Malé dílo - Strana 2 z 51

Dívky – varianta s kresbou

5. 9. 20264. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Jiří Anderle – Dívky – varianta s kresbou

Komorní, ale mimořádně působivý lept Jiřího Anderleho s názvem Dívka, varianta s kresbou je krásnou ukázkou autorovy schopnosti zachytit lidskou psychiku s neobyčejnou jemností i hloubkou. V tomto unikátním exempláři 1/1, doplněném autorskou pastelovou kresbou, se spojuje preciznost grafické techniky s bezprostředností ručního zásahu, díky čemuž získává dílo zcela osobní a neopakovatelný charakter.

Portrét mladé dívky je zobrazen v profilu, přičemž Anderle mistrně pracuje s motivem dvojí tváře – jemně posunuté kontury vytvářejí dojem vnitřního dialogu, vzpomínky nebo paralelní existence. Jako by se před divákem odehrával tichý střet mezi vnějším obrazem člověka a jeho niterným světem. Typická anderlovská citlivost pro lidskou tvář zde vyniká v každém detailu – v soustředěném pohledu, jemně modelovaných liniích i v křehkosti krku a ramen.

Barevnost laděná do teplých zemitých tónů hnědé, okrové a tlumené oranžové působí mimořádně harmonicky a intimně. Pastelové akcenty zároveň přinášejí lehké narušení řádu – jemný, ale důležitý autorský zásah, který listu dodává energii a živost. Právě tato kombinace leptu a pastelu vytváří napětí mezi přesností a emocí, mezi řádem a spontánností.

Dílo je provedeno technikou leptu s pastelovou kresbou a díky označení varianta s kresbou 1/1 jde o skutečný unikát – nikoliv běžný grafický list z edice, ale originální autorskou variantu. Samotný výřez má rozměr 14 × 11,5 cm, zatímco celek v elegantní knihařské adjustaci dosahuje rozměru 27 × 22 cm. Tmavě hnědý knihařský rám s jemnou světlou linkou a světlou paspartou dílu mimořádně sluší a krásně podtrhuje jeho intimní charakter.

Jiří Anderle patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Jeho grafická tvorba je ceněna po celém světě pro technickou virtuozitu i hluboký humanistický rozměr. Lidská tvář, paměť, identita a emoce patří k ústředním tématům jeho díla – a právě Dívka, varianta s kresbou je nádherným příkladem této výjimečné citlivosti.

Unikátní lept Jiřího Anderleho Dívka, varianta s kresbou je právě připraven pro svého nového majitele v Galerii TOGA. Budeme se těšit na Vaši návštěvu.

PF 1994 – Nohy vedle sebe s drapérií

4. 9. 20261. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek – PF 1994 – Nohy vedle sebe s drapérií

Komorní reliéfní tisk Nohy vedle sebe s drapérií vznikl v roce 1993 jako autorské PF 1994 Olbrama Zoubka. Jde o krásnou ukázku drobnějších prací na papíře, v nichž Zoubek dokázal na velmi omezené ploše rozvinout stejné principy, které určují jeho monumentální sochařskou tvorbu – lidskou figuru, gesto, fragment těla, práci se světlem a výraznou plasticitu povrchu.

Dílo je v odborných a aukčních pramenech doloženo pod názvem Nohy vedle sebe s drapérií, s datací 1993 a označením PF 94. Jako technika je uváděn autorský slepotisk na ručním papíře. Dochovaný srovnávací exemplář má rozměr přibližně 20,8 × 13 cm, což odpovídá formátu nabízeného díla. Nabízený exemplář je vpravo dole vlastnoručně signován Olbram Zoubek, adjustován v elegantním hnědém rámu se subtilním zlatým detailem o celkovém rozměru 40 × 32 cm. Teplá barevnost pasparty a rámu velmi dobře doplňuje přirozený odstín ručního papíru a nechává vyniknout jeho reliéfní strukturu.

Ústředním motivem je fragment lidské postavy – dvě štíhlé nohy spuštěné vedle sebe, nad nimiž se rozevírá výrazně modelovaná drapérie. Zoubek zde tělo nezobrazuje celé. Redukuje je na část figury a ponechává divákovi prostor, aby si její pokračování sám domyslel. Fragment lidského těla se v jeho tvorbě opakovaně stává svébytným výtvarným znakem a právě nohy, chodidla, ruce či torza patří k motivům, podle nichž je jeho práce okamžitě rozpoznatelná.

Velmi důležitá je drapérie, která není pouhým doplňkem figury. Její zvrásněný povrch vytváří v horní části kompozice téměř krajinnou strukturu a kontrastuje s dlouhými vertikálami nohou. Zoubek tak proti sobě staví měkkost a nepravidelnost látky a jednoduchost lidského těla. Výsledkem je mimořádně úsporná kompozice, která navzdory malému formátu působí plasticky a monumentálně.

Podstatou díla je samotný reliéf papíru. Autorský slepotisk pracuje bez potřeby klasické tištěné barvy – obraz vzniká především tlakem matrice do papíru. Vystupující a prohloubené partie zachycují dopadající světlo a vytvářejí jemné stíny, takže se vzhled díla během dne přirozeně proměňuje. Právě proto jsou Zoubkovy reliéfní tisky na fotografiích obtížně zachytitelné: jejich skutečná výtvarná kvalita se naplno projeví až při pohledu na originál.

Zajímavé je také propojení grafiky a sochařství. Přestože jde o práci na papíře, Zoubek uvažuje stále jako sochař. Papír zde není pouze nositelem obrazu, ale stává se materiálem, který autor skutečně modeluje prostřednictvím otisku. Světlo pak přebírá podobnou úlohu jako u jeho plastik – zdůrazňuje strukturu, objem a jednotlivé nerovnosti povrchu.

