Adolf Born – Básník
Barevná litografie Básník představuje Adolfa Borna v jedné z jeho nejtypičtějších a nejpůvabnějších poloh. Fantazie, jemný humor, nadsázka, ženská krása i svět lidských představ se zde potkávají v kompozici, která na první pohled pobaví, ale při delším pozorování nabízí stále nové detaily a možné významy.
Born motiv Básníka zpracoval ve více výtvarných variantách. Nabízený list představuje odlišnou kompozici než další známá verze stejného námětu, v níž je básník zachycen jako zamyšlený muž odpočívající na polštáři. Společná je oběma pracím základní myšlenka – skutečný svět ustupuje do pozadí a před divákem se otevírá prostor básníkových představ, vzpomínek, přání a fantazie.
Ústřední mužská postava sedí v dolní části kompozice s pokrčenýma nohama a rukama složenýma v klíně. V typicky bornovském podání působí trochu rozpačitě, trochu zasněně a především velmi lidsky. Kulaté brýle, motýlek, rozevláté vlasy a lehce nepřítomný výraz z něj nedělají vznešeného romantického génia, ale sympatického člověka zcela ponořeného do vlastního světa.
A právě nad ním se tento svět doslova rozehrává.
Dominantní ženská postava vyrůstá nad sedícím básníkem téměř jako múza nebo zhmotněná představa. Dlouhé vlasy, výrazné ženské tvary a zdvižená paže jí dávají až divadelní gesto. V její blízkosti se objevuje červené srdce – jeden z mála motivů, který nepotřebuje žádné složité vysvětlení. Láska, touha a žena zde mají v básníkově imaginaci zjevně důležité místo.
Kolem ústřední dvojice však Born rozehrává mnohem bohatší svět. Objevuje se zde stylizovaný pták s dlouhým zobákem, automobil, natažené ruce, geometrické tvary, půlměsíc a další fragmenty, které jako by se vynořovaly a zase mizely v proudu představ. Některé lze snadno pojmenovat, jiné zůstávají otevřené vlastní fantazii diváka.
Právě v tom spočívá kouzlo celé kompozice. Básník nesedí u stolu s perem v ruce a nepíše verše. Born nám místo samotného aktu psaní ukazuje svět, ze kterého poezie vzniká. Láska, žena, vzpomínky, cestování, absurdita, touhy i obyčejné předměty se v jeho hlavě mísí bez potřeby logického řádu. Stejně jako ve snu nebo v básni mohou vedle sebe existovat věci, které spolu ve skutečnosti zdánlivě vůbec nesouvisejí.
Born se tím zároveň vyhýbá jakékoli romantické vážnosti. Jeho básník není tragickou postavou zmítanou inspirací. Je to spíše spokojený snílek, kolem kterého jeho vlastní fantazie vytváří trochu bláznivý, trochu erotický a velmi hravý svět. Typický Bornův humor přitom není prvoplánový – spočívá v drobných gestech, výrazech postav a nečekaném spojování jednotlivých motivů.
Velkou roli hraje ženská figura. Ženy se v Bornově volné grafice objevují velmi často a málokdy jsou pouze pasivní dekorací. Bývají múzami, svůdkyněmi, tajemnými společnicemi nebo bytostmi, které mají nad mužskými protagonisty jeho obrazů zvláštní moc. Ani zde není úplně jasné, zda žena vedle básníka skutečně stojí, nebo existuje pouze v jeho představách. Právě tato nejednoznačnost dává celé scéně půvab.
Charakteristická je také Bornova práce s barvou. Tlumené odstíny zelené, hnědé, modré, okrové a šedé vytvářejí klidný základ, do něhož vstupují výraznější barevné akcenty. Červené srdce se díky tomu stává jedním z nejvýraznějších bodů celé grafiky. Barevnost není samoúčelná – jednotlivé tóny drží množství různorodých motivů pohromadě a dávají kompozici typickou starosvětskou atmosféru.
Adolf Born patřil mezi nejvýznamnější české grafiky a ilustrátory druhé poloviny 20. století. Jeho rukopis je natolik osobitý, že jej lze poznat prakticky okamžitě. Historické kostýmy, elegantní dámy, podivuhodná zvířata, cestovatelé, automobily, fantaskní bytosti a lehce absurdní situace vytvářejí svébytný svět, který nepodléhá běžnému času ani logice. Právě ve volné grafice mohl Born tento svět rozvíjet bez omezení konkrétního literárního textu.
Básník je krásným příkladem této schopnosti. Na relativně malém formátu se odehrává celý příběh, aniž by nám autor prozradil jeho začátek nebo konec. Divák dostává pouze několik postav a symbolů a zbytek si musí doplnit sám. Každý se tak může rozhodnout, zda sleduje skutečnou situaci, básníkovu vzpomínku, sen, milostnou fantazii nebo jednoduše Bornovu hravou představu o tom, co všechno se může odehrávat v hlavě člověka, který tvoří.
Nabízený exemplář je proveden technikou barevné litografie na papíře. Zvláštní sběratelský význam má jeho zařazení do jasně vymezené číslované edice – list je vlevo dole označen 53/85 a vpravo dole vlastnoručně signován Adolf Born.
Samotné dílo má rozměr přibližně 29 × 22 cm a je profesionálně adjustováno v dvojité paspartě v tlumených šedomodrých a světlých odstínech. Celek doplňuje jednoduchý světlý dřevěný rám o rozměru 45 × 38 cm, který barevnost litografie nijak nepřebíjí a nechává vyniknout samotnou kompozici.
Básník – varianta je výbornou ukázkou Bornovy volné grafické tvorby. Obsahuje prakticky všechno, co máme s jeho světem spojené – osobitý humor, krásné ženy, lehkou erotiku, fantazii, podivuhodné symboly, zvířata i lidskou slabost pro sny a představy. Především je ale obrazem tvůrčí fantazie, která se odmítá řídit pravidly skutečného světa.
Číslovaný exemplář 53/85 s vlastnoručním podpisem Adolfa Borna je krásným sběratelským kusem a zároveň dílem, které díky množství drobných motivů nepřestává bavit ani při každodenním pohledu. Litografii doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne jemnost Bornovy kresby, barevnost i množství detailů ukrytých v celé kompozici.
