Prodáno - Strana 3 z 125

Anděl 37 cm

22. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Pavel Zouhar – Anděl 37 cm

Tento Anděl o výšce 37 cm patří do linie soch, v nichž Pavel Zouhar nejčistěji vyjadřuje svou charakteristickou estetiku – propojení duchovní symboliky, tiché noblesy a úsporného, avšak výrazného tvarosloví. V provedení stříbrné patiny působí socha téměř étericky: kovový povrch zachycuje světlo v jemných odlescích, které podtrhují strukturu materiálu a dodávají celému dílu nadpozemský, chladně krásný charakter.

Postava anděla je protáhlá, elegantní a velmi vertikální, což je pro Zouharovu tvorbu typické. Nepřítomnost detailní tváře dodává soše univerzálnost – anděl se stává symbolem ochrany a klidu, bytostí, která není připoutána k jednomu příběhu, ale nese v sobě obecně sdílenou představu ticha a bezpečí. Štíhlé křídla vyrůstají ze zad v jemném oblouku, jejich povrch je plasticky zvrásněný a působí, jako by byl dotvářen samotným světlem.

Šaty splývají v dlouhých, strukturovaných liniích, které vytvářejí dojem jemného pohybu. Povrch sochy je syrový, ručně modelovaný, a právě tato nepravidelnost dodává dílu autenticitu i citovou hloubku. Stříbrná patina zde pracuje s tvary mimořádně citlivě – zvýrazňuje každý detail, ale zároveň zachovává celkový klid a jemnost.

Anděl působí jako klidná, harmonická přítomnost v prostoru – jako socha, která nic nevynucuje, ale jejíž tichá síla je nepřehlédnutelná. V interiéru vytváří atmosféru ztišení a soustředění, a právě tím se stává krásným, nadčasovým objektem.

Rádi Vás přivítáme v Galerii TOGA, kde si tohoto stříbrného anděla můžete prohlédnout osobně. Pokud byste jej chtěli získat na dálku, dílo lze s pečlivostí zabalit a zaslat jako plně pojištěnou zásilku.

Margarita – violet

22. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Patrik Saudek – Margarita – violet

Grafický list Margarita, violet z roku 2025 rozvíjí stejný motiv ženského těla a koktejlové symboliky, avšak posouvá jej do hlubší, intimnější a emocionálně zahuštěnější polohy. Zatímco tyrkysová varianta pracuje s odstupem a lehkostí, violet verze působí temněji, osobněji a výrazně smyslově.

Ženské tělo zůstává ústředním motivem – modelované s důrazem na křivku, objem a tělesnou přítomnost. Intimní partie jsou opět zakryty dvěma sklenkami koktejlu Margarita, tentokrát však působí méně hravě a více dráždivě. Alkohol zde není jen symbolem lehkého požitku, ale také určité ztráty zábran, večerní atmosféry a vnitřního napětí.

Violetní pozadí umocňuje pocit noci, tajemství a soukromí. Barevnost posouvá celý obraz blíže k erotické introspekci – tělo není pouze vystaveno, ale stává se nositelem nálady. Sklenky Margarity zde působí těžší, hutnější, jako by samy nesly tíhu okamžiku. Saudek tak pracuje s jednoduchým motivem, ale bohatým významovým polem.

Název Margarita lze číst i jako ženské jméno, což obrazu dodává další rovinu. Nejde o anonymní akt, ale o konkrétní postavu – ženu s charakterem, přítomností a příběhem. Tato otevřenost interpretace činí z díla nejen vizuálně silný obraz, ale i dlouhodobě zajímavý sběratelský artefakt.

Grafika je vytištěna technikou giclée na ručním papíře z Velkých Losin se slepotiskovým znakem, celý papír má rozměr 41,5 × 29 cm, samotná grafika 33,5 × 23,5 cm. Jedná se o volný list, signovaný tužkou vpravo dole „Saudek“, vydaný v přísně limitované edici 8 kusů.

Violetová Margarita vznikla jako přímý pendant k tyrkysové variantě. Společně tvoří promyšlený diptych, který umožňuje číst tentýž motiv ve dvou náladách – lehké denní požitkářství a večerní, intimní smyslnost. Jako dvojice představují mimořádně silný instalační i sběratelský celek.

Zveme Vás k osobní návštěvě Galerie TOGA, kde Patrik Saudek patří k autorům, jejichž tvorbu dlouhodobě sledujeme a sběratelsky rozvíjíme; jeho práce silně navazují na odkaz rodiny Saudků a není náhodou, že řada z nich visí nejen v naší galerii, ale i u nás doma.

Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I.

18. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I.

Barevná litografie Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I. z roku 1986 patří k těm pracím Adolfa Borna, v nichž se naplno setkává jeho výtvarná fantazie, laskavá ironie a fascinace světem starého Rakouska-Uherska. Inspiraci zde našel v literárním světě Jaroslava Haška, jehož humor, absurdní situace a pohled na úřední a vojenskou mašinérii monarchie byly Bornovu vlastnímu vidění světa mimořádně blízké.

Na první pohled působí scéna téměř jako výjev z dávno zaniklého mocnářství. Uprostřed stojí trojice podivuhodných postav, jimž dominuje muž v uniformě a klobouku s perem. S důležitostí sobě vlastní zkoumá jeden z portrétů, zatímco muž před ním vytahuje z brašny další podobiznu císaře Františka Josefa I. Za jeho zády přihlíží dáma s výrazným kloboukem a slepicí na rameni. Born však nikdy nezůstává pouze u hlavního děje. Celou scénu zaplňuje drobnými narážkami a výtvarnými žerty, které divák objevuje postupně.