Nohy vedle sebe s drapérií jsou zároveň součástí pozoruhodné řady Zoubkových novoročních reliéfních tisků. V jednotlivých letech vznikaly například Hlava Adama – PF 88, Ruce ve vlasech – PF 89, Ruka s ratolestí – PF 90, Ruce a boky – PF 91, Zvěstování – PF 93 a právě Nohy vedle sebe s drapérií – PF 94. V následujícím roce na ně navázalo dílo Jarmilo! – PF 95. Tato posloupnost dobře ukazuje, jak Zoubek v drobném formátu systematicky rozvíjel svůj figurální repertoár.

Zajímavé je, že Nohy vedle sebe s drapérií se objevují na trhu i v dalších exemplářích a dílo je odborně evidováno jako práce z roku 1993. Jeden rámovaný exemplář byl v lednu 2025 prodán v Aukční galerii Platýz za 17 000 Kč, přičemž jeho pravost byla podle aukčního záznamu konzultována a potvrzena Nadačním fondem Kmentová Zoubek.

Nohy vedle sebe s drapérií jsou půvabnou sběratelskou ukázkou Zoubkovy schopnosti přenést svůj sochařský způsob uvažování do komorního formátu ručního papíru. Fragment figury, výrazná drapérie, čistota slepotisku a hra světla na plastickém povrchu dávají dílu nezaměnitelný charakter a současně z něj činí velmi dobře rozpoznatelnou práci Olbrama Zoubka.

Rádi Vás přivítáme na osobní prohlídce v naší galerii, kde si můžete Nohy vedle sebe s drapérií prohlédnout zblízka – právě u Zoubkových reliéfních tisků je osobní pohled nenahraditelný, protože teprve v proměnlivém světle naplno vystoupí plasticita ručního papíru, jemnost otisku i jednotlivé detaily reliéfu.

Zvěstování (nohy bez drapérie)

1. 9. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek – Zvěstování (nohy bez drapérie)

Zvěstování (nohy bez drapérie) z roku 1992 je malý reliéfní tisk Olbrama Zoubka, v němž se mimořádně koncentrovaným způsobem setkávají dvě důležité polohy jeho tvorby – zájem o lidskou figuru a dlouhodobá práce s biblickými a antickými náměty. Motiv Zvěstování se v Zoubkově díle objevoval opakovaně a v různých podobách se k němu vracel i v dalších letech.

Na první pohled je dílo velmi úsporné. Z téměř monochromní plochy ručního papíru vystupuje pouze fragment postavy – dvojice dlouhých, štíhlých nohou, jejichž modelace je vytvořena výraznými paralelními reliéfními liniemi. Právě fragmentárnost je zde zásadní. Zoubek nepotřebuje zobrazit celou figuru; několik vertikálních linií a náznak chodidel stačí, aby divák přítomnost lidského těla vnímal velmi intenzivně.

Varianta označovaná jako „nohy bez drapérie“ staví do popředí samotnou figuru oproštěnou od dalšího oděvního motivu. Zůstává tělesný fragment, vertikála a rytmus. V tomto zjednodušení je dobře patrný Zoubkův charakteristický způsob práce s lidským tělem – prodloužené proporce, redukce detailu a důraz na gesto či postoj namísto popisnosti.

Velkou roli zde hraje také samotná technika reliéfního tisku. Nejde o klasickou plošnou grafiku: otisk přenáší do papíru skutečnou plasticitu matrice, takže obraz vzniká nejen linií, ale také světlem a stínem. Podle úhlu dopadajícího světla se jednotlivé vyvýšené a prohloubené partie zvýrazňují nebo naopak téměř mizí. Dílo proto při osobním pohledu působí podstatně plastičtěji než na fotografii. Reliéfní tisky tvoří svébytnou a dnes velmi charakteristickou část Zoubkovy tvorby; autor při nich využíval své reliéfy jako matrice pro otisk do papíru.

Zajímavá je rovněž práce s prázdnou plochou. Figuru obklopuje rozsáhlý prostor strukturovaného papíru, který není pouhým pozadím, ale aktivní součástí kompozice. Nepravidelný povrch, stopy reliéfu a jemné rozdíly v plasticitě dávají každé části listu vlastní světelný charakter. Přestože jde formátem o malé dílo, díky této práci s povrchem působí překvapivě monumentálně.

Biblický motiv Zvěstování byl Zoubkovi blízký dlouhodobě. V jeho podání však zpravidla nejde o tradiční náboženskou ilustraci. Biblické postavy a příběhy pro něj představovaly prostředek k vyjádření obecnějších lidských témat – setkání, očekávání, osudového okamžiku či vztahu mezi člověkem a něčím, co jej přesahuje. K motivu Marie a anděla se opakovaně vracel a později jej zpracovával například také v souvislosti s návrhy pro hrobku rodiny Václava Havla.

Zvěstování (nohy bez drapérie) vzniklo v roce 1992, tedy v období, z něhož pochází řada Zoubkových reliéfních tisků. Také další práce z tohoto roku dokládají jeho intenzivní práci s reliéfem a otiskem do ručního papíru. Samotné Zvěstování z roku 1992 je doloženo rovněž v aukčním záznamu Prague Auctions jako reliéfní tisk.

Nabízené dílo je malým reliéfním tiskem na ručním papíře, vpravo dole signovaným Olbram Zoubek. Plný formát listu činí 20 × 15,5 cm. Dílo je velmi pěkně adjustováno v hlubší hnědé paspartě a výrazném rámu v bronzově zlatém odstínu o celkovém rozměru 41 × 33 cm. Adjustace ponechává reliéfnímu listu dostatek prostoru a současně zvýrazňuje jeho jemnou světlou modelaci.

