Born Adolf

Adolf Born – Anděl a jeho múzy

Barevná litografie Anděl a jeho múzy představuje Adolfa Borna v jedné z jeho nejpůvabnějších poloh. Na první pohled vidíme docela obyčejnou scénu – na lavičce sedí podsaditý muž v obleku a kolem něj procházejí elegantní ženy. Jenže Born by nebyl Bornem, kdyby nechal příběh takto jednoduchý. Muži totiž ze zad vyrůstají dvě nápadně bílá andělská křídla a běžná situace se rázem mění v malou fantazijní scénu plnou humoru, ženské krásy a mužského snění.

Ústřední hrdina přitom rozhodně nepřipomíná tradičního vznešeného anděla. Je to typický bornovský muž – zavalitý, trochu rozpačitý, s kulatými brýlemi, rozcuchanými vlasy, kravatou a kapesníčkem v saku. Sedí široce rozkročený na lavičce, ruce má spořádaně složené před sebou a ve tváři téměř blažený výraz. Právě kontrast mezi jeho velmi pozemskou podobou a andělskými křídly je jedním z nejkrásnějších momentů celé grafiky.

Kolem něj se totiž odehrává skutečné defilé ženských postav. V horní části kompozice dominují tři elegantní ženské tváře. Klobouky, výrazné oči, protáhlé krky a sebevědomé výrazy okamžitě připomenou ženy, které se Bornovou volnou grafikou pohybují po celá desetiletí. Další dámy vstupují do obrazu pouze částečně – vlevo vidíme nohy v elegantních střevících, vpravo prochází žena v šatech těsně kolem lavičky. Jako by ženský svět kolem nehybně sedícího muže neustále proudil.

Právě odtud vychází název Anděl a jeho múzy. Nevíme, zda ženy skutečně procházejí kolem něj, zda na ně vzpomíná, nebo existují pouze v jeho představách. Horní část obrazu působí téměř jako prostor jeho fantazie. Tváře žen se zvětšují, překrývají a vystupují nad skutečnou scénu s lavičkou. Jsou přítomné a současně trochu nedosažitelné – přesně jako múzy, které mohou člověka inspirovat, okouzlovat a zaměstnávat jeho představivost.

Zajímavá je i obrácená logika celé situace. Múzy tradičně inspirují básníky, malíře a umělce. Born jim však do společnosti posadil anděla. A navíc anděla velmi lidského, který se očividně necítí mezi krásnými ženami vůbec špatně. Právě taková drobná absurdita je pro Bornův humor charakteristická. Autor nepotřebuje pointu vysvětlovat – stačí mu několik přesně zvolených detailů a divák si příběh dokončí sám.

Bílá křídla jsou přitom pro čtení obrazu zásadní. Bez nich bychom mohli scénu chápat jednoduše jako trochu komický portrét muže obklopeného krásnými ženami. Křídla však celý výjev posouvají do jiné roviny. Muž může být skutečným Bornovým andělem, ale stejně dobře může být snílkem, kterému jeho vlastní fantazie dala křídla. Born ponechává obě možnosti otevřené.

Nad jeho hlavou se navíc objevuje vrstva kaligrafického rukopisu připomínající jména, podpisy či útržky poznámek. Písmo prochází přímo prostorem ženských postav a ještě více podporuje dojem vzpomínek nebo představ. Není nutné jednotlivá slova za každou cenu rozluštit – výtvarně fungují jako součást světa, který se muži odehrává nad hlavou.

Kompozice je založena na výrazném protikladu mužské a ženské figury. Bornovy dámy jsou štíhlé, elegantní, sebevědomé a trochu nedostupné. Jeho muž je pravým opakem – usedlý, zakulacený a lehce směšný. Přesto právě on stojí v centru celého příběhu a právě jemu Born propůjčil křídla. Není v tom výsměch, spíše autorův charakteristický laskavý humor a pochopení pro lidské slabosti, touhy a sny.

