.

Mistr a Markétka představuje krásné setkání dvou výrazných osobností umění 20. století – Michaila Bulgakova prostřednictvím jeho nejslavnějšího románu a Olbrama Zoubka prostřednictvím jeho osobité práce s lidskou figurou. Zoubek zde Bulgakova neilustruje v klasickém smyslu. Z rozsáhlého románu si bere vztah dvou lidí a převádí jej do několika plastických linií, dvou postav a prostoru, který je odděluje a zároveň spojuje.

Pro sběratele Olbrama Zoubka je dílo zajímavé především spojením roku 1979, techniky středního reliéfního tisku, původního nezlaceného provedení a mimořádně nízkého číslovaného nákladu 12 exemplářů. Nabízený list 7/12 je navíc zachován v elegantní dobové adjustaci. Jemnou plasticitu ručního papíru a způsob, jakým se reliéf mění podle dopadajícího světla, fotografie dokáže zachytit jen částečně, proto doporučujeme dílo vidět osobně v Galerii TOGA.

No. 1 – No. 5 – soubor 5 tisků

13. 8. 20267. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Michal Fexa – No. 1 – No. 5 – soubor 5 tisků

Michal Fexa patří mezi osobité představitele současného českého výtvarného umění, jehož tvorba je postavena na čistotě geometrické abstrakce. Ve svých dílech redukuje obraz na základní tvary, přesně definovanou barevnost, proporci a rytmus. Navazuje tak na tradici konstruktivismu, minimalismu i konkrétního umění, zároveň však vytváří zcela současný výtvarný jazyk. Jeho kompozice nepůsobí chladně ani stroze – naopak dokazují, že i prostřednictvím několika elementárních tvarů lze vyvolat silný vizuální zážitek i emoci.

Charakteristickým rysem Fexovy tvorby je také střídmost v pojmenování jednotlivých děl. Autor záměrně používá jednoduchá označení No. 1, No. 2, No. 3, No. 4 a No. 5, čímž ponechává veškerou pozornost samotnému obrazu. Divák není ovlivněn názvem ani příběhem, ale vstupuje do dialogu s geometrií, barvou a vzájemnými vztahy jednotlivých forem. Význam díla tak nevzniká předem danou interpretací, ale osobním prožitkem každého pozorovatele.

Soubor No. 1–5 vznikl v roce 2018 a představuje ucelenou sérii pěti geometrických kompozic, které spolu vytvářejí harmonický celek. Každý obraz pracuje se stejným výtvarným slovníkem, přesto má vlastní charakter i vizuální dynamiku. Jednou dominuje rytmus kruhů, jindy kontrast plných a prázdných ploch nebo napětí mezi horizontálou, vertikálou a diagonálou. Při společné instalaci jednotlivé motivy vytvářejí promyšlenou kompozici, která působí jako vizuální partituta založená na přesnosti, řádu a vzájemné rovnováze.

Barevnost celé série je mimořádně kultivovaná. Kombinace sytě červené, černé, antracitové a jemných odstínů šedé dodává obrazům výraznou eleganci a nadčasovost. Fexa dokazuje, že geometrická abstrakce nemusí být pouze racionální disciplínou, ale může nést i silný estetický a emocionální náboj. Každá linie, každý kruh i každá barevná plocha mají své přesně určené místo a celek působí klidně, vyváženě a současně velmi energicky.

Významnou hodnotou této kolekce je její zcela unikátní provedení. Nejde o běžnou limitovanou edici, ale o autorské giclée tisky existující každý pouze v jediném exempláři. Každý z pěti motivů je originálním autorským tiskem bez dalších kopií, což z celé série činí mimořádně vzácný sběratelský soubor. Technologie giclée představuje nejvyšší standard současného uměleckého tisku. Díky archivním pigmentovým inkoustům a špičkovému tiskovému procesu nabízí výjimečnou barevnou stálost, precizní kresbu i dlouhodobou životnost, a je proto využívána předními světovými umělci i galeriemi.