Zvěstování (nohy bez drapérie) je komorní, ale výtvarně velmi čistou ukázkou Zoubkovy práce s reliéfním tiskem. Právě redukce figury na jediný fragment, výrazná plasticita papíru a téměř monochromní provedení dávají dílu klidnou a nadčasovou podobu, která je pro tuto část autorovy tvorby charakteristická.

Rádi Vás přivítáme na osobní prohlídce v naší galerii, kde si můžete Zvěstování prohlédnout zblízka – právě u reliéfních tisků Olbrama Zoubka se teprve při skutečném pohledu naplno projeví plasticita ručního papíru, jemnost otisku a proměny díla v dopadajícím světle.

Ota Janeček / Jaroslav Šeda – Žena

26. 8. 202622. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Ota Janeček / Jaroslav Šeda – Žena

Žena z roku 1985 je drobnou bibliofilií, která v sobě skrývá mnohem víc, než její komorní rozměr napovídá. Spojuje básnický text Jaroslava Šedy s pěti původními grafickými pracemi Oty Janečka a představuje jedno z těch vydání, u nichž kniha přestává být pouze nositelem textu a sama se stává sběratelským uměleckým dílem.

Publikace s úplným názvem Jaroslav Šeda: Žena. Ke grafice Oty Janečka vznikla v roce 1985 při příležitosti životního jubilea Jaroslava Šedy. Nebyla určena pro běžnou knižní distribuci. Vydána byla jako pozornost pro účastníky slavnostního večera, který se konal 6. října 1985 v Divadle hudby v Praze, a vzniklo pouze 200 číslovaných výtisků.

Právě omezený a původně neprodejný charakter vydání dává dnešním dochovaným kompletním exemplářům zvláštní kouzlo. Nešlo o knihu vytvořenou pro knihkupecké pulty, ale o komorní umělecký tisk spojený s konkrétním večerem, konkrétními lidmi a kulturním prostředím poloviny osmdesátých let.

Hlavní výtvarnou hodnotu bibliofilie představuje pět původních celostránkových kombinovaných technik Oty Janečka. Nejde o reprodukce jeho obrazů ani o pozdější tisk podle kreseb. Grafické listy byly vytvořeny přímo pro toto vydání a jsou jeho nedílnou součástí. Janeček navíc navrhl drobnou grafickou vignettu na obálce, takže jeho výtvarný rukopis provází knihu od prvního okamžiku, kdy ji vezmeme do ruky.

A tématem je žena.

Pro Otu Janečka to nebyla náhodná volba. Ženská postava, dívčí tvář a akt patří k motivům, ke kterým se během své tvorby opakovaně vracel. V této bibliofilii je však ženský svět zbaven všeho nadbytečného. Janeček pracuje s neobyčejně úspornou linií a několika barevnými akcenty. Někdy mu stačí jediný profil, zavřené oči, ruka opřená o tvář nebo plynulá křivka ženského těla.

První z celostránkových grafik zachycuje ženský profil. Tvář je vymezena téměř jedinou červenohnědou linií, zatímco oko vystupuje v kontrastním tmavém tónu a vlasy se rozpadají do množství prudkých grafických tahů. Výsledkem není realistický portrét konkrétní ženy. Janeček zachycuje spíše její přítomnost – pohled, výraz a okamžik.

Další list ukazuje dvojici v těsném objetí. Postavy jsou k sobě přitisknuté natolik, že se jejich těla téměř spojují v jediný tvar. Nevidíme jejich tváře a nepotřebujeme je vidět. Jednoduché linie ramen, zad a boků dokážou vyjádřit blízkost obou postav bez jediného nadbytečného detailu.

Na jiném listu se žena zavřenýma očima lehce dotýká tváře vlastní rukou. Výjev působí klidně a intimně, téměř jako zachycený okamžik mezi bděním a snem. Janeček zde ukazuje jednu ze svých velkých schopností – několika přesně vedenými čarami vytvořit výraz, který by při podrobnějším zpracování mohl naopak ztratit svou lehkost.

Další ženské akty jsou ještě úspornější. Tělo je někdy popsáno prakticky jedinou souvislou linií. Janeček nepotřebuje modelovat objem stínováním ani budovat anatomii množstvím detailů. Stačí mu obrys boků, linie pasu, rameno nebo drobný náznak prsu a před divákem se objeví celá figura.

Právě tato lehkost kresby je jednou z nejkrásnějších vlastností souboru. Linie působí spontánně, téměř jako by vznikla jediným pohybem ruky. Za touto zdánlivou jednoduchostí je však mimořádná kreslířská jistota. Každá čára musí být na správném místě – není zde množství detailů, za které by bylo možné případnou nejistotu skrýt.

Barevnost je stejně střídmá jako kresba. Janeček pracuje především s červenohnědými, černými a místy tmavě zelenými tóny. V kombinaci s přirozenou strukturou ručního papíru vzniká velmi jemný, téměř intimní celek.

A právě papír je další důležitou součástí této bibliofilie.

Celý náklad byl vytištěn na ručním papíře z Velkých Losin, jehož nepravidelná struktura a měkký povrch jsou na jednotlivých listech krásně patrné. Papír zde není jen neutrálním podkladem. Jeho struktura vstupuje do samotných grafik a dává jim hmatovou kvalitu, kterou běžný hladký grafický papír nabídnout nemůže.

Na vzniku publikace se podílela řada osobností tehdejší knižní a grafické kultury. Grafickou úpravu vytvořil Vladimír Viener, o vydání pečoval Vladimír Beneš, text vytiskly tiskařské závody Stráž a Janečkovy kombinované techniky vytiskl Pavel Dřímal. Výsledkem je promyšlený celek, v němž spolu papír, typografie, poezie a původní grafika přirozeně komunikují.