Také barevnost je typicky bornovská. Tlumené hnědé, šedé, béžové a modré tóny doplňují drobné barevné akcenty klobouků, šatů a dámských střevíčků. Proti této uměřené paletě vystupují čistě bílá křídla, která se stávají jedním z nejvýraznějších prvků celé kompozice. Teprve jejich přítomnost definitivně prozradí, že se nepohybujeme v obyčejném světě.

Adolf Born patřil k nejvýznamnějším českým grafikům a ilustrátorům druhé poloviny 20. století a vytvořil si vlastní, okamžitě rozpoznatelný obrazový svět. Jeho elegantní ženy, podivuhodní muži, cestovatelé, fantastická zvířata a historické postavy často spojuje jemná nadsázka. Realita se u něj může během okamžiku proměnit ve fantazii a obyčejný člověk získat vlastnosti, které bychom u něj rozhodně nečekali.

Anděl a jeho múzy je krásným příkladem právě této schopnosti. Born nepotřeboval exotickou krajinu ani složitý příběh. Stačila mu lavička, několik krásných žen a jeden spokojený pán s křídly, aby vytvořil scénu, nad kterou se lze usmát a současně si pokaždé vyprávět trochu jiný příběh.

Dílo je provedeno technikou barevné litografie na papíře o rozměru přibližně 30 × 21 cm. Grafika je profesionálně adjustována v kombinaci světlé a úzké modrošedé pasparty a zasazena do jednoduchého světlého dřevěného rámu o celkovém rozměru 52 × 31 cm. Na listu se nachází vlastnoruční signatura Adolfa Borna.

Anděl a jeho múzy je mimořádně půvabnou ukázkou Bornovy fantazie a humoru. Je to dílo o ženách, mužském snění a možná také o tom, že i andělé mohou mít velmi pozemské slabosti. A právě ona nejednoznačnost dává grafice kouzlo – nikdy si nemůžeme být úplně jistí, zda sledujeme anděla mezi jeho múzami, nebo obyčejného snílka, kterému Born na chvíli dovolil mít křídla.

Dílo doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne jemnost Bornovy litografické kresby, tlumená barevnost a množství drobných detailů celé kompozice.

Adolf Born – Básník

Barevná litografie Básník představuje Adolfa Borna v jedné z jeho nejtypičtějších a nejpůvabnějších poloh. Fantazie, jemný humor, nadsázka, ženská krása i svět lidských představ se zde potkávají v kompozici, která na první pohled pobaví, ale při delším pozorování nabízí stále nové detaily a možné významy.

Born motiv Básníka zpracoval ve více výtvarných variantách. Nabízený list představuje odlišnou kompozici než další známá verze stejného námětu, v níž je básník zachycen jako zamyšlený muž odpočívající na polštáři. Společná je oběma pracím základní myšlenka – skutečný svět ustupuje do pozadí a před divákem se otevírá prostor básníkových představ, vzpomínek, přání a fantazie.

Ústřední mužská postava sedí v dolní části kompozice s pokrčenýma nohama a rukama složenýma v klíně. V typicky bornovském podání působí trochu rozpačitě, trochu zasněně a především velmi lidsky. Kulaté brýle, motýlek, rozevláté vlasy a lehce nepřítomný výraz z něj nedělají vznešeného romantického génia, ale sympatického člověka zcela ponořeného do vlastního světa.

A právě nad ním se tento svět doslova rozehrává.

Dominantní ženská postava vyrůstá nad sedícím básníkem téměř jako múza nebo zhmotněná představa. Dlouhé vlasy, výrazné ženské tvary a zdvižená paže jí dávají až divadelní gesto. V její blízkosti se objevuje červené srdce – jeden z mála motivů, který nepotřebuje žádné složité vysvětlení. Láska, touha a žena zde mají v básníkově imaginaci zjevně důležité místo.

Kolem ústřední dvojice však Born rozehrává mnohem bohatší svět. Objevuje se zde stylizovaný pták s dlouhým zobákem, automobil, natažené ruce, geometrické tvary, půlměsíc a další fragmenty, které jako by se vynořovaly a zase mizely v proudu představ. Některé lze snadno pojmenovat, jiné zůstávají otevřené vlastní fantazii diváka.