Stačí se podívat do levé části grafiky. Na stěně visí další portréty, jeden z nich je právě předmětem zkoumání uniformovaného muže. Pod nimi stojí zvláštní kočičí postava se zdviženými tlapkami a řetězem kolem těla, jako by i ona byla zadržena všemocným aparátem monarchie. Mezi hlavními postavami se navíc nenápadně pohybuje drobný psík. Každý detail má v Bornově světě své místo a právě jejich postupné objevování dává grafice její mimořádné kouzlo.

Císař František Josef I. zde přitom není hlavní postavou v obvyklém slova smyslu. Osobně se ve scéně vůbec neobjevuje – přítomen je prostřednictvím svých portrétů. A právě kolem nich se celý absurdní příběh odehrává. Císařova podobizna se tak mění ze symbolu státní autority téměř v rekvizitu komedie. Born tím dokonale vystihuje Haškův způsob humoru: vážné instituce, uniformy, úřední postupy a respekt k autoritám se při bližším pohledu začínají jevit poněkud směšně.

Pro Adolfa Borna bylo prostředí habsburské monarchie jedním z velkých a opakujících se témat. Staré uniformy, cylindry, dámské klobouky, důstojníci, cestovatelé, císařské atributy a nejrůznější společenské typy se v jeho tvorbě objevují znovu a znovu. Nešlo však o historickou ilustraci v doslovném významu. Born si minulost přetvářel podle sebe a vytvářel vlastní svět, ve kterém mohou vedle sebe zcela samozřejmě existovat skutečné historické osobnosti, literární hrdinové, zvířata s lidskými vlastnostmi i postavy, které jako by právě vystoupily z nějakého dávno zapomenutého příběhu.

Právě proto bylo spojení Adolfa Borna a Jaroslava Haška tak přirozené. Oba dokázali zachytit lidskou směšnost bez zbytečné krutosti a oba měli mimořádný cit pro okamžik, kdy se přehnaná důležitost autority sama promění v komedii. Hašek toho dosahoval slovem, Born obrazem. V této litografii se oba přístupy potkávají mimořádně přesvědčivě.

Barevnost grafiky je pro Bornovu tvorbu typická – tlumené modré, šedé, zelené a okrové odstíny připomínají atmosféru starých fotografií a ilustrací, zároveň však nechávají vyniknout jednotlivé postavy a jejich výrazy. Charakteristická je také Bornova precizní kresba. Přestože je scéna plná drobných detailů, nepůsobí přeplněně. Každá figura má vlastní gesto, výraz i malý příběh a celek funguje jako dokonale vystavěná divadelní scéna.

Litografie na papíře pochází z roku 1986 a vznikla v omezeném nákladu 120 exemplářů. Nabízený list je ručně číslován 25/120 a signován Adolfem Bornem. Rozměr díla ve výřezu činí 25 × 31 cm, celkový rozměr s rámem je 36 × 42 cm. Grafika je profesionálně adjustována ve světlé paspartě a jednoduchém tmavém rámu, který nechává plně vyniknout samotný motiv.

Příběh o portrétu císaře Františka Josefa I. je výbornou ukázkou toho, proč jsou Bornovy grafiky dodnes tak oblíbené. Není to jen dekorativní litografie, ale obraz, ke kterému se člověk může opakovaně vracet a pokaždé v něm objevit další drobný detail, narážku nebo úsměvnou situaci. Zároveň propojuje tři výrazné fenomény českého kulturního prostředí – Jaroslava Haška, svět zaniklé rakousko-uherské monarchie a nezaměnitelnou výtvarnou imaginaci Adolfa Borna.

Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA a může se stát krásnou součástí sbírky milovníka Adolfa Borna, české grafiky i Haškova světa. Rádi Vám jej představíme osobně v galerii na Kladně, kde si můžete prohlédnout i další Bornova díla a vybrané dílo si rovnou odvézt do své sbírky.

1 000 Pounds

15. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Oldřich Kulhánek – 1 000 Pounds

Na první pohled bankovka. Při druhém pohledu už je ale zřejmé, že v Kulhánkově světě není s penězi, mocí ani lidskou touhou po nich něco úplně v pořádku.

1000 Pounds z roku 1993 je jedním z nejpůsobivějších listů slavného cyklu Funny Money, v němž Oldřich Kulhánek proměnil důvěrně známý svět bankovek v ironickou a místy až znepokojivou výpověď o penězích, chamtivosti a lidském chování. O to silnější je skutečnost, že tento cyklus vytvořil právě člověk, který stál za výtvarnou podobou nových českých bankovek.

Kulhánek vytvořil Funny Money jako soubor sedmi parodií bankovek různých měn a nominálních hodnot. Vedle 1000 Pounds do něj patří také 500 000 Frank, 100 000 Dollars, 1 000 000 Korun, 10 Schilling, 1 Rubl a 100 Mark. Nešlo však o jednoduché karikatury skutečných platidel. Kulhánek převzal jejich vizuální jazyk – ornamentální strukturu, číslice, nápisy, podpisy, gilošové prvky i zdání úřední důvěryhodnosti – a naplnil jej vlastním obsahem.

Právě 1000 Pounds je třetím listem cyklu Funny Money a zároveň možná nejvíce připomíná Kulhánkův nezaměnitelný výtvarný rukopis. Ústředním motivem totiž nejsou portréty panovníků ani státníků, ale lidské ruce – jedno z nejvýraznějších a opakovaně se vracejících témat celé Kulhánkovy tvorby.

Uprostřed pomyslné bankovky leží hromada mincí. Nejsou však vystaveny jako symbol prosperity nebo bohatství. Ze všech stran se k nim natahují ruce, které se vzájemně svírají, překrývají, odstrkují a zápasí o přístup k penězům. Česká národní banka ve svém odborném popisu tohoto listu identifikuje sedm rukou – šest z nich je zapojeno do hlavního zápasu o mince a sedmá, jemně naznačená vlevo, vystupuje z plochy bankovky téměř jako její vodoznak.

Je to detail, který celé dílo posouvá daleko za pouhou parodii bankovky. Kulhánek dokázal z jediného lidského gesta vytvořit psychologický portrét. Ruce zde nepotřebují tváře. Samy vyjadřují chtivost, napětí, boj, vlastnictví i touhu zmocnit se něčeho, co chtějí zároveň všichni ostatní. Jedna z rukou navíc vyrůstá z rukávu košile s kravatou – jako nenápadná připomínka světa finančníků, bankéřů a lidí rozhodujících o penězích.

Na pravém okraji se objevuje ještě další palec, který jako by se snažil proniknout ven z ornamentální struktury bankovky. Kulhánek tak narušuje hranici mezi obrazem a realitou: ruce nejsou pouze vyobrazené na bankovce, ony se do jejího prostoru téměř fyzicky dobývají.

Pozornost si zaslouží i textová stránka grafiky. Kulhánek si s vážností skutečných bankovek pohrává stejně rafinovaně jako s jejich obrazem. Místo skutečné centrální banky zde stojí BANK OF OBSCURIA – banka jakési imaginární země temnoty či nejasnosti. A její hlavní pokladník? Pod bankovkou je podepsán Servius Corruptius Mamon. Jméno, v němž se potkává korupce s Mamonem, biblickým symbolem bohatství a posedlosti majetkem.

Právě v těchto detailech se ukazuje Kulhánkův mimořádně inteligentní humor. Na rozdíl od prvoplánové satiry se nesnaží divákovi vysvětlovat, čemu se má smát. Vytvoří dokonale přesvědčivou bankovku a teprve při bližším pohledu nechává její zdánlivou důstojnost postupně rozpadnout.

Vznik díla v roce 1993 přitom není bez významu. Československo právě zaniklo, vznikla samostatná Česká republika a s ní také potřeba nové národní měny. Právě Oldřich Kulhánek se stal autorem výtvarných návrhů nové řady českých bankovek. Ve stejné době, kdy pracoval s mimořádnou vážností na podobě skutečných peněz nového státu, vytvořil také Funny Money – jejich svobodný, ironický a kritický protipól.

Proto je 1000 Pounds tak fascinující. Na jedné straně stojí Kulhánek jako respektovaný autor bankovek, který dokonale rozuměl pravidlům ceninové grafiky. Na straně druhé Kulhánek – svobodný výtvarník, který stejný vizuální jazyk použil k tomu, aby se ptal, co peníze s člověkem vlastně dělají.

Význam cyklu potvrzuje i jeho pozdější historie. Státní tiskárna cenin se svolením rodiny Oldřicha Kulhánka znovu sáhla právě po Funny Money a původní výtvarné návrhy převedla do podoby limitovaných pamětních listů připomínajících skutečné bankovky. U nich už byly využity skutečné ceninové technologie včetně ocelotisku a speciálního ceninového papíru. Původní Kulhánkovy grafiky z roku 1993 se tak po téměř třiceti letech symbolicky vrátily tam, kam svou výtvarnou podobou od počátku směřovaly – do prostředí skutečné bankovní a ceninové produkce.

Nabízený exemplář je však původní litografií, nikoli pozdějším pamětním listem. Pochází z původního omezeného nákladu 150 exemplářů, je ručně číslován 142/150, dole uprostřed tužkou označen názvem „1000 Pounds“ a vpravo dole vlastnoručně signován Oldřichem Kulhánkem s datací 93. V samotné tiskové ploše je rovněž patrné označení pražské litografické dílny Thomas Svoboda’s Lithographic Shop, Prague.

Litografie na papíře má přibližný rozměr tiskové plochy 27 × 54 cm a je profesionálně adjustována ve světlé paspartě pod sklem. Celkový rozměr s jednoduchým tmavým rámem činí 53 × 73 cm. Velkorysá pasparta dává horizontálně komponovanému dílu dostatek prostoru a současně ještě více podtrhuje jeho podobnost s monumentálně zvětšenou bankovkou.

1000 Pounds není jen výbornou ukázkou grafického mistrovství Oldřicha Kulhánka. Je to dílo s příběhem, ironií a mimořádně silným námětem, který ani po více než třiceti letech neztratil nic ze své aktuálnosti. Peníze leží uprostřed a lidské ruce se po nich stále natahují.

Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA. Pro sběratele Oldřicha Kulhánka jde o mimořádně atraktivní list spojující jeho volnou grafickou tvorbu s oblastí, která autora proslavila i daleko za hranicemi výtvarného umění – s jeho mistrovstvím bankovkové grafiky. Litografii si můžete osobně prohlédnout v galerii na Kladně a pokud Vás zaujme stejně jako nás, může od nás zamířit rovnou do Vaší sbírky.

Malířské zátiší

14. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Arnošt Kružík – Malířské zátiší

„Malířské zátiší“ je působivý obraz, který spatřil světlo světa v roce 2007 a je dílem mistrovského rukopisu. Technika oleje na plátno na desce byla využita s velkým uměleckým citlivým smyslem. S rozměry 77 x 57 cm a podpisem autora, Arnošta Kružíka, na pravém dolním rohu společně s datem 07, získává obraz svou jedinečnost a autentičnost.

Tato malba je umístěna v rámu, který zdůrazňuje jeho důstojnost. Zajímavým prvkem je přidaný papír s obláčky, který visí na šnůře a je pevně připevněn kolíčky. Celkový dojem díla je posílen přítomností malířské palety, odstínů modré barvy nebe a štětců, což naznačuje, že jsme svědky samotného tvůrčího procesu.

Odlupující se plátno vytváří nečekaný a expresivní vizuální prvek, který zprostředkovává dojem začínajícího slunečného dne. Tato subtilní hra s texturou a barevnými kontrasty nabízí pozorovateli hlubší ponoření do díla a otevírá prostor pro subjektivní interpretaci.

„Malířské zátiší“ tak nejenom oslovuje svou výtvarnou krásou, ale také zve diváka k úvahám nad procesem tvorby a proměnlivostí začátku nového dne.

Toto dílo je nyní připraveno k prodeji v Galerii TOGA.

Leonardo: Beatrice d´Este

5. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Jiří Anderle – Leonardo: Beatrice d´Este

Leonardo: Beatrice d’Este z roku 1988 je dílem, ve kterém se potkávají dva světy vzdálené téměř pět století – renesanční portrétní umění a nezaměnitelná výtvarná imaginace Jiřího Anderle. Nejde přitom o pouhou citaci starého mistra. Anderle si historickou předlohu přivlastňuje, rozkládá ji, opakuje a nechává ji projít časem, jako by před našima očima sledoval několik různých podob jediné lidské tváře.

Výchozím bodem kompozice je Beatrice d’Este, jedna z nejslavnějších žen italské renesance, příslušnice významného rodu d’Este a manželka milánského vévody Ludovica Sforzy. Její podoba je spojována s okruhem umělců působících na milánském dvoře v době Leonarda da Vinci. Anderle však s renesančním portrétem nezachází jako historik umění. Zajímá ho něco jiného – co se stane s lidskou tváří, když ji necháme projít staletími.

Z levé části kompozice vystupuje mladá žena zachycená v přísném renesančním profilu. Účes, šperk, náhrdelník i oděv odkazují ke světu dvorské kultury konce 15. století. Její tvář je klidná, mladá a téměř nehybná. Jenže právě v okamžiku, kdy by klasický portrét skončil, začíná Anderle vyprávět svůj vlastní příběh.

Profil Beatrice se směrem doprava opakuje. Jedna tvář vyrůstá z druhé a postupně se proměňuje. Jemné rysy mladé ženy střídají další podoby, objevují se první známky stáří, tváře se propadají, nosy a brady se zostřují a někdejší renesanční kráska se před našima očima mění v zestárlou lidskou bytost. Poslední profily už působí téměř jako anatomické studie.

Jedna žena. Několik tváří. Jeden lidský život zachycený v jediném okamžiku.

Právě čas patří k velkým tématům Jiřího Anderle. Ve své tvorbě se opakovaně zabývá lidskou existencí, stárnutím, pamětí a proměnou těla. Krása pro něj není neměnným ideálem. Zajímá jej právě její pomíjivost – okamžik, kdy se mladá tvář začíná měnit a člověk si uvědomuje, že čas nelze zastavit.

Proto má setkání Anderle s renesančním portrétem takovou sílu. Renesanční mistr se pokoušel zachovat podobu člověka pro budoucnost. Anderle naopak ukazuje, co s každou lidskou podobou udělá čas.

Zásadní místo má toto dílo také v širším kontextu Anderle tvorby. Již v letech 1982–1983 vytvořil cyklus Dialogy se starými mistry, v němž začal intenzivně pracovat s motivy převzatými z evropských dějin umění. Historické obrazy pro něj nebyly nedotknutelnými ikonami. Vstupoval s nimi do rozhovoru, přetvářel je a prostřednictvím známých tváří otevíral vlastní témata člověka, času a existence.

K odkazu starých mistrů se vracel i v dalších letech a Leonardo: Beatrice d’Este z roku 1988 patří právě do této dlouhodobé linie Anderle tvorby. Jeho fascinace Leonardem navíc pokračovala – v roce 1993 zahájil rozsáhlejší soubor Variace na Leonardovu fresku Poslední večeře. Beatrice tak stojí na zajímavém místě mezi ranými Dialogy se starými mistry a pozdějšími Leonardovskými variacemi.

Mimořádnost nabízeného exempláře však spočívá ještě v něčem jiném.

Nejde pouze o běžný exemplář grafického listu Leonardo: Beatrice d’Este. Nabízená práce je označena 1/1 – varianta s kresbou, tedy jako jediná autorsky dotvořená varianta tohoto konkrétního provedení.

Základem díla je suchá jehla, jedna z technik, v nichž Anderle dosáhl mimořádného mistrovství. Do hotového grafického otisku však autor následně vstoupil vlastní rukou a individuálně jej dokreslil a koloroval. Vzniklo tak dílo stojící na hranici mezi grafikou a originální kresbou.

Právě takové varianty jsou v Anderle tvorbě mimořádně zajímavé. Grafická matrice poskytuje základní kompozici, ale následný zásah autora činí konkrétní list neopakovatelným. Nejde tedy pouze o jedno číslo z nákladu identických otisků. Označení 1/1 zde vyjadřuje jedinou existující variantu s konkrétní autorskou kresbou a kolorováním.

Při bližším pohledu je tento princip na Beatrice nádherně patrný. Jemné barevné akcenty se objevují v obličeji, špercích, oděvu i v okolních liniích. Některé části jsou precizně vykreslené, jiné zůstávají jen naznačeny. Anderle záměrně střídá dokončenost s fragmentem, pevnou konturu s téměř mizející čárou. Také samotný papír jako by byl poškozeným fragmentem starého dokumentu či fresky, která přežila staletí.

Velmi působivý je motiv šperků. Perly kolem krku mladé Beatrice pokračují napříč jednotlivými profily a postupně se rozpadají do samostatných kruhů a linií. To, co na začátku působí jako symbol renesančního bohatství a společenského postavení, se postupně mění v abstraktní stopu. Stejně jako tvář i šperk podléhá času.

Anderle zde rozehrává svůj oblíbený kontrast mezi dokonalostí a rozpadem, krásou a stárnutím, minulostí a přítomností. Beatrice d’Este už dávno nežije, její portrét však přežil staletí. Anderle tuto zachovanou podobu znovu oživuje – a současně ji nechává zestárnout před našima očima.

Na díle je fascinující i jeho technická stránka. Suchá jehla umožňuje vytvořit mimořádně jemnou, sametovou linii a Anderle její možnosti využívá s virtuózní přesností. Od hladké mladé tváře přechází k hustým strukturám zestárlých profilů, od precizního šperku k téměř nehmotným liniím. Individuální kresba a kolorování pak grafický základ ještě dále rozšiřují.

Jedná se o suchou jehlu s autorskou kresbou a ručním kolorováním, označenou 1/1. Dílo je autorem vlastnoručně signováno a datováno. Nejde pouze o grafiku podle Anderle matrice, ale o exemplář, ke kterému se autor znovu vrátil a vlastní rukou jej proměnil v samostatné originální dílo. Rozměr ve výřezu činí 41 × 40 cm, celkový rozměr s rámem je 71 × 62 cm. Práce je adjustována v široké paspartě a elegantním světlém rámu.

Leonardo: Beatrice d’Este představuje Jiřího Anderle v poloze, která je pro jeho tvorbu mimořádně charakteristická: jako brilantního grafika, znalce evropského umění a zároveň autora, který prostřednictvím lidské tváře vypráví o čase a pomíjivosti. Renesanční kráska zde není jen citací minulosti. Anderle jí dovoluje během několika centimetrů papíru prožít celý lidský život.

Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA. Pro sběratele Jiřího Anderle jde o výjimečnou možnost získat nejen jeden z jeho působivých dialogů s renesančním uměním, ale především jedinečnou autorskou variantu 1/1, která se svou povahou pohybuje mezi grafickým listem a originální kresbou. Dílo si můžete osobně prohlédnout v galerii na Kladně a pokud Vás osloví, může se stát mimořádnou součástí Vaší sbírky.

Dívky – varianta s kresbou

5. 9. 20264. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Jiří Anderle – Dívky – varianta s kresbou

Komorní, ale mimořádně působivý lept Jiřího Anderleho s názvem Dívka, varianta s kresbou je krásnou ukázkou autorovy schopnosti zachytit lidskou psychiku s neobyčejnou jemností i hloubkou. V tomto unikátním exempláři 1/1, doplněném autorskou pastelovou kresbou, se spojuje preciznost grafické techniky s bezprostředností ručního zásahu, díky čemuž získává dílo zcela osobní a neopakovatelný charakter.

Portrét mladé dívky je zobrazen v profilu, přičemž Anderle mistrně pracuje s motivem dvojí tváře – jemně posunuté kontury vytvářejí dojem vnitřního dialogu, vzpomínky nebo paralelní existence. Jako by se před divákem odehrával tichý střet mezi vnějším obrazem člověka a jeho niterným světem. Typická anderlovská citlivost pro lidskou tvář zde vyniká v každém detailu – v soustředěném pohledu, jemně modelovaných liniích i v křehkosti krku a ramen.

Barevnost laděná do teplých zemitých tónů hnědé, okrové a tlumené oranžové působí mimořádně harmonicky a intimně. Pastelové akcenty zároveň přinášejí lehké narušení řádu – jemný, ale důležitý autorský zásah, který listu dodává energii a živost. Právě tato kombinace leptu a pastelu vytváří napětí mezi přesností a emocí, mezi řádem a spontánností.

Dílo je provedeno technikou leptu s pastelovou kresbou a díky označení varianta s kresbou 1/1 jde o skutečný unikát – nikoliv běžný grafický list z edice, ale originální autorskou variantu. Samotný výřez má rozměr 14 × 11,5 cm, zatímco celek v elegantní knihařské adjustaci dosahuje rozměru 27 × 22 cm. Tmavě hnědý knihařský rám s jemnou světlou linkou a světlou paspartou dílu mimořádně sluší a krásně podtrhuje jeho intimní charakter.

Jiří Anderle patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Jeho grafická tvorba je ceněna po celém světě pro technickou virtuozitu i hluboký humanistický rozměr. Lidská tvář, paměť, identita a emoce patří k ústředním tématům jeho díla – a právě Dívka, varianta s kresbou je nádherným příkladem této výjimečné citlivosti.

Unikátní lept Jiřího Anderleho Dívka, varianta s kresbou je právě připraven pro svého nového majitele v Galerii TOGA. Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

Čtyři jezdci Apokalypsy

3. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Tomáš Hřivnáč – Čtyři jezdci Apokalypsy

Čtyři jezdci Apokalypsy – Smrt, Hlad, Válka a Mor – patří k nejmocnějším a nejstarším vizuálním metaforám lidské úzkosti, víry i osudu. Poprvé se objevují v Novém zákoně ve Zjevení svatého Jana jako poslové zkázy seslaní na svět, aby otřásli samotnými základy lidstva. Tento silný biblický motiv se v evropském výtvarném umění objevuje již od středověku – od iluminací až po vrcholná díla Albrechta Dürera. Tomáš Hřivnáč se k tomuto archetypu vrací v grafice z roku 2022 s mistrovstvím, které propojuje tradiční symboliku s výbušnou expresí.

V technice suché jehly, která klade extrémní nároky na přesnost, trpělivost i fyzický kontakt s matricí, patří Tomáš Hřivnáč k absolutní špičce současné české grafiky. Jeho práce v tomto médiu je brilantní ukázkou technické virtuozity i výtvarné síly. Vzniká zde obraz čtveřice jezdců uhánějících vpřed v napětí, která se téměř přelévá do prostoru. Kostlivec s kosou, bojovník s mečem, lučištník s korunou a postava rozhazující váhy – každý z nich je precizně definovaný a přitom součástí divokého pohybu. Temná tonalita, prudké linie a syrová plasticita dávají této kompozici naléhavost i hlubokou estetickou působivost. Náš list má číslo 4/30, což potvrzuje, že jde o velmi limitovaný tisk.

Celkový rozměr listu činí 70 × 90 cm, samotná výtvarná plocha pak zabírá výrazných 58,5 × 79 cm. Jedná se o opravdu monumentální grafické dílo, které v prostoru dominuje nejen svými rozměry, ale především tématem a zpracováním. Dílo je aktuálně nabízeno jako volný list bez rámování – nový majitel si tedy může zvolit adjustaci dle vlastního vkusu, přičemž doporučujeme profesionální rám s hlubokou paspartou, který podtrhne hloubku a dynamiku tisku.

Rádi vás přivítáme osobně v Galerii TOGA – nebo vám tento výjimečný tisk s radostí doručíme až domů. Těšíme se na každého, kdo hledá v umění sílu, přesah i nadčasovost.

Paní Kočka přemýšlí

22. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Paní Kočka přemýšlí

V litografii Paní Kočka přemýšlí se znovu setkáváme s jednou z půvabných antropomorfních postav Adolfa Borna. Tentokrát však Paní Kočka nečaruje ani nepředvádí žádné kouzelnické kousky. Stojí vzpřímeně uprostřed místnosti, elegantně oblečená do dlouhých zelených šatů, v ruce drží dlouhou cigaretovou špičku a s lehce přivřenýma očima hledí někam mimo scénu. Její výraz je natolik výmluvný, že název Paní Kočka přemýšlí k dílu sedí dokonale.

Born ji pojal téměř jako portrét dámy ze společnosti. Má své šaty, střevíčky, sebevědomý postoj i trochu znuděný, možná lehce povýšený výraz. Teprve huňatý ocas a kočičí hlava připomenou, že jsme v autorově světě, kde podobné proměny nikoho nepřekvapují. Právě polidšťování zvířat a naopak propůjčování zvířecích vlastností lidem patří k nejpůvabnějším polohám Bornovy tvorby.

Scénu navíc rozehrávají dvě drobné fantastické postavičky. Jedna stojí těsně vedle Paní Kočky a s očividným zaujetím k ní vzhlíží, druhá se krčí opodál u stěny. Born tak i na poměrně malé ploše vytvořil drobný příběh. Nevíme, nad čím Paní Kočka přemýšlí, co jí její podivní společníci právě sdělili ani co se stane za okamžik. A právě tato nedořečenost dává grafice její kouzlo – divák si může celý příběh doplnit sám.

Kompozice je krásnou ukázkou Bornova nezaměnitelného rukopisu. Jemná kresba, tlumené odstíny zelené, hnědé a okrové, drobné absurdní detaily a především mimořádně přesvědčivá charakteristika hlavní postavy. Born nepotřebuje velké gesto; stačí mu pohled očí, cigaretová špička, postavení ruky a několik fantastických společníků, aby vznikla scéna s vlastním humorem a atmosférou.

Paní Kočka přemýšlí je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je adjustována ve světlém dřevěném rámu s kombinací tmavé a světle šedozelené pasparty.

Velkou předností je, že v Galerii TOGA máme současně také její protějšek Paní Kočka čarodějka – dokonce stejný list 41/120, ve stejném rozměru a identickém rámování. Nejde tedy jen o dvě Bornovy grafiky s podobným námětem. Vedle sebe působí jako skutečný pár a dvě pokračování jednoho malého příběhu: v jednom Paní Kočka zadumaně přemýšlí, ve druhém už sedí ve svém fantastickém světě a čaruje.

Obě Paní Kočky jsou v Galerii TOGA připraveny k prodeji a právě jako dvojice podle mě fungují nejlépe. Pokud se Vám líbí, můžete si je u nás prohlédnout společně a rovnou si obě odvézt; pokud jste z větší dálky, rádi zajistíme jejich bezpečné zaslání.

Paní Kočka čarodějka

22. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Paní Kočka čarodějka

V litografii Paní Kočka čarodějka vstupujeme do jednoho z těch fantastických světů Adolfa Borna, kde se lidské a zvířecí postavy setkávají zcela samozřejmě a kde divák rychle přestává řešit, co je skutečné a co už patří do autorovy fantazie.

Hlavní postavou je sebevědomá kočičí dáma usazená v křesle. Má lidské tělo, elegantně překřížené nohy a šaty s výraznou zelenou mašlí, ale tvář nezaměnitelné kočky. Born jí navíc přisoudil výraz, který je současně důstojný, pobavený i trochu potměšilý. Není těžké uvěřit, že právě ona má celou podivnou společnost kolem sebe dokonale pod kontrolou.

A společnost je to skutečně pozoruhodná. Nad hlavou Paní Kočky se vznáší podivuhodný tvor připomínající želvu s lidskýma nohama a botami, zatímco na malém stolku stojí fantastický pták. Kočka drží v jedné ruce něco, co může připomínat kouzelnickou hůlku, v druhé se odehrává další drobná magie – u ptáka se objevuje plamínek. Celá scéna tak působí jako okamžik zachycený během velmi zvláštního soukromého kouzelnického představení.

Právě v podobných kompozicích je Born skvělý. Nepotřebuje vysvětlovat pravidla svého světa. Kočka může být dámou, želva se může procházet v botách a pták asistuje při kouzlech. Všechno je absurdní, a přesto v rámci Bornova obrazového světa naprosto přirozené. Humor přitom není prvoplánový – vyrůstá z výrazů jednotlivých postav, jejich gest a drobných detailů, které člověk objevuje postupně.

Barevnost je pro Bornovy litografie typická: tlumené zemité odstíny hnědé, zelené a okrové doplňují jemné barevné akcenty. Velkou část kouzla vytváří také charakteristická kresba a jemná struktura litografie, díky nimž působí plocha téměř sametově.

Paní Kočka čarodějka je barevná litografie na papíře, ručně signovaná Adolfem Bornem a číslovaná 41/120. Samotné dílo má rozměr 25 × 16,5 cm, s rámem 43 × 34 cm. Grafika je velmi pěkně adjustována v kombinaci tmavé a světle šedozelené pasparty a jednoduchého světlého dřevěného rámu.

A u tohoto díla je ještě jeden důležitý důvod, proč stojí za pozornost. V Galerii TOGA máme zároveň také litografii Paní Kočka přemýšlí, která je adjustována ve stejném rámu. Obě grafiky tak mohou fungovat samostatně, ale především tvoří velmi pěknou dvojici. Vedle sebe působí jako dvě epizody ze života jedné bornovské hrdinky – jednou Paní Kočka přemýšlí, podruhé už možná své nápady převádí do praxe a čaruje.

Pokud hledáte dvojici Bornových grafik, která bude na stěně fungovat jako jeden celek, Paní Kočka čarodějka a Paní Kočka přemýšlí jsou k tomu podle mě ideální. Obě díla jsou v Galerii TOGA připravena k prodeji a byla by trochu škoda je znovu rozdělit – společně totiž vyprávějí mnohem zajímavější příběh.

Tajné dostaveníčko

18. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Tajné dostaveníčko

V litografii Tajné dostaveníčko rozehrává Adolf Born malý milostný příběh, který na první pohled působí romanticky a téměř pohádkově, při bližším pohledu je však mnohem záhadnější. Born zde pracuje skoro jako divadelní režisér – kompozici rozdělil do dvou dějových rovin a divákovi ponechává prostor, aby si mezi nimi vytvořil vlastní příběh.

V horní části se odehrává samotné dostaveníčko. Elegantní mladá žena v dlouhých šatech a širokém klobouku podává ruku galantnímu muži v historizujícím kostýmu, který jí hraje na příčnou flétnu. Za pasem má kord, na hlavě extravagantní klobouk s pery a celá jeho figura připomíná směs muzikanta, dobrodruha a dávného milovníka. Nad dvojicí visí srpek měsíce a scénu doplňuje velké srdce prostřelené šípem. Born tedy nenechává nikoho na pochybách, že hlavním tématem je láska, okouzlení a svádění.

Jenže u Adolfa Borna nebývá nic tak jednoduché.

Pod romantickou scénou se objevuje druhá ženská postava. Elegantní dáma s tmavým kloboukem a závojem hledí přímo před sebe, zatímco se jí přes rameno dívá černá kočka s téměř škodolibým výrazem. Dáma jako by se horního děje přímo neúčastnila, přesto je pro celou kompozici zásadní. Může být tajemnou pozorovatelkou, ženou vzpomínající na vlastní milostné dobrodružství, ale stejně dobře někým, před kým musí být schůzka nahoře utajena. A možná se celé dostaveníčko odehrává pouze v jejích představách.

Born obě roviny odděluje motivem připomínajícím divadelní oponu. Horní scéna proto může být skutečným setkáním, ale také představením, vzpomínkou, snem či fantazií ženy pod ní. Právě tahle nejednoznačnost je na kompozici tak přitažlivá. Autor nabízí množství indicií, ale neposkytuje jednoznačné vysvětlení a nechává diváka, aby příběh dokončil sám.

Velmi bornovská je také práce s jednotlivými atributy. Měsíc, flétna, kord, květiny, srdce zasažené šípem, tajemná žena i černá kočka by mohly samy o sobě nést nejrůznější symbolické významy. Born je však skládá s lehkostí, humorem a jemnou ironií. Nevzniká klasická alegorie s jediným správným výkladem, ale svébytný fantazijní svět, ve kterém se historie, romantika, erotická nadsázka a groteska přirozeně prolínají.

A právě černá kočka je nádherným detailem celé litografie. Zatímco ostatní postavy hrají svou romantickou partii s patřičnou vážností, její výraz působí skoro spiklenecky. Jako by právě ona jediná věděla, co se ve skutečnosti odehrává a komu ono tajné dostaveníčko patří.

Za pozornost stojí i výtvarné řešení. Born staví kompozici na své nezaměnitelné jemné kresbě, dekorativní stylizaci postav a tlumené barevnosti, kterou oživují zelené, růžové, červené a hnědé tóny. Historické kostýmy přitom nejsou přesnou rekonstrukcí konkrétní epochy. Born si z evropské historie vybírá jednotlivé prvky a svobodně je přetváří podle vlastní fantazie. Právě proto jeho svět působí současně starobyle, pohádkově, elegantně i lehce absurdně.

Tajné dostaveníčko je barevná litografie na papíře, autorem ručně signovaná. Samotné dílo má rozměr 31 × 22 cm a je velmi pěkně adjustováno v paspartě a dřevěném rámu o celkovém rozměru 47 × 38 cm. Tlumená pasparta, subtilní černé lemování a světlý dřevěný rám dobře navazují na barevnost grafiky a nechávají vyniknout její jemnou kresbu.

Je to krásný příklad toho, proč jsou Bornovy grafiky tak přitažlivé. Na první pohled vidíme půvabnou scénu, při druhém začneme objevovat jednotlivé detaily a nakonec si sami klademe otázku, kdo se vlastně s kým tajně schází, kdo koho pozoruje a zda se milostná scéna vůbec odehrává ve skutečnosti. Born odpověď nedává – a právě díky tomu se k obrazu můžeme znovu vracet a pokaždé v něm objevit trochu jiný příběh.

Tajné dostaveníčko je připraveno k prodeji v Galerii TOGA na Kladně. Rádi Vám dílo ukážeme osobně a pokud Vás jeho příběh osloví, můžete si jej rovnou odvézt a zařadit do své sbírky. Pokud jste z větší dálky nebo nemáte čas přijet, není to samozřejmě překážkou – dílo Vám můžeme bezpečně zabalit a zaslat až k Vám domů.

Krasojízda

17. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Krasojízda

Krasojízda patří k těm drobným grafikám Adolfa Borna, na kterých je jeho výtvarný svět rozpoznatelný prakticky na první pohled. Nahá ženská postava s rybím ocasem sedí na podivuhodném rohatém zvířeti, které připomíná směs jednorožce, osla a bájného tvora, navíc s naprosto nepatřičnou dýmkou v tlamě. Celá scéna je absurdní, lehce erotická a přitom podaná s typickou Bornovou samozřejmostí – jako kdyby na podobné krasojízdě nebylo vůbec nic neobvyklého.

Právě motiv krasojízdy se v Bornově tvorbě objevuje opakovaně. V různých grafických listech nechává své postavy cestovat, pózovat nebo slavnostně defilovat na fantastických zvířatech, která se vzpírají jakékoli zoologické klasifikaci. Jednou mohou připomínat koně či jednorožce, jindy podivné křížence skutečných a bájných tvorů. Mění se jezdec i jeho zvíře, ale princip zůstává podobný: Born vytvoří dvojici, která by ve skutečném světě nemohla existovat, a přesto spolu v jeho obraze působí naprosto přirozeně.

Zdá se, že právě tento motiv autora mimořádně bavil. Umožňoval mu spojovat několik poloh, které jsou pro jeho tvorbu charakteristické – fantazii, grotesku, erotickou nadsázku, zálibu v podivných zvířatech a především jemný humor. Krasojízda v Bornově podání není sportovní disciplínou, ale spíše přehlídkou fantazie. Jezdec či jezdkyně se stávají personou a zvíře jejich rovnocenným partnerem. Čím nepravděpodobnější je jejich spojení, tím více celý výjev odpovídá Bornovu obrazovému světu.

V našem případě je spojení obou postav obzvlášť půvabné. Ženská figura má místo nohou rybí ocas, zatímco její zvířecí společník nese dlouhý spirálovitý roh připomínající jednorožce. Born tak proti sobě staví dvě bytosti vypůjčené z různých oblastí lidské imaginace – mořskou ženu a bájného rohatého tvora – a bez jakéhokoli vysvětlování je nechává společně vystupovat v jedné scéně. Dýmka v tlamě zvířete pak celé mytologické očekávání okamžitě shazuje a vrací kompozici do typicky bornovské grotesky.

Zajímavá je také psychologická hra mezi oběma protagonisty. Jezdkyně působí téměř povzneseně a její pohled směřuje vzhůru, zatímco zvíře s vytřeštěnýma očima hledí přímo před sebe. Vzniká tak dvojice, která má skoro vlastní příběh a osobnost. Born přitom nepotřebuje žádné rozsáhlé prostředí ani množství vedlejších motivů. Stačí mu dvě fantastické bytosti a několik dokonale zvolených detailů.

Přestože jde o velmi drobnou grafiku, kompozice nepůsobí jako pouhá miniatura většího námětu. Naopak. Formát 13 × 13 cm koncentruje celý výjev do téměř kabinetního obrázku a nutí diváka přistoupit blíž. Teprve z malé vzdálenosti vystupují jemné barevné přechody, charakteristická kresba, výraz obou postav i drobnosti, na nichž Bornův humor stojí.

Barevná litografie na papíře je autorem ručně signována a pochází z limitované edice 100 exemplářů; nabízený list nese číslo 93/100. Samotné dílo má rozměr 13 × 13 cm a je adjustováno v rámu o celkovém rozměru 25 × 24 cm. Právě spojení malého formátu, limitované edice a mimořádně typického námětu z něj dělá velmi sympatický příklad Bornovy volné grafické tvorby.

Krasojízda je malá rozměrem, ale obsahově je v ní vlastně celý Adolf Born: krásná žena, fantastické zvíře, lehká erotika, absurdita, humor a svět, který se neřídí pravidly reality, nýbrž autorovou fantazií.

Dílo si můžete osobně prohlédnout v Galerii TOGA na Kladně, kde nejlépe vynikne jemnost litografické kresby, barevnost i všechny drobné detaily tohoto komorního Bornova světa.