Samotný Jaroslav Šeda nebyl pouze autorem textu. Patřil k výrazným osobnostem českého hudebního a kulturního života a dlouhá léta byl spojen právě s Divadlem hudby. Jeho zájem navíc přesahoval hudbu směrem k literatuře a výtvarnému umění a udržoval kontakty také s Lyrou Pragensis a Violou. Spojení jeho poezie s Janečkovou grafikou proto nebylo náhodným setkáním spisovatele a ilustrátora, ale výsledkem prostředí, v němž se hudba, literatura a výtvarné umění přirozeně prolínaly.

Nabízený exemplář má číslo 126/200 a je v tiráži vlastnoručně podepsán Otou Janečkem. Obsahuje pět původních celostránkových kombinovaných technik a původní Janečkovu grafickou vignettu na obálce. Bibliofilie má rozměr přibližně 16 × 11 cm a je zachována jako kompletní celek.

Právě úplnost je u podobných bibliofilských vydání důležitá. Jednotlivé původní grafiky bývají někdy z knih vyjímány a prodávány samostatně, čímž se původní umělecký celek nenávratně rozpadá. Zde zůstává zachováno přesně to spojení – Šedův text, pět Janečkových původních grafik, obálka, ruční papír, číslování i autorův podpis.

Žena je krásnou ukázkou české bibliofilské kultury osmdesátých let a zároveň velmi osobitou možností, jak získat hned několik původních prací Oty Janečka v jejich původním autorském a knižním kontextu. Je to malé dílo rozměrem, ale překvapivě bohaté obsahem – kniha, grafický soubor i sběratelský předmět v jednom.

Bibliofilie Žena je nyní připravena k prodeji v Galerii TOGA. Pro milovníka Oty Janečka, původní české grafiky nebo krásných bibliofilských tisků jde o půvabný a dnes již ne zcela běžný soubor, který si zaslouží zůstat zachován jako celek. Rádi Vám jej představíme osobně v galerii na Kladně, kde si můžete jednotlivé grafiky prohlédnout list po listu a bibliofilii si rovnou odnést do své sbírky.

Krasojízda

17. 8. 202615. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Adolf Born – Krasojízda

Krasojízda patří k těm drobným grafikám Adolfa Borna, na kterých je jeho výtvarný svět rozpoznatelný prakticky na první pohled. Nahá ženská postava s rybím ocasem sedí na podivuhodném rohatém zvířeti, které připomíná směs jednorožce, osla a bájného tvora, navíc s naprosto nepatřičnou dýmkou v tlamě. Celá scéna je absurdní, lehce erotická a přitom podaná s typickou Bornovou samozřejmostí – jako kdyby na podobné krasojízdě nebylo vůbec nic neobvyklého.

Právě motiv krasojízdy se v Bornově tvorbě objevuje opakovaně. V různých grafických listech nechává své postavy cestovat, pózovat nebo slavnostně defilovat na fantastických zvířatech, která se vzpírají jakékoli zoologické klasifikaci. Jednou mohou připomínat koně či jednorožce, jindy podivné křížence skutečných a bájných tvorů. Mění se jezdec i jeho zvíře, ale princip zůstává podobný: Born vytvoří dvojici, která by ve skutečném světě nemohla existovat, a přesto spolu v jeho obraze působí naprosto přirozeně.

Zdá se, že právě tento motiv autora mimořádně bavil. Umožňoval mu spojovat několik poloh, které jsou pro jeho tvorbu charakteristické – fantazii, grotesku, erotickou nadsázku, zálibu v podivných zvířatech a především jemný humor. Krasojízda v Bornově podání není sportovní disciplínou, ale spíše přehlídkou fantazie. Jezdec či jezdkyně se stávají personou a zvíře jejich rovnocenným partnerem. Čím nepravděpodobnější je jejich spojení, tím více celý výjev odpovídá Bornovu obrazovému světu.

V našem případě je spojení obou postav obzvlášť půvabné. Ženská figura má místo nohou rybí ocas, zatímco její zvířecí společník nese dlouhý spirálovitý roh připomínající jednorožce. Born tak proti sobě staví dvě bytosti vypůjčené z různých oblastí lidské imaginace – mořskou ženu a bájného rohatého tvora – a bez jakéhokoli vysvětlování je nechává společně vystupovat v jedné scéně. Dýmka v tlamě zvířete pak celé mytologické očekávání okamžitě shazuje a vrací kompozici do typicky bornovské grotesky.

Zajímavá je také psychologická hra mezi oběma protagonisty. Jezdkyně působí téměř povzneseně a její pohled směřuje vzhůru, zatímco zvíře s vytřeštěnýma očima hledí přímo před sebe. Vzniká tak dvojice, která má skoro vlastní příběh a osobnost. Born přitom nepotřebuje žádné rozsáhlé prostředí ani množství vedlejších motivů. Stačí mu dvě fantastické bytosti a několik dokonale zvolených detailů.

Přestože jde o velmi drobnou grafiku, kompozice nepůsobí jako pouhá miniatura většího námětu. Naopak. Formát 13 × 13 cm koncentruje celý výjev do téměř kabinetního obrázku a nutí diváka přistoupit blíž. Teprve z malé vzdálenosti vystupují jemné barevné přechody, charakteristická kresba, výraz obou postav i drobnosti, na nichž Bornův humor stojí.

Barevná litografie na papíře je autorem ručně signována a pochází z limitované edice 100 exemplářů; nabízený list nese číslo 93/100. Samotné dílo má rozměr 13 × 13 cm a je adjustováno v rámu o celkovém rozměru 25 × 24 cm. Právě spojení malého formátu, limitované edice a mimořádně typického námětu z něj dělá velmi sympatický příklad Bornovy volné grafické tvorby.