Právě v tom spočívá kouzlo celé kompozice. Básník nesedí u stolu s perem v ruce a nepíše verše. Born nám místo samotného aktu psaní ukazuje svět, ze kterého poezie vzniká. Láska, žena, vzpomínky, cestování, absurdita, touhy i obyčejné předměty se v jeho hlavě mísí bez potřeby logického řádu. Stejně jako ve snu nebo v básni mohou vedle sebe existovat věci, které spolu ve skutečnosti zdánlivě vůbec nesouvisejí.

Born se tím zároveň vyhýbá jakékoli romantické vážnosti. Jeho básník není tragickou postavou zmítanou inspirací. Je to spíše spokojený snílek, kolem kterého jeho vlastní fantazie vytváří trochu bláznivý, trochu erotický a velmi hravý svět. Typický Bornův humor přitom není prvoplánový – spočívá v drobných gestech, výrazech postav a nečekaném spojování jednotlivých motivů.

Velkou roli hraje ženská figura. Ženy se v Bornově volné grafice objevují velmi často a málokdy jsou pouze pasivní dekorací. Bývají múzami, svůdkyněmi, tajemnými společnicemi nebo bytostmi, které mají nad mužskými protagonisty jeho obrazů zvláštní moc. Ani zde není úplně jasné, zda žena vedle básníka skutečně stojí, nebo existuje pouze v jeho představách. Právě tato nejednoznačnost dává celé scéně půvab.

Charakteristická je také Bornova práce s barvou. Tlumené odstíny zelené, hnědé, modré, okrové a šedé vytvářejí klidný základ, do něhož vstupují výraznější barevné akcenty. Červené srdce se díky tomu stává jedním z nejvýraznějších bodů celé grafiky. Barevnost není samoúčelná – jednotlivé tóny drží množství různorodých motivů pohromadě a dávají kompozici typickou starosvětskou atmosféru.

Adolf Born patřil mezi nejvýznamnější české grafiky a ilustrátory druhé poloviny 20. století. Jeho rukopis je natolik osobitý, že jej lze poznat prakticky okamžitě. Historické kostýmy, elegantní dámy, podivuhodná zvířata, cestovatelé, automobily, fantaskní bytosti a lehce absurdní situace vytvářejí svébytný svět, který nepodléhá běžnému času ani logice. Právě ve volné grafice mohl Born tento svět rozvíjet bez omezení konkrétního literárního textu.

Básník je krásným příkladem této schopnosti. Na relativně malém formátu se odehrává celý příběh, aniž by nám autor prozradil jeho začátek nebo konec. Divák dostává pouze několik postav a symbolů a zbytek si musí doplnit sám. Každý se tak může rozhodnout, zda sleduje skutečnou situaci, básníkovu vzpomínku, sen, milostnou fantazii nebo jednoduše Bornovu hravou představu o tom, co všechno se může odehrávat v hlavě člověka, který tvoří.

Nabízený exemplář je proveden technikou barevné litografie na papíře. Zvláštní sběratelský význam má jeho zařazení do jasně vymezené číslované edice – list je vlevo dole označen 53/85 a vpravo dole vlastnoručně signován Adolf Born.

Samotné dílo má rozměr přibližně 29 × 22 cm a je profesionálně adjustováno v dvojité paspartě v tlumených šedomodrých a světlých odstínech. Celek doplňuje jednoduchý světlý dřevěný rám o rozměru 45 × 38 cm, který barevnost litografie nijak nepřebíjí a nechává vyniknout samotnou kompozici.

Básník – varianta je výbornou ukázkou Bornovy volné grafické tvorby. Obsahuje prakticky všechno, co máme s jeho světem spojené – osobitý humor, krásné ženy, lehkou erotiku, fantazii, podivuhodné symboly, zvířata i lidskou slabost pro sny a představy. Především je ale obrazem tvůrčí fantazie, která se odmítá řídit pravidly skutečného světa.

