Jiří Anderle – Leonardo: Beatrice d´Este
Leonardo: Beatrice d’Este z roku 1988 je dílem, ve kterém se potkávají dva světy vzdálené téměř pět století – renesanční portrétní umění a nezaměnitelná výtvarná imaginace Jiřího Anderle. Nejde přitom o pouhou citaci starého mistra. Anderle si historickou předlohu přivlastňuje, rozkládá ji, opakuje a nechává ji projít časem, jako by před našima očima sledoval několik různých podob jediné lidské tváře.
Výchozím bodem kompozice je Beatrice d’Este, jedna z nejslavnějších žen italské renesance, příslušnice významného rodu d’Este a manželka milánského vévody Ludovica Sforzy. Její podoba je spojována s okruhem umělců působících na milánském dvoře v době Leonarda da Vinci. Anderle však s renesančním portrétem nezachází jako historik umění. Zajímá ho něco jiného – co se stane s lidskou tváří, když ji necháme projít staletími.
Z levé části kompozice vystupuje mladá žena zachycená v přísném renesančním profilu. Účes, šperk, náhrdelník i oděv odkazují ke světu dvorské kultury konce 15. století. Její tvář je klidná, mladá a téměř nehybná. Jenže právě v okamžiku, kdy by klasický portrét skončil, začíná Anderle vyprávět svůj vlastní příběh.
Profil Beatrice se směrem doprava opakuje. Jedna tvář vyrůstá z druhé a postupně se proměňuje. Jemné rysy mladé ženy střídají další podoby, objevují se první známky stáří, tváře se propadají, nosy a brady se zostřují a někdejší renesanční kráska se před našima očima mění v zestárlou lidskou bytost. Poslední profily už působí téměř jako anatomické studie.
Jedna žena. Několik tváří. Jeden lidský život zachycený v jediném okamžiku.
Právě čas patří k velkým tématům Jiřího Anderle. Ve své tvorbě se opakovaně zabývá lidskou existencí, stárnutím, pamětí a proměnou těla. Krása pro něj není neměnným ideálem. Zajímá jej právě její pomíjivost – okamžik, kdy se mladá tvář začíná měnit a člověk si uvědomuje, že čas nelze zastavit.
Proto má setkání Anderle s renesančním portrétem takovou sílu. Renesanční mistr se pokoušel zachovat podobu člověka pro budoucnost. Anderle naopak ukazuje, co s každou lidskou podobou udělá čas.
Zásadní místo má toto dílo také v širším kontextu Anderle tvorby. Již v letech 1982–1983 vytvořil cyklus Dialogy se starými mistry, v němž začal intenzivně pracovat s motivy převzatými z evropských dějin umění. Historické obrazy pro něj nebyly nedotknutelnými ikonami. Vstupoval s nimi do rozhovoru, přetvářel je a prostřednictvím známých tváří otevíral vlastní témata člověka, času a existence.
K odkazu starých mistrů se vracel i v dalších letech a Leonardo: Beatrice d’Este z roku 1988 patří právě do této dlouhodobé linie Anderle tvorby. Jeho fascinace Leonardem navíc pokračovala – v roce 1993 zahájil rozsáhlejší soubor Variace na Leonardovu fresku Poslední večeře. Beatrice tak stojí na zajímavém místě mezi ranými Dialogy se starými mistry a pozdějšími Leonardovskými variacemi.
Mimořádnost nabízeného exempláře však spočívá ještě v něčem jiném.
Nejde pouze o běžný exemplář grafického listu Leonardo: Beatrice d’Este. Nabízená práce je označena 1/1 – varianta s kresbou, tedy jako jediná autorsky dotvořená varianta tohoto konkrétního provedení.
Základem díla je suchá jehla, jedna z technik, v nichž Anderle dosáhl mimořádného mistrovství. Do hotového grafického otisku však autor následně vstoupil vlastní rukou a individuálně jej dokreslil a koloroval. Vzniklo tak dílo stojící na hranici mezi grafikou a originální kresbou.
Právě takové varianty jsou v Anderle tvorbě mimořádně zajímavé. Grafická matrice poskytuje základní kompozici, ale následný zásah autora činí konkrétní list neopakovatelným. Nejde tedy pouze o jedno číslo z nákladu identických otisků. Označení 1/1 zde vyjadřuje jedinou existující variantu s konkrétní autorskou kresbou a kolorováním.
Při bližším pohledu je tento princip na Beatrice nádherně patrný. Jemné barevné akcenty se objevují v obličeji, špercích, oděvu i v okolních liniích. Některé části jsou precizně vykreslené, jiné zůstávají jen naznačeny. Anderle záměrně střídá dokončenost s fragmentem, pevnou konturu s téměř mizející čárou. Také samotný papír jako by byl poškozeným fragmentem starého dokumentu či fresky, která přežila staletí.
Velmi působivý je motiv šperků. Perly kolem krku mladé Beatrice pokračují napříč jednotlivými profily a postupně se rozpadají do samostatných kruhů a linií. To, co na začátku působí jako symbol renesančního bohatství a společenského postavení, se postupně mění v abstraktní stopu. Stejně jako tvář i šperk podléhá času.
Anderle zde rozehrává svůj oblíbený kontrast mezi dokonalostí a rozpadem, krásou a stárnutím, minulostí a přítomností. Beatrice d’Este už dávno nežije, její portrét však přežil staletí. Anderle tuto zachovanou podobu znovu oživuje – a současně ji nechává zestárnout před našima očima.
Na díle je fascinující i jeho technická stránka. Suchá jehla umožňuje vytvořit mimořádně jemnou, sametovou linii a Anderle její možnosti využívá s virtuózní přesností. Od hladké mladé tváře přechází k hustým strukturám zestárlých profilů, od precizního šperku k téměř nehmotným liniím. Individuální kresba a kolorování pak grafický základ ještě dále rozšiřují.
Jedná se o suchou jehlu s autorskou kresbou a ručním kolorováním, označenou 1/1. Dílo je autorem vlastnoručně signováno a datováno. Nejde pouze o grafiku podle Anderle matrice, ale o exemplář, ke kterému se autor znovu vrátil a vlastní rukou jej proměnil v samostatné originální dílo. Rozměr ve výřezu činí 41 × 40 cm, celkový rozměr s rámem je 71 × 62 cm. Práce je adjustována v široké paspartě a elegantním světlém rámu.
Leonardo: Beatrice d’Este představuje Jiřího Anderle v poloze, která je pro jeho tvorbu mimořádně charakteristická: jako brilantního grafika, znalce evropského umění a zároveň autora, který prostřednictvím lidské tváře vypráví o čase a pomíjivosti. Renesanční kráska zde není jen citací minulosti. Anderle jí dovoluje během několika centimetrů papíru prožít celý lidský život.
Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA. Pro sběratele Jiřího Anderle jde o výjimečnou možnost získat nejen jeden z jeho působivých dialogů s renesančním uměním, ale především jedinečnou autorskou variantu 1/1, která se svou povahou pohybuje mezi grafickým listem a originální kresbou. Dílo si můžete osobně prohlédnout v galerii na Kladně a pokud Vás osloví, může se stát mimořádnou součástí Vaší sbírky.