Krasojízda je malá rozměrem, ale obsahově je v ní vlastně celý Adolf Born: krásná žena, fantastické zvíře, lehká erotika, absurdita, humor a svět, který se neřídí pravidly reality, nýbrž autorovou fantazií.

Dílo si můžete osobně prohlédnout v Galerii TOGA na Kladně, kde nejlépe vynikne jemnost litografické kresby, barevnost i všechny drobné detaily tohoto komorního Bornova světa.

PF 1975

13. 8. 20267. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek, Eva Kmentová – PF 1975

Jen zcela výjimečně se na trhu objeví dílo, které spojuje dvě mimořádné osobnosti českého poválečného sochařství – Evu Kmentovou (1928–1980) a Olbrama Zoubka (1926–2017). Novoroční tisk PF 1975 nevznikl jako běžná grafika určená k prodeji, ale jako osobní novoroční přání rozesílané úzkému okruhu přátel, kolegů a významných osobností kulturního života. Právě proto představují dochované exempláře mimořádně vzácné sběratelské artefakty. Nejsou jen grafickým listem, ale autentickým svědectvím o přátelství, tvůrčí spolupráci a jednom z nejvýznamnějších uměleckých partnerství českého 20. století.

Eva Kmentová byla první manželkou Olbrama Zoubka, především však samostatnou a mezinárodně respektovanou sochařkou, která zásadním způsobem ovlivnila podobu českého moderního sochařství. Přestože veřejnost její jméno dlouhá léta vnímala ve stínu slavnějšího manžela, odborníci ji dnes řadí mezi nejvýznamnější české výtvarné osobnosti druhé poloviny 20. století. Sám Olbram Zoubek opakovaně zdůrazňoval, že Eva byla výjimečnou umělkyní, jejíž tvorby si nesmírně vážil. Po její předčasné smrti věnoval mnoho let péči o její uměleckou pozůstalost a významně přispěl k tomu, aby její dílo získalo uznání, které mu právem náleží.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořila Eva Kmentová svůj nejvýznamnější autorský okruh prací založených na otiscích lidského těla. Opustila klasické pojetí figurální plastiky a začala pracovat s přímými otisky prstů, dlaní, chodidel či rtů. Tyto fragmenty lidského těla pro ni nebyly anatomickou studií, ale symbolem lidské přítomnosti, doteku, paměti i pomíjivosti. Právě Prsty se staly jedním z nejikoničtějších motivů její tvorby. Objevují se na jejích reliéfech, stélách i volných plastikách a dnes patří k nejvyhledávanějším dílům Evy Kmentové. Její práce s tímto motivem jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie, Muzea Kampa i významných soukromých kolekcích a na aukčním trhu dosahují dlouhodobě vysokého sběratelského zájmu.

Motiv zobrazený na tomto novoročním tisku přímo navazuje na slavný cyklus Prstů. Jemně modelované otisky vyrůstající z organického podkladu představují charakteristický rukopis Evy Kmentové v jeho nejčistší podobě. Je až překvapivé, jak silnou výpověď dokáže autorka vytvořit prostřednictvím zdánlivě jednoduchého motivu. Jeden jediný fragment lidského těla zde vyjadřuje blízkost, dotek i lidskou existenci mnohem intenzivněji než klasická figurální kompozice. Právě tato schopnost proměnit obyčejný detail v univerzální symbol řadí Evu Kmentovou mezi nejvýznamnější evropské sochaře své generace.

Význam díla umocňuje skutečnost, že list obsahuje vlastnoruční věnování a podpis Olbrama Zoubka. Nejde tedy pouze o grafiku vytvořenou ve společném období jejich života, ale o osobní dokument nesoucí přímou stopu obou autorů. Právě takové práce jsou pro sběratele mimořádně cenné, protože spojují výtvarnou hodnotu s neopakovatelným osobním příběhem dvou umělců, jejichž vzájemný vztah ovlivnil české poválečné sochařství na několik desetiletí.

Grafický list vznikl v roce 1974 jako novoroční přání PF 1975. Je proveden technikou serigrafie a adjustován v elegantní tmavě hnědé textilní paspartě a kvalitním dřevěném rámu. Celkový rozměr rámu činí 36 × 40 cm, rozměr grafiky ve výřezu je 17 × 22 cm. Dílo se dochovalo ve velmi pěkném sběratelském stavu.

Společné práce Evy Kmentové a Olbrama Zoubka se na trhu objevují jen zcela výjimečně. PF 1975 není pouze drobnou grafickou prací, ale autentickým svědectvím o dvou mimořádných osobnostech českého umění, jejichž tvorba i vzájemný respekt dodnes inspirují další generace. Pro sběratele představuje jedinečnou příležitost získat dílo spojující ikonický motiv Evy Kmentové s osobním podpisem Olbrama Zoubka – spojení, které se v takto autentické podobě objevuje jen zřídka.

Srdečně Vás zveme do Galerie TOGA, kde si můžete tuto výjimečnou společnou práci Evy Kmentové a Olbrama Zoubka prohlédnout osobně. Teprve při setkání s originálem naplno vynikne jemnost serigrafického tisku i mimořádná síla jednoho z nejslavnějších motivů Evy Kmentové.

Hudebník

21. 7. 2026 autor: stanislav-gaj

Kristian Kodet – Hudebník

Lept Hudebník z roku 2011 patří k výrazně symbolickým a myšlenkově koncentrovaným pracím Kristiana Kodeta, v nichž autor rozvíjí téma vnitřního slyšení, soustředění a ticha. Stylizovaná postava, vystavěná z vertikálních ploch a jemně rytých linií, působí jako bytost ponořená do vlastního světa. Hudba zde není zobrazena přímo – není tu nástroj ani gesto hry – a přesto je přítomná v celé kompozici jako vnitřní rezonance.

Kodet pracuje s tváří jako s architekturou. Tři oči, umístěné vedle sebe v horní části kompozice, narušují přirozený řád a posouvají dílo do symbolické roviny. Pohled není zaměřen ven, ale dovnitř. Postava jakoby slyšela více, než může vidět, a v tomto paradoxu se skrývá podstata díla. Hudebník zde není interpretem pro publikum, ale posluchačem vlastního nitra. Jemná, místy téměř nervní kresba kontrastuje s klidnými barevnými plochami a vytváří napětí mezi racionalitou a emocí.

Barevnost je tlumená, zemitá, s převahou hnědých a okrových tónů, které dodávají leptu vážnost a nadčasovost. Kompozice je pevně uzavřená, bez úniku do prostoru – vše se odehrává uvnitř figury. Kodet zde mistrně využívá grafickou techniku k vyjádření tématu, které je jinak neviditelné: soustředění, vnitřního rytmu a tiché disciplíny, již hudba vyžaduje.

Grafický list má rozměr 30 × 23 cm, samotný výřez činí 18,5 × 12,5 cm. Dílo je citlivě adjustováno v paspartě a rámu, které podporují jeho komorní charakter a nechávají vyniknout jemnou práci s linií. Lept pochází z limitované edice 48/100, je signovaný autorem a představuje sběratelsky atraktivní ukázku Kodetovy grafické tvorby z pozdějšího období.

Kristian Kodet patří k autorům, kteří dokáží v grafice dosáhnout mimořádné hloubky s minimálními prostředky. Hudebník je dílem, které se nevyčerpá při prvním pohledu – naopak vybízí k opakovanému zastavení a tichému pozorování.

Budeme potěšeni, když se u nás v Galerii TOGA u tohoto listu na chvíli zastavíte a necháte jej na sebe působit v klidu a soustředění, které si žádá.

Torzo

14. 7. 2026 autor: stanislav-gaj

Oldřich Kulhánek – Torzo

Litografie Torzo z roku 1983 patří mezi díla, v nichž Oldřich Kulhánek mistrovským způsobem propojuje klasický motiv lidského těla s vlastní imaginací a hlubším symbolickým obsahem. Přestože název Torzo odkazuje na fragment lidské postavy, nejde o pouhou anatomickou studii. Oldřich Kulhánek zde vytváří mnohovrstevnatý obraz člověka jako součást přírody, času a neustálého procesu proměny.

Dominantou kompozice je monumentálně pojaté mužské torzo, které navzdory komorním rozměrům působí překvapivě silným a majestátním dojmem. Lidské tělo zde není zachyceno jako idealizovaný symbol fyzické krásy, ale jako nositel životní energie, síly a odolnosti. Pravá část kompozice se postupně prolíná s bohatou vegetací, listy a organickými strukturami, které jako by vyrůstaly přímo z lidské existence. Oldřich Kulhánek v litografii Torzo připomíná dávnou myšlenku, že člověk není oddělen od přírody, ale je její součástí. To, co vzniká, roste a sílí, podléhá stejným zákonům jako stromy, rostliny či celý okolní svět.

Právě kontrast mezi pevně modelovaným lidským tělem a jemnou kresbou rostlinných motivů dodává dílu mimořádnou dynamiku. Na jedné straně stojí fyzická síla a lidská vůle, na straně druhé křehkost a přirozenost přírodních forem. Grafický list Torzo tak lze vnímat jako vizuální úvahu o harmonii mezi člověkem a přírodou, ale také jako připomínku toho, že veškerá lidská existence je součástí mnohem většího celku.

Oldřich Kulhánek byl výjimečný kreslíř, jehož práce jsou obdivovány pro technickou dokonalost i hloubku sdělení. V litografii Torzo je patrná jeho mimořádná schopnost pracovat s linií, strukturou a světlem. Jemné stínování lidského těla kontrastuje s bohatstvím detailů v listech a organických motivech, které vytvářejí téměř hmatatelný prostor. Dílo působí při každém dalším pohledu nově a odhaluje další vrstvy významů ukryté pod povrchem zdánlivě jednoduché kompozice.

Rok 1983 představuje období, kdy Oldřich Kulhánek vytvořil řadu dnes vyhledávaných grafických listů. Právě práce z osmdesátých let bývají sběrateli ceněny pro svůj nezaměnitelný rukopis, precizní provedení a silnou výtvarnou výpověď. Litografie Torzo je krásným příkladem této etapy autorovy tvorby, kdy technická virtuozita sloužila především myšlence a obsahu díla.

Samotné dílo má rozměr 14,5 × 10 cm a je adjustováno v elegantním bílém rámu s širokou světlou paspartou, která nechává vyniknout jemnost kresby i bohatství detailů. Celkový rozměr rámu činí 36 × 29,5 cm. Zvolená adjustace působí čistě, nadčasově a velmi reprezentativně, díky čemuž se grafický list Torzo snadno uplatní v moderním i klasicky zařízeném interiéru.

Oldřich Kulhánek patří mezi nejvýznamnější osobnosti české grafiky druhé poloviny 20. století. Je autorem českých bankovek, poštovních známek a rozsáhlého grafického díla, které je zastoupeno ve významných muzeích, galeriích i soukromých sbírkách po celém světě. Jeho práce spojují mimořádnou kreslířskou disciplínu s hlubokým zájmem o člověka, jeho identitu a vztah k okolnímu světu.

Torzo není pouze zobrazením lidského těla. Je především poetickou a nadčasovou výpovědí o síle života, propojení člověka s přírodou a o trvalé energii, která prostupuje veškerou existencí. Právě proto dokáže oslovovat diváky i více než čtyři desetiletí po svém vzniku.

Budeme se těšit na Vaši návštěvu Galerie TOGA i na případný kontakt. Litografii Torzo Vám rádi bezpečně a plně pojištěně doručíme až k Vám domů, aby mohla dlouhá léta těšit svého nového majitele.

O. Anděl – hlava

25. 8. 202627. 6. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek – O. Anděl – hlava

Malý cínový reliéf O. Anděl – hlava z roku 1996 patří k mimořádně vzácným a sběratelsky výjimečným dílům Olbrama Zoubka. Už samotný název napovídá, že nejde o běžnou komorní práci, ale o fragment díla s hlubokým osobním, historickým i symbolickým přesahem. Písmeno „O“ v názvu odkazuje k Olze Havlové, jejíž osobnost byla pro vznik celé realizace zásadní.

Reliéf vznikl jako výřez z monumentální plastiky katalogového čísla 975, vytvořené pro nové řešení hrobky rodiny Havlových na Vinohradském hřbitově v Praze. Na projektu Olbram Zoubek spolupracoval s architektem Zdeňkem Hölzelem. Výsledkem nebylo pouze pietní místo, ale promyšlený výtvarný celek nesoucí silný duchovní rozměr. Právě v podobných realizacích vyniká Zoubkova schopnost spojit strohost formy s hlubokou emocionalitou a vnitřním klidem.

Samotná hlava anděla, zachycená v komorním formátu 15 × 15 cm, koncentruje esenci celého monumentu. Jemně modelovaná tvář působí usebraně a meditativně, téměř mimo čas. Není zde patos ani dramatické gesto — pouze ticho, soustředění a zvláštní druh pokory. Právě v této redukci byl Olbram Zoubek jedinečný. Dokázal minimem tvarů vyjádřit maximum lidskosti.

Reliéf je proveden jako odlitek v olovu, částečně zlacený, a materiál zde hraje mimořádně důležitou roli. Syrový, hrubě modelovaný povrch olova nese jasnou stopu autorovy ruky a působí téměř organicky. Proti němu stojí zlacené plochy křídel, které do kompozice přinášejí světlo, naději a transcendentní rozměr. Kontrast temného kovu a zlata je vizuálně velmi silný, ale zároveň nese jasnou symboliku — tíha pozemského světa versus lehkost duchovního přesahu.

Zcela zásadní vrstvu díla představuje odkaz na Evu Kmentovou, životní partnerku Olbrama Zoubka a jednu z nejvýznamnějších českých sochařek 20. století. V monografii je výslovně uvedeno, že při návrhu byla uplatněna idea Evy Kmentové – Zvěstování. To je mimořádně důležitá informace, protože otevírá další interpretační rovinu celého díla. Nejde jen o formální inspiraci, ale o pokračování hlubokého tvůrčího dialogu mezi dvěma výjimečnými osobnostmi českého umění.

Evu Kmentovou nelze v Zoubkově tvorbě vnímat odděleně. Její cit pro otisk, stopu lidské přítomnosti, křehkost těla i duchovní rozměr hmoty Olbrama Zoubka zásadně formoval. Motiv Zvěstování, který Kmentová ve své tvorbě rozvíjela, v sobě nese přijetí osudu, tiché očekávání a okamžik hluboké vnitřní proměny. Právě tyto kvality lze cítit i v reliéfu O. Anděl – hlava. Anděl zde nepůsobí jako dekorativní symbol, ale jako posel, ochránce a tichý průvodce na hranici mezi světem hmoty a duše.

Mimořádnost díla podtrhuje i jeho vzácnost — cínový reliéf byl odlít v pouhých pěti exemplářích. Na trhu se podobné práce objevují jen zcela výjimečně, zvláště v takto silném historickém a osobním kontextu. O to větší radost máme, že právě malý cínový reliéf O. Anděl – hlava můžeme vůbec poprvé představit v Galerii TOGA.

Budeme se těšit na Vaši návštěvu v Galerii TOGA.

Život

13. 6. 2026 autor: stanislav-gaj

Oldřich Kulhánek – Život

Grafický list Život z roku 1983 patří mezi práce, na nichž se mimořádně přesvědčivě ukazuje výjimečnost tvorby Oldřicha Kulhánka. Dílo nese jednoduchý, avšak mimořádně silný název Život, který není pouhým označením motivu, ale klíčem k jeho interpretaci. Při prvním pohledu diváka upoutá tvář rozdělená na dvě poloviny – na jedné straně realistický portrét člověka, na druhé spletitá síť kořenů, větví a organických struktur. Oldřich Kulhánek zde vytváří působivou metaforu lidské existence, v níž se prolíná fyzický svět s neviditelnými vrstvami paměti, zkušeností, času a přírody.

Právě grafický list Život ukazuje, proč je Oldřich Kulhánek považován za jednoho z nejvýznamnějších českých grafiků 20. století. Málokterý autor dokázal spojit technickou dokonalost s tak hlubokým obsahem. Každý detail tváře, každá linka i každé větvení organických struktur vznikly s obdivuhodnou přesností. Čím déle se divák na grafický list Život dívá, tím více objevuje nových významů. Rozpadající se část obličeje může připomínat kořenový systém stromu, lidskou nervovou soustavu, mapu životních cest i neustálou proměnu, kterou prochází každý člověk během svého života.

V kompozici je patrné charakteristické Kulhánkovo zaujetí lidskou tváří. Právě tvář byla pro Oldřicha Kulhánka celoživotním tématem. Nepředstavovala pouze podobiznu konkrétního člověka, ale prostředek k vyjádření emocí, myšlenek a hlubších existenciálních otázek. V grafice Život jako by se setkával člověk se svým vlastním osudem. Realistická část portrétu působí soustředěně a klidně, zatímco druhá polovina se rozplývá do spletitého světa přírodních struktur, které symbolizují růst, proměnu i nevyhnutelnost času.

Rok 1983 představuje období, kdy byl Oldřich Kulhánek na vrcholu svých kreslířských schopností. Právě práce z osmdesátých let jsou dnes mezi sběrateli dlouhodobě vyhledávány pro svou výtvarnou sílu, mimořádnou technickou úroveň i nezaměnitelný rukopis autora. Grafický list Život je krásnou ukázkou této etapy, v níž se dokonale propojuje precizní kresba s filozofickou hloubkou.

Samotné dílo má rozměr 23 × 14,5 cm a je adjustováno ve velmi elegantním provedení. Grafický list Život je zasazen do kvalitního tmavě mořeného dřevěného rámu, který doplňuje široká světle šedá pasparta. Ta vytváří dostatečný prostor pro vyniknutí jemné kresby a současně dodává celému dílu vzdušnost a reprezentativní vzhled. Celkový rozměr rámu činí 42 × 25 cm, díky čemuž je grafika vhodná jak do moderního interiéru, tak do tradičně zařízených sbírek.

Oldřich Kulhánek je veřejnosti znám především jako autor českých bankovek, jeho volná tvorba však představuje jednu z nejvýznamnějších kapitol české poválečné grafiky. Jeho díla jsou zastoupena ve významných muzeích, galeriích i soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Charakteristická kombinace technické virtuozity, imaginace a hlubokého humanistického obsahu činí z jeho prací nadčasová díla, která neztrácejí na aktuálnosti ani po desetiletích.

Život je grafický list, který osloví nejen sběratele tvorby Oldřicha Kulhánka, ale každého milovníka umění hledajícího dílo s hlubším poselstvím. Je to obraz lidské existence, její síly, křehkosti i neustálé proměny, zachycený rukou mimořádného mistra české grafiky.

Budeme se těšit na Vaši návštěvu Galerie TOGA i na případný kontakt. Grafický list Život Vám rádi bezpečně a plně pojištěně doručíme až k Vám domů, aby mohl dlouhá léta přinášet radost i nové podněty k zamyšlení.

Erotika květin

11. 6. 2026 autor: stanislav-gaj

Michael Rittstein – Erotika květin

Tato barevná litografie nese název Erotika květin a jejím autorem je významný český umělec Michael Rittstein. Dílo vzniklo v roce 2015 jako součást limitované edice autorských tisků, konkrétně číslováno 116/125.

Dílo bylo vytvořeno technikou barevné litografie. Grafická plocha má rozměry 185 x 125 mm, zatímco celková velikost listu činí 200 x 141 mm, což odpovídá formátu A5. Litografie je ručně podepsána autorem tužkou a obsahuje dataci.

Celkový rozměr v rámu je pak 32 x 25 cm.

Motiv Erotika květin zachycuje snový a zároveň dynamický surrealistický svět, kde jsou figury a přírodní prvky propojeny ve výrazné a smyslné kompozici. Dílo je jedinečné nejen svým vizuálním zpracováním, ale také díky svému omezenému nákladu, ručnímu číslování a podpisu, což z něj činí atraktivní sběratelský kus.

Nabídka Galerie Toga

Dívka s motýlem

11. 6. 2026 autor: stanislav-gaj

Jiří Anderle – Dívka s motýlem

Tato drobná, ale mimořádně působivá grafika Jiřího Anderle vznikla v roce 2008 a nese všechny charakteristické znaky autorovy pozdní tvorby – psychologickou hloubku, citlivou kresbu a schopnost vyprávět příběh prostřednictvím symbolů. Na ploše pouhých 10 × 12 cm Anderle rozehrává překvapivě silnou vizuální výpověď. Profil dívčí tváře se zde násobí do několika časových či myšlenkových rovin, zatímco nad hlavou poletuje motýl – jeden z nejstarších symbolů proměny, svobody, duše a lidské křehkosti.

Právě motiv proměny patří k tématům, který Jiří Anderle rozvíjel po celou svou uměleckou dráhu. Tváře v jeho dílech nejsou obyčejnými portréty. Jsou záznamem vnitřních stavů, vzpomínek, emocí i plynutí času. V případě této kompozice působí jednotlivé profily téměř jako sled okamžiků zachycených v jediném obrazu – jako myšlenka, která se rodí, proměňuje a znovu vrací.

Grafický list je navíc opatřen osobním věnováním Jiřího Anderle, což z něj činí velmi osobní a sběratelsky zajímavý exemplář. Taková dedikace výrazně zvyšuje autenticitu díla a propojuje jej přímo s osobností autora. U komorních prací tohoto typu bývá právě osobní věnování často tím detailem, který sběratelé vyhledávají.

Jiří Anderle patří k nejvýznamnějším českým výtvarníkům druhé poloviny 20. století. Jeho grafiky a kresby jsou zastoupeny v předních světových sbírkách a muzeích a dodnes patří mezi nejvyhledávanější díla české grafické scény. Výjimečná je zejména jeho schopnost spojovat technickou virtuozitu s hlubokým humanistickým obsahem.

Dílo je adjustováno v elegantním dřevěném rámu o rozměru 19 × 26 cm, samotná kresba má rozměr 10 × 12 cm. Díky komornímu formátu se jedná o práci, která najde své místo prakticky v každém interiéru a zároveň nabídne majiteli každodenní kontakt s tvorbou jednoho z nejvýznamnějších českých grafiků.

Pokud hledáte autentickou práci Jiřího Anderle s osobním věnováním autora a silnou symbolickou výpovědí, představuje Dívka s motýlem mimořádně půvabnou a sběratelsky atraktivní příležitost. Rádi Vás přivítáme v Galerii TOGA nebo dílo bezpečně a plně pojištěné zašleme až k Vám domů.