Číslovaný exemplář 53/85 s vlastnoručním podpisem Adolfa Borna je krásným sběratelským kusem a zároveň dílem, které díky množství drobných motivů nepřestává bavit ani při každodenním pohledu. Litografii doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne jemnost Bornovy kresby, barevnost i množství detailů ukrytých v celé kompozici.

Adolf Born – Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I.

Barevná litografie Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I. z roku 1986 patří k těm pracím Adolfa Borna, v nichž se naplno setkává jeho výtvarná fantazie, laskavá ironie a fascinace světem starého Rakouska-Uherska. Inspiraci zde našel v literárním světě Jaroslava Haška, jehož humor, absurdní situace a pohled na úřední a vojenskou mašinérii monarchie byly Bornovu vlastnímu vidění světa mimořádně blízké.

Na první pohled působí scéna téměř jako výjev z dávno zaniklého mocnářství. Uprostřed stojí trojice podivuhodných postav, jimž dominuje muž v uniformě a klobouku s perem. S důležitostí sobě vlastní zkoumá jeden z portrétů, zatímco muž před ním vytahuje z brašny další podobiznu císaře Františka Josefa I. Za jeho zády přihlíží dáma s výrazným kloboukem a slepicí na rameni. Born však nikdy nezůstává pouze u hlavního děje. Celou scénu zaplňuje drobnými narážkami a výtvarnými žerty, které divák objevuje postupně.

Stačí se podívat do levé části grafiky. Na stěně visí další portréty, jeden z nich je právě předmětem zkoumání uniformovaného muže. Pod nimi stojí zvláštní kočičí postava se zdviženými tlapkami a řetězem kolem těla, jako by i ona byla zadržena všemocným aparátem monarchie. Mezi hlavními postavami se navíc nenápadně pohybuje drobný psík. Každý detail má v Bornově světě své místo a právě jejich postupné objevování dává grafice její mimořádné kouzlo.

Císař František Josef I. zde přitom není hlavní postavou v obvyklém slova smyslu. Osobně se ve scéně vůbec neobjevuje – přítomen je prostřednictvím svých portrétů. A právě kolem nich se celý absurdní příběh odehrává. Císařova podobizna se tak mění ze symbolu státní autority téměř v rekvizitu komedie. Born tím dokonale vystihuje Haškův způsob humoru: vážné instituce, uniformy, úřední postupy a respekt k autoritám se při bližším pohledu začínají jevit poněkud směšně.

Pro Adolfa Borna bylo prostředí habsburské monarchie jedním z velkých a opakujících se témat. Staré uniformy, cylindry, dámské klobouky, důstojníci, cestovatelé, císařské atributy a nejrůznější společenské typy se v jeho tvorbě objevují znovu a znovu. Nešlo však o historickou ilustraci v doslovném významu. Born si minulost přetvářel podle sebe a vytvářel vlastní svět, ve kterém mohou vedle sebe zcela samozřejmě existovat skutečné historické osobnosti, literární hrdinové, zvířata s lidskými vlastnostmi i postavy, které jako by právě vystoupily z nějakého dávno zapomenutého příběhu.

Právě proto bylo spojení Adolfa Borna a Jaroslava Haška tak přirozené. Oba dokázali zachytit lidskou směšnost bez zbytečné krutosti a oba měli mimořádný cit pro okamžik, kdy se přehnaná důležitost autority sama promění v komedii. Hašek toho dosahoval slovem, Born obrazem. V této litografii se oba přístupy potkávají mimořádně přesvědčivě.

Barevnost grafiky je pro Bornovu tvorbu typická – tlumené modré, šedé, zelené a okrové odstíny připomínají atmosféru starých fotografií a ilustrací, zároveň však nechávají vyniknout jednotlivé postavy a jejich výrazy. Charakteristická je také Bornova precizní kresba. Přestože je scéna plná drobných detailů, nepůsobí přeplněně. Každá figura má vlastní gesto, výraz i malý příběh a celek funguje jako dokonale vystavěná divadelní scéna.

Litografie na papíře pochází z roku 1986 a vznikla v omezeném nákladu 120 exemplářů. Nabízený list je ručně číslován 25/120 a signován Adolfem Bornem. Rozměr díla ve výřezu činí 25 × 31 cm, celkový rozměr s rámem je 36 × 42 cm. Grafika je profesionálně adjustována ve světlé paspartě a jednoduchém tmavém rámu, který nechává plně vyniknout samotný motiv.

Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I. je výbornou ukázkou toho, proč jsou Bornovy grafiky dodnes tak oblíbené. Není to jen dekorativní litografie, ale obraz, ke kterému se člověk může opakovaně vracet a pokaždé v něm objevit další drobný detail, narážku nebo úsměvnou situaci. Zároveň propojuje tři výrazné fenomény českého kulturního prostředí – Jaroslava Haška, svět zaniklé rakousko-uherské monarchie a nezaměnitelnou výtvarnou imaginaci Adolfa Borna.

Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA a může se stát krásnou součástí sbírky milovníka Adolfa Borna, české grafiky i Haškova světa. Rádi Vám jej představíme osobně v galerii na Kladně, kde si můžete prohlédnout i další Bornova díla a vybrané dílo si rovnou odvézt do své sbírky.

Adolf Born – Paní Kočka přemýšlí

V litografii Paní Kočka přemýšlí se znovu setkáváme s jednou z půvabných antropomorfních postav Adolfa Borna. Tentokrát však Paní Kočka nečaruje ani nepředvádí žádné kouzelnické kousky. Stojí vzpřímeně uprostřed místnosti, elegantně oblečená do dlouhých zelených šatů, v ruce drží dlouhou cigaretovou špičku a s lehce přivřenýma očima hledí někam mimo scénu. Její výraz je natolik výmluvný, že název Paní Kočka přemýšlí k dílu sedí dokonale.

Born ji pojal téměř jako portrét dámy ze společnosti. Má své šaty, střevíčky, sebevědomý postoj i trochu znuděný, možná lehce povýšený výraz. Teprve huňatý ocas a kočičí hlava připomenou, že jsme v autorově světě, kde podobné proměny nikoho nepřekvapují. Právě polidšťování zvířat a naopak propůjčování zvířecích vlastností lidem patří k nejpůvabnějším polohám Bornovy tvorby.

Scénu navíc rozehrávají dvě drobné fantastické postavičky. Jedna stojí těsně vedle Paní Kočky a s očividným zaujetím k ní vzhlíží, druhá se krčí opodál u stěny. Born tak i na poměrně malé ploše vytvořil drobný příběh. Nevíme, nad čím Paní Kočka přemýšlí, co jí její podivní společníci právě sdělili ani co se stane za okamžik. A právě tato nedořečenost dává grafice její kouzlo – divák si může celý příběh doplnit sám.

Kompozice je krásnou ukázkou Bornova nezaměnitelného rukopisu. Jemná kresba, tlumené odstíny zelené, hnědé a okrové, drobné absurdní detaily a především mimořádně přesvědčivá charakteristika hlavní postavy. Born nepotřebuje velké gesto; stačí mu pohled očí, cigaretová špička, postavení ruky a několik fantastických společníků, aby vznikla scéna s vlastním humorem a atmosférou.

Paní Kočka přemýšlí je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je adjustována ve světlém dřevěném rámu s kombinací tmavé a světle šedozelené pasparty.

Velkou předností je, že v Galerii TOGA máme současně také její protějšek Paní Kočka čarodějka – dokonce stejný list 41/120, ve stejném rozměru a identickém rámování. Nejde tedy jen o dvě Bornovy grafiky s podobným námětem. Vedle sebe působí jako skutečný pár a dvě pokračování jednoho malého příběhu: v jednom Paní Kočka zadumaně přemýšlí, ve druhém už sedí ve svém fantastickém světě a čaruje.

Obě Paní Kočky jsou v Galerii TOGA připraveny k prodeji a právě jako dvojice podle mě fungují nejlépe. Pokud se Vám líbí, můžete si je u nás prohlédnout společně a rovnou si obě odvézt; pokud jste z větší dálky, rádi zajistíme jejich bezpečné zaslání.

Adolf Born – Paní Kočka čarodějka

V litografii Paní Kočka čarodějka vstupujeme do jednoho z těch fantastických světů Adolfa Borna, kde se lidské a zvířecí postavy setkávají zcela samozřejmě a kde divák rychle přestává řešit, co je skutečné a co už patří do autorovy fantazie.

Hlavní postavou je sebevědomá kočičí dáma usazená v křesle. Má lidské tělo, elegantně překřížené nohy a šaty s výraznou zelenou mašlí, ale tvář nezaměnitelné kočky. Born jí navíc přisoudil výraz, který je současně důstojný, pobavený i trochu potměšilý. Není těžké uvěřit, že právě ona má celou podivnou společnost kolem sebe dokonale pod kontrolou.

A společnost je to skutečně pozoruhodná. Nad hlavou Paní Kočky se vznáší podivuhodný tvor připomínající želvu s lidskýma nohama a botami, zatímco na malém stolku stojí fantastický pták. Kočka drží v jedné ruce něco, co může připomínat kouzelnickou hůlku, v druhé se odehrává další drobná magie – u ptáka se objevuje plamínek. Celá scéna tak působí jako okamžik zachycený během velmi zvláštního soukromého kouzelnického představení.

Právě v podobných kompozicích je Born skvělý. Nepotřebuje vysvětlovat pravidla svého světa. Kočka může být dámou, želva se může procházet v botách a pták asistuje při kouzlech. Všechno je absurdní, a přesto v rámci Bornova obrazového světa naprosto přirozené. Humor přitom není prvoplánový – vyrůstá z výrazů jednotlivých postav, jejich gest a drobných detailů, které člověk objevuje postupně.

Barevnost je pro Bornovy litografie typická: tlumené zemité odstíny hnědé, zelené a okrové doplňují jemné barevné akcenty. Velkou část kouzla vytváří také charakteristická kresba a jemná struktura litografie, díky nimž působí plocha téměř sametově.

Paní Kočka čarodějka je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je velmi pěkně adjustována v kombinaci tmavé a světle šedozelené pasparty a jednoduchého světlého dřevěného rámu.

A u tohoto díla je ještě jeden důležitý důvod, proč stojí za pozornost. V Galerii TOGA máme zároveň také litografii Paní Kočka přemýšlí, která je adjustována ve stejném rámu. Obě grafiky tak mohou fungovat samostatně, ale především tvoří velmi pěknou dvojici. Vedle sebe působí jako dvě epizody ze života jedné bornovské hrdinky – jednou Paní Kočka přemýšlí, podruhé už možná své nápady převádí do praxe a čaruje.

Pokud hledáte dvojici Bornových grafik, která bude na stěně fungovat jako jeden celek, Paní Kočka čarodějka a Paní Kočka přemýšlí jsou k tomu podle mě ideální. Obě díla jsou v Galerii TOGA připravena k prodeji a byla by trochu škoda je znovu rozdělit – společně totiž vyprávějí mnohem zajímavější příběh.

Adolf Born – Tajné dostaveníčko

V litografii Tajné dostaveníčko rozehrává Adolf Born malý milostný příběh, který na první pohled působí romanticky a téměř pohádkově, při bližším pohledu je však mnohem záhadnější. Born zde pracuje skoro jako divadelní režisér – kompozici rozdělil do dvou dějových rovin a divákovi ponechává prostor, aby si mezi nimi vytvořil vlastní příběh.

V horní části se odehrává samotné dostaveníčko. Elegantní mladá žena v dlouhých šatech a širokém klobouku podává ruku galantnímu muži v historizujícím kostýmu, který jí hraje na příčnou flétnu. Za pasem má kord, na hlavě extravagantní klobouk s pery a celá jeho figura připomíná směs muzikanta, dobrodruha a dávného milovníka. Nad dvojicí visí srpek měsíce a scénu doplňuje velké srdce prostřelené šípem. Born tedy nenechává nikoho na pochybách, že hlavním tématem je láska, okouzlení a svádění.

Jenže u Adolfa Borna nebývá nic tak jednoduché.

Pod romantickou scénou se objevuje druhá ženská postava. Elegantní dáma s tmavým kloboukem a závojem hledí přímo před sebe, zatímco se jí přes rameno dívá černá kočka s téměř škodolibým výrazem. Dáma jako by se horního děje přímo neúčastnila, přesto je pro celou kompozici zásadní. Může být tajemnou pozorovatelkou, ženou vzpomínající na vlastní milostné dobrodružství, ale stejně dobře někým, před kým musí být schůzka nahoře utajena. A možná se celé dostaveníčko odehrává pouze v jejích představách.

Born obě roviny odděluje motivem připomínajícím divadelní oponu. Horní scéna proto může být skutečným setkáním, ale také představením, vzpomínkou, snem či fantazií ženy pod ní. Právě tahle nejednoznačnost je na kompozici tak přitažlivá. Autor nabízí množství indicií, ale neposkytuje jednoznačné vysvětlení a nechává diváka, aby příběh dokončil sám.

Velmi bornovská je také práce s jednotlivými atributy. Měsíc, flétna, kord, květiny, srdce zasažené šípem, tajemná žena i černá kočka by mohly samy o sobě nést nejrůznější symbolické významy. Born je však skládá s lehkostí, humorem a jemnou ironií. Nevzniká klasická alegorie s jediným správným výkladem, ale svébytný fantazijní svět, ve kterém se historie, romantika, erotická nadsázka a groteska přirozeně prolínají.

A právě černá kočka je nádherným detailem celé litografie. Zatímco ostatní postavy hrají svou romantickou partii s patřičnou vážností, její výraz působí skoro spiklenecky. Jako by právě ona jediná věděla, co se ve skutečnosti odehrává a komu ono tajné dostaveníčko patří.

Za pozornost stojí i výtvarné řešení. Born staví kompozici na své nezaměnitelné jemné kresbě, dekorativní stylizaci postav a tlumené barevnosti, kterou oživují zelené, růžové, červené a hnědé tóny. Historické kostýmy přitom nejsou přesnou rekonstrukcí konkrétní epochy. Born si z evropské historie vybírá jednotlivé prvky a svobodně je přetváří podle vlastní fantazie. Právě proto jeho svět působí současně starobyle, pohádkově, elegantně i lehce absurdně.

Tajné dostaveníčko je barevná litografie na papíře, autorem ručně signovaná. Samotné dílo má rozměr 31 × 22 cm a je velmi pěkně adjustováno v paspartě a dřevěném rámu o celkovém rozměru 47 × 38 cm. Tlumená pasparta, subtilní černé lemování a světlý dřevěný rám dobře navazují na barevnost grafiky a nechávají vyniknout její jemnou kresbu.

Je to krásný příklad toho, proč jsou Bornovy grafiky tak přitažlivé. Na první pohled vidíme půvabnou scénu, při druhém začneme objevovat jednotlivé detaily a nakonec si sami klademe otázku, kdo se vlastně s kým tajně schází, kdo koho pozoruje a zda se milostná scéna vůbec odehrává ve skutečnosti. Born odpověď nedává – a právě díky tomu se k obrazu můžeme znovu vracet a pokaždé v něm objevit trochu jiný příběh.

Tajné dostaveníčko je připraveno k prodeji v Galerii TOGA na Kladně. Rádi Vám dílo ukážeme osobně a pokud Vás jeho příběh osloví, můžete si jej rovnou odvézt a zařadit do své sbírky. Pokud jste z větší dálky nebo nemáte čas přijet, není to samozřejmě překážkou – dílo Vám můžeme bezpečně zabalit a zaslat až k Vám domů.