Jednotlivé tisky jsou adjustovány v kvalitní bílé paspartě a elegantním tmavém rámu, který podtrhuje čistotu geometrických kompozic. Rozměr výřezu činí 16,5 × 16,5 cm, celkový rozměr rámu je 32 × 31 cm. Všech pět děl pochází z roku 2018 a nachází se ve výborném galerijním stavu.

Díla Michala Fexy se na trhu objevují pouze výjimečně, a možnost získat kompletní soubor No. 1–5 představuje mimořádnou sběratelskou příležitost. Série dokonale vystihuje autorův vytříbený cit pro proporci, rytmus i barevnou harmonii a současně ukazuje, jak silný vizuální účinek může vzniknout z několika základních geometrických prvků. Soubor zaujme nejen sběratele současného českého umění, ale také milovníky architektury, designu a minimalistických interiérů, pro které představuje výjimečné propojení výtvarného umění a nadčasové estetiky.

Srdečně vás zveme do Galerie TOGA, kde si můžete celý soubor No. 1–5 prohlédnout osobně. Teprve při společné instalaci naplno vynikne promyšlenost celé série i jedinečný rukopis Michala Fexy.

Svítání varianta s kresbou

20. 8. 20267. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Jiří Anderle – Svítání varianta s kresbou

Jiří Anderle (*1936) patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století a zároveň k autorům, kteří si získali mimořádné uznání i v zahraničí. Jeho grafická tvorba je zastoupena ve sbírkách předních světových muzeí a galerií a pravidelně se objevuje na významných mezinárodních výstavách. Anderle dokázal jedinečným způsobem propojit mistrovské zvládnutí klasických grafických technik s hlubokou psychologickou výpovědí o člověku, jeho identitě, paměti i plynutí času.

Grafický list Svítání – varianta s kresbou z roku 2008 představuje komorní, intimní dílo z autorovy pozdní tvorby. Opakující se profil lidské tváře vytváří dojem pohybu, proměny i postupného probouzení. Název Svítání zde neodkazuje pouze k příchodu nového dne, ale především k okamžiku zrození myšlenky, vzpomínky nebo nového poznání. Jemné vrstvení jednotlivých profilů působí téměř jako vizuální záznam času, kdy se minulost prolíná s přítomností a jednotlivé podoby člověka splývají v jediný celek.

Anderle patří mezi autory, kteří dokázali povznést grafiku na úroveň samostatného výtvarného média. Jeho práce nejsou pouhými reprodukcemi obrazů, ale originálními autorskými díly, v nichž hraje zásadní roli struktura tiskové matrice, práce se světlem, barevností i jemnými zásahy ruky autora. Právě kombinace leptu a pastelových akcentů dodává této kompozici mimořádně citlivou atmosféru a zdůrazňuje její meditativní charakter.

Nabízené dílo je provedeno technikou leptu s pastelem a představuje zcela unikátní autorský exemplář 1/1, což z něj činí neopakovatelné dílo, které nemá další totožný otisk. Grafika vznikla v roce 2008 a je signována autorem. Pod obrazovou plochou se nachází také osobní věnování psané rukou Jiřího Anderleho. Taková dedikace není u obdobných autorských grafik ničím neobvyklým a u díla s jedinečným charakterem nepředstavuje faktor, který by snižoval jeho sběratelskou hodnotu. Naopak dokládá přímý kontakt autora s prvním majitelem a přispívá k autenticitě díla.

Grafika je adjustována v elegantní světlé paspartě a kvalitním tmavém rámu se zlatou linkou, které citlivě podtrhují její komorní charakter. Rozměr ve výřezu činí 17,5 × 16 cm, celkový rozměr rámu je 35 × 30 cm. Dílo je ve velmi pěkném sběratelském stavu.

Grafiky Jiřího Anderleho patří dlouhodobě mezi nejvyhledávanější díla českého poválečného umění. Díky technické virtuozitě, silné emocionální výpovědi i mezinárodnímu renomé autora představují významnou součást mnoha soukromých i veřejných sbírek. Svítání – varianta s kresbou je navíc výjimečné svou jedinečností a osobním autorským zpracováním, které z něj činí mimořádně atraktivní příležitost pro sběratele Anderleho díla.

Srdečně Vás zveme do Galerie TOGA, kde si můžete dílo prohlédnout osobně.

Přihláška pohledávky do pozůstalostního řízení

4. 9. 202630. 7. 2026 autor: stanislav-gaj

Přihláška pohledávky do pozůstalostního řízení

ozůstalostní řízení patřilo již v 19. století mezi nejdůležitější právní procesy, jejichž cílem bylo spravedlivě vypořádat majetek zemřelého. Součástí tohoto řízení nebylo pouze rozdělení dědictví mezi dědice, ale také uspokojení všech oprávněných věřitelů. Každý, kdo měl vůči zemřelé osobě finanční nárok, musel svou pohledávku včas přihlásit příslušnému soudu. Teprve poté mohla být při projednávání pozůstalosti uznána a případně uhrazena z majetku zůstavitele. Tento princip je základem dědického práva dodnes.

Předkládaný dokument vznikl v Hradci Králové v roce 1876, tedy v období vlády císaře Františka Josefa I., kdy právní systém Rakousko-Uherské monarchie patřil k nejlépe organizovaným v Evropě. Listina představuje přihlášku pohledávky do pozůstalostního řízení, v níž věřitel žádá c. k. městský delegovaný okresní soud, aby jeho nárok vůči zesnulé Marii Vaňové zařadil mezi dluhy projednávané v rámci dědictví. Díky tomu můžeme nahlédnout do každodenní praxe tehdejších soudů i do způsobu, jakým byly chráněny majetkové zájmy jednotlivých účastníků řízení.

Na rozdíl od běžných potvrzení o zaplacení nebo jednoduchých dlužních úpisů zachycuje tato listina již pokročilou fázi soudního procesu. Věřitel zde neuplatňuje svůj nárok přímo vůči dlužníkovi, ale vůči jeho pozůstalosti. Dokument tak názorně ukazuje, že smrt dlužníka neznamenala automatický zánik jeho závazků. Dluhy přecházely do dědického řízení a byly vypořádávány ještě před samotným rozdělením majetku mezi dědice. Právě tato skutečnost činí dokument mimořádně zajímavým z pohledu právních dějin i vývoje občanského práva.

Velkou sběratelskou hodnotu listiny dodává její mimořádně zachovalá rakousko-uherská kolková známka v hodnotě 36 krejcarů s portrétem císaře Františka Josefa I. Kolkové známky představovaly povinnou součást většiny významnějších právních úkonů a jejich výše odpovídala hodnotě nebo významu projednávané záležitosti. Dochovaný exemplář v kombinaci s originálním úředním razítkem představuje atraktivní historický i filatelistický prvek, který významně zvyšuje sběratelskou hodnotu dokumentu.

Listina byla sepsána na kvalitním ručním papíru o rozměrech 33,5 × 20,5 cm a dochovala se jako volný list uložený v archivní složce. Zaujme elegantní ruční kaligrafií, reliéfním hlavičkovým razítkem advokáta JUDr. Josefa Rytíře Lodgmana z Auenů v Hradci Králové, původními podpisy i přirozenou patinou papíru, která svědčí o skutečném používání dokumentu v soudním řízení. Právě spojení pečlivé úřední práce, kvalitního papíru a krásného rukopisu vytváří neopakovatelnou atmosféru druhé poloviny 19. století.

Vedle své historické hodnoty představuje dokument také cenný pramen pro studium každodenního života. Ukazuje, že již před téměř sto padesáti lety existovala přesně stanovená pravidla pro ochranu věřitelů, vedení dědických řízení i správu majetku zemřelých. Mnohé právní principy, které považujeme za samozřejmé dnes, mají své kořeny právě v tomto období.

Historické dokumenty však nemusí být určeny pouze sběratelům. V archivu Galerie TOGA se nachází větší množství autentických listin z období Rakouska-Uherska i První republiky. Někteří naši klienti vyhledávají finanční dokumenty, jiní dávají přednost pozemkovým knihám, notářským listinám nebo dokumentům vztahujícím se ke konkrétním městům či regionům. V minulosti jsme například pro jednoho z našich klientů připravili kolekci originálních finančních dokumentů jako reprezentativní dárky pro jeho obchodní partnery. Každý obdarovaný tak získal více než sto let starý originál s vlastním příběhem – netradiční a velmi osobitý dar, který vzbudil mimořádný ohlas. Pokud hledáte konkrétní typ historické listiny nebo originální dárek s příběhem, rádi Vám pomůžeme s výběrem z našeho archivu.

Výpis z pozemkové knihy

13. 8. 202630. 7. 2026 autor: stanislav-gaj

Výpis z pozemkové knihy

Pozemkové knihy patřily po staletí k nejdůležitějším právním evidencím vlastnictví nemovitostí. Každý dům, statek nebo parcela měly svůj vlastní list, do kterého se zapisovaly veškeré změny vlastnických práv, dědictví, věcná břemena, zástavy i další právní skutečnosti. Ještě dlouho před vznikem dnešního katastru nemovitostí představovaly právě pozemkové knihy základní pilíř právní jistoty. Bez zápisu do knihy nebylo možné vlastnictví bezpečně převést ani prokázat, a proto patřily mezi nejdůležitější úřední dokumenty své doby.

Tento originální výpis z pozemkové knihy vznikl v Hradci Králové v roce 1893, tedy v období Rakousko-Uherské monarchie za vlády císaře Františka Josefa I. Druhá polovina 19. století byla dobou prudkého hospodářského rozvoje, kdy rostla hodnota nemovitostí, rozšiřovalo se bankovnictví a stále častěji docházelo k převodům majetku, dědictví i zajišťování úvěrů právě prostřednictvím zápisů do pozemkových knih. Dokument tak představuje autentický doklad fungování tehdejšího právního systému, který byl na svou dobu mimořádně propracovaný a stal se základem moderní evidence nemovitostí.

Výpis zachycuje sled jednotlivých zápisů vztahujících se ke konkrétní nemovitosti a jejím vlastníkům. Na několika stranách lze sledovat, jak byly jednotlivé právní skutečnosti postupně doplňovány, ověřovány a zapisovány v průběhu let. Právě tato návaznost činí podobné dokumenty mimořádně zajímavými nejen pro sběratele, ale také pro historiky a genealogy, kteří díky nim dokáží rekonstruovat vlastnické vztahy i osudy konkrétních rodin.

Významnou součástí listiny jsou její autentifikační prvky. Na první straně se dochovala původní rakousko-uherská kolková známka v hodnotě jednoho zlatého, která představovala povinný fiskální poplatek za vyhotovení dokumentu. Kolkové známky byly nedílnou součástí většiny významnějších právních úkonů a dnes patří mezi vyhledávané sběratelské artefakty. Dokument dále nese původní hlavičku advokátní kanceláře JUDr. Alfreda Rudolfa v Hradci Králové, několik vlastnoručních podpisů i úřední kulaté razítko C. k. okresního soudu v Hradci Králové, které potvrzuje jeho úřední původ a právní platnost.

Listina je vyhotovena na kvalitním ručním papíru o rozměrech 33,5 × 20,5 cm a dochovala se jako volný list uložený v archivní složce. Papír si zachoval svou přirozenou patinu, jemnou vláknitou strukturu i původní archivní přeložení, která svědčí o jeho skutečném používání v soudním a advokátním provozu. Mimořádně působivým prvkem je také elegantní úřední kaligrafie, charakteristická pro konec 19. století, která dodává dokumentu nejen historickou, ale i výraznou estetickou hodnotu.

Na rozdíl od běžných jednotlivých listin nabízí tento výpis možnost nahlédnout přímo do fungování pozemkového práva habsburské monarchie. Každý nový zápis představoval právně závaznou změnu, která mohla rozhodovat o vlastnictví majetku v hodnotě celých hospodářství. Právě proto byly podobné dokumenty vedeny s mimořádnou pečlivostí a přesností.

Tento originální výpis z pozemkové knihy z Hradce Králové z roku 1893 představuje nejen vzácný sběratelský artefakt, ale také jedinečný hmotný doklad fungování právního systému Rakouska-Uherska. Nabízí fascinující pohled do doby, kdy se historie vlastnictví zapisovala ručně, stránku po stránce, a každý zápis mohl ovlivnit osudy několika generací.

Historické dokumenty však nemusí být určeny pouze sběratelům. V minulosti jsme pro jednoho z našich klientů připravovali kolekci originálních finančních dokumentů jako reprezentativní dárky pro jeho obchodní partnery. Každý obdarovaný tak získal více než sto let starý originál s vlastním příběhem – netradiční a velmi osobitý dar, který vzbudil mimořádný ohlas. Pokud hledáte podobný originální dárek nebo konkrétní typ historické listiny, rádi Vám pomůžeme s výběrem z našeho archivu.

Modří andělé přistávají na zelené louce

29. 7. 2026 autor: stanislav-gaj

Josef Mžyk – Modří andělé přistávají na zelené louce

Expresivní grafický list Modří andělé přistávají na zelené louce z roku 2003 představuje fascinující obrazový záznam okamžiku mezi nebem a zemí. Ve své typické výtvarné zkratce Josef Mžyk rozehrává scénu, v níž se snášejí modří andělé – stylizované postavy s nadpozemským nádechem, které klesají na zelenou plochu připomínající krajinu vzpomínek, klidu i obnovy. Dominantní zelená barva je přitom v neustálém dialogu s rytmizovanými liniemi a akcenty rudé, azurové, bílé a růžové, které dílu dodávají až symbolickou energii znovuzrození.

Výrazné černé linie obepínají a zároveň rozbíjejí organické tvary, jako by šlo o vizuální partituru, v níž se odráží radost, napětí i neuchopitelné. Kompozice působí živě, spontánně, a přesto s hlubokou vnitřní strukturou. V tomto dialogu barev a tvarů ožívá nejen samotné téma, ale i silná výtvarná výpověď, která rezonuje se spirituálními motivy, byť zůstává civilní a moderní.

Josef Mžyk (*1944) patří k výrazným osobnostem české výtvarné scény, jehož dílo propojuje český modernismus s expresivní barevnou abstrakcí. Tvorba často čerpá z hudebního rytmu, vnitřního gesta i poezie každodenního pohybu. V jeho grafikách i malbách nacházíme dynamiku, svobodu i hravost – nikdy však prvoplánovou, ale vždy ukotvenou v promyšlené kompozici.

Tento list vznikl v limitované edici 60 kusů a konkrétní exemplář nese číslo 5/60. Dílo je adjustováno v elegantním černém rámu o rozměru 43 × 54 cm, s výřezem ve velikosti 30 × 42 cm, který citlivě obepíná celý obrazový děj. Rám svou jednoduchostí a tmavým matovým povrchem výtečně koresponduje s pop-artovým vyzněním díla, aniž by narušoval jeho obrazový rytmus.

Chcete-li vidět více z tvorby Josefa Mžyka, prohlédněte si další jeho díla na našem webu zde.

Neváhejte se přijít inspirovat osobně – rádi Vás přivítáme v Galerii TOGA.