Kmentová Eva - Galerie TOGA

PF 1975

13. 8. 20267. 8. 2026 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek, Eva Kmentová – PF 1975

Jen zcela výjimečně se na trhu objeví dílo, které spojuje dvě mimořádné osobnosti českého poválečného sochařství – Evu Kmentovou (1928–1980) a Olbrama Zoubka (1926–2017). Novoroční tisk PF 1975 nevznikl jako běžná grafika určená k prodeji, ale jako osobní novoroční přání rozesílané úzkému okruhu přátel, kolegů a významných osobností kulturního života. Právě proto představují dochované exempláře mimořádně vzácné sběratelské artefakty. Nejsou jen grafickým listem, ale autentickým svědectvím o přátelství, tvůrčí spolupráci a jednom z nejvýznamnějších uměleckých partnerství českého 20. století.

Eva Kmentová byla první manželkou Olbrama Zoubka, především však samostatnou a mezinárodně respektovanou sochařkou, která zásadním způsobem ovlivnila podobu českého moderního sochařství. Přestože veřejnost její jméno dlouhá léta vnímala ve stínu slavnějšího manžela, odborníci ji dnes řadí mezi nejvýznamnější české výtvarné osobnosti druhé poloviny 20. století. Sám Olbram Zoubek opakovaně zdůrazňoval, že Eva byla výjimečnou umělkyní, jejíž tvorby si nesmírně vážil. Po její předčasné smrti věnoval mnoho let péči o její uměleckou pozůstalost a významně přispěl k tomu, aby její dílo získalo uznání, které mu právem náleží.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let vytvořila Eva Kmentová svůj nejvýznamnější autorský okruh prací založených na otiscích lidského těla. Opustila klasické pojetí figurální plastiky a začala pracovat s přímými otisky prstů, dlaní, chodidel či rtů. Tyto fragmenty lidského těla pro ni nebyly anatomickou studií, ale symbolem lidské přítomnosti, doteku, paměti i pomíjivosti. Právě Prsty se staly jedním z nejikoničtějších motivů její tvorby. Objevují se na jejích reliéfech, stélách i volných plastikách a dnes patří k nejvyhledávanějším dílům Evy Kmentové. Její práce s tímto motivem jsou zastoupeny ve sbírkách Národní galerie, Muzea Kampa i významných soukromých kolekcích a na aukčním trhu dosahují dlouhodobě vysokého sběratelského zájmu.

Motiv zobrazený na tomto novoročním tisku přímo navazuje na slavný cyklus Prstů. Jemně modelované otisky vyrůstající z organického podkladu představují charakteristický rukopis Evy Kmentové v jeho nejčistší podobě. Je až překvapivé, jak silnou výpověď dokáže autorka vytvořit prostřednictvím zdánlivě jednoduchého motivu. Jeden jediný fragment lidského těla zde vyjadřuje blízkost, dotek i lidskou existenci mnohem intenzivněji než klasická figurální kompozice. Právě tato schopnost proměnit obyčejný detail v univerzální symbol řadí Evu Kmentovou mezi nejvýznamnější evropské sochaře své generace.

Význam díla umocňuje skutečnost, že list obsahuje vlastnoruční věnování a podpis Olbrama Zoubka. Nejde tedy pouze o grafiku vytvořenou ve společném období jejich života, ale o osobní dokument nesoucí přímou stopu obou autorů. Právě takové práce jsou pro sběratele mimořádně cenné, protože spojují výtvarnou hodnotu s neopakovatelným osobním příběhem dvou umělců, jejichž vzájemný vztah ovlivnil české poválečné sochařství na několik desetiletí.

Grafický list vznikl v roce 1974 jako novoroční přání PF 1975. Je proveden technikou serigrafie a adjustován v elegantní tmavě hnědé textilní paspartě a kvalitním dřevěném rámu. Celkový rozměr rámu činí 36 × 40 cm, rozměr grafiky ve výřezu je 17 × 22 cm. Dílo se dochovalo ve velmi pěkném sběratelském stavu.

Společné práce Evy Kmentové a Olbrama Zoubka se na trhu objevují jen zcela výjimečně. PF 1975 není pouze drobnou grafickou prací, ale autentickým svědectvím o dvou mimořádných osobnostech českého umění, jejichž tvorba i vzájemný respekt dodnes inspirují další generace. Pro sběratele představuje jedinečnou příležitost získat dílo spojující ikonický motiv Evy Kmentové s osobním podpisem Olbrama Zoubka – spojení, které se v takto autentické podobě objevuje jen zřídka.

Srdečně Vás zveme do Galerie TOGA, kde si můžete tuto výjimečnou společnou práci Evy Kmentové a Olbrama Zoubka prohlédnout osobně. Teprve při setkání s originálem naplno vynikne jemnost serigrafického tisku i mimořádná síla jednoho z nejslavnějších motivů Evy Kmentové.

Stopy (Album 76)

24. 7. 202623. 6. 2026 autor: stanislav-gaj

Eva Kmentová – Stopy (Album 76) + Olbram Zoubek – Žena, která padá (Album 76)

Koláž Evy Kmentové Stopy z legendárního souboru Album 76 patří k mimořádně vzácným a sběratelsky velmi cenným dílům jedné z nejvýznamnějších českých sochařek 20. století. Album 76, vzniklé v roce 1976, nepředstavuje pouze běžnou grafickou edici, ale jedinečné umělecké svědectví své doby. Zachycuje období, kdy se české poválečné umění, sevřené atmosférou normalizace, stále více obracelo dovnitř — k intimitě, k existenciálním otázkám a k samotné podstatě lidské existence. Není náhodou, že právě v tomto souboru se vedle sebe objevují práce Evy Kmentové a Olbrama Zoubka — životních partnerů i dvou zcela mimořádných osobností českého sochařství.

Přestože bývá Eva Kmentová veřejností často vnímána ve spojení se svým manželem Olbramem Zoubkem, její umělecká síla byla naprosto autonomní, originální a výjimečná. Ostatně sám Olbram Zoubek s velkou pokorou opakovaně říkal, že ne on, ale právě Eva Kmentová byla skutečným sochařem. Tato slova od autora Zoubkova formátu mluví sama za sebe.

Dílo Stopy vzniklo v období vrcholné autorské zralosti Evy Kmentové, kdy se intenzivně věnovala tématu lidské tělesnosti, paměti a fyzické přítomnosti člověka ve světě. Právě otisk, stopa, negativ těla nebo jeho fragment se stal jedním z nejsilnějších motivů její tvorby. Eva Kmentová dokázala zcela mimořádným způsobem proměnit obyčejný fyzický otisk v hluboce existenciální výpověď.

V koláži Stopy vidíme čtyři otisky chodidel vytvořené technikou koláže s mačkaným papírem. Na první pohled působí prostě, téměř minimalisticky. Čím déle se však na dílo díváte, tím silněji začne působit. Každá vráska v papíru, každé zalomení materiálu a každý obrys nese informaci o doteku, přítomnosti a pohybu. Stopy nejsou jen otisky nohou. Jsou záznamem lidské existence. Připomínají, že každý člověk po sobě zanechává stopu — fyzickou i vnitřní.

Právě práce s otiskem byla pro Evu Kmentovou revoluční. Jako sochařka opustila klasické modelování a začala pracovat s přímým záznamem reality — s tělem samotným. Její tvorba tak získala až bolestně intimní rozměr. Možná i proto její díla působí tak silně dodnes. Nejsou pouze estetická. Jsou pravdivá.

Mimořádnou hodnotu tohoto konkrétního díla zvyšuje i jeho propojení s párovým listem ze stejného souboru — Olbram Zoubek: Žena, která padá (Album 76). Zatímco Zoubek ve svém reliéfním tisku zachycuje figuru v pohybu, v dramatu a v existenciálním gestu, Eva Kmentová ve Stopách ponechává pouze tichý otisk přítomnosti. Jedno dílo vypráví o pohybu, druhé o tom, co po pohybu zůstalo. Právě v tom je jejich společná síla.

Samotná adjustace tuto exkluzivitu nádherně podtrhuje. Koláž Stopy je zasazena do elegantního luxusního rámu ve stejném provedení jako párová Žena, která padá. Shodný reprezentativní rám s jemným profilováním a harmonicky laděnou paspartou vytváří celek o rozměru 54 × 38 cm, přičemž samotný list má rozměr 38 × 53,5 cm. Díky této jednotné adjustaci obