Adolf Born – Krasojízda

Krasojízda patří k těm drobným grafikám Adolfa Borna, na kterých je jeho výtvarný svět rozpoznatelný prakticky na první pohled. Nahá ženská postava s rybím ocasem sedí na podivuhodném rohatém zvířeti, které připomíná směs jednorožce, osla a bájného tvora, navíc s naprosto nepatřičnou dýmkou v tlamě. Celá scéna je absurdní, lehce erotická a přitom podaná s typickou Bornovou samozřejmostí – jako kdyby na podobné krasojízdě nebylo vůbec nic neobvyklého.

Právě motiv krasojízdy se v Bornově tvorbě objevuje opakovaně. V různých grafických listech nechává své postavy cestovat, pózovat nebo slavnostně defilovat na fantastických zvířatech, která se vzpírají jakékoli zoologické klasifikaci. Jednou mohou připomínat koně či jednorožce, jindy podivné křížence skutečných a bájných tvorů. Mění se jezdec i jeho zvíře, ale princip zůstává podobný: Born vytvoří dvojici, která by ve skutečném světě nemohla existovat, a přesto spolu v jeho obraze působí naprosto přirozeně.

Zdá se, že právě tento motiv autora mimořádně bavil. Umožňoval mu spojovat několik poloh, které jsou pro jeho tvorbu charakteristické – fantazii, grotesku, erotickou nadsázku, zálibu v podivných zvířatech a především jemný humor. Krasojízda v Bornově podání není sportovní disciplínou, ale spíše přehlídkou fantazie. Jezdec či jezdkyně se stávají personou a zvíře jejich rovnocenným partnerem. Čím nepravděpodobnější je jejich spojení, tím více celý výjev odpovídá Bornovu obrazovému světu.

V našem případě je spojení obou postav obzvlášť půvabné. Ženská figura má místo nohou rybí ocas, zatímco její zvířecí společník nese dlouhý spirálovitý roh připomínající jednorožce. Born tak proti sobě staví dvě bytosti vypůjčené z různých oblastí lidské imaginace – mořskou ženu a bájného rohatého tvora – a bez jakéhokoli vysvětlování je nechává společně vystupovat v jedné scéně. Dýmka v tlamě zvířete pak celé mytologické očekávání okamžitě shazuje a vrací kompozici do typicky bornovské grotesky.

Zajímavá je také psychologická hra mezi oběma protagonisty. Jezdkyně působí téměř povzneseně a její pohled směřuje vzhůru, zatímco zvíře s vytřeštěnýma očima hledí přímo před sebe. Vzniká tak dvojice, která má skoro vlastní příběh a osobnost. Born přitom nepotřebuje žádné rozsáhlé prostředí ani množství vedlejších motivů. Stačí mu dvě fantastické bytosti a několik dokonale zvolených detailů.

Přestože jde o velmi drobnou grafiku, kompozice nepůsobí jako pouhá miniatura většího námětu. Naopak. Formát 13 × 13 cm koncentruje celý výjev do téměř kabinetního obrázku a nutí diváka přistoupit blíž. Teprve z malé vzdálenosti vystupují jemné barevné přechody, charakteristická kresba, výraz obou postav i drobnosti, na nichž Bornův humor stojí.

Barevná litografie na papíře je autorem ručně signována a pochází z limitované edice 100 exemplářů; nabízený list nese číslo 93/100. Samotné dílo má rozměr 13 × 13 cm a je adjustováno v rámu o celkovém rozměru 25 × 24 cm. Právě spojení malého formátu, limitované edice a mimořádně typického námětu z něj dělá velmi sympatický příklad Bornovy volné grafické tvorby.

Krasojízda je malá rozměrem, ale obsahově je v ní vlastně celý Adolf Born: krásná žena, fantastické zvíře, lehká erotika, absurdita, humor a svět, který se neřídí pravidly reality, nýbrž autorovou fantazií.

Dílo si můžete osobně prohlédnout v Galerii TOGA na Kladně, kde nejlépe vynikne jemnost litografické kresby, barevnost i všechny drobné detaily tohoto komorního Bornova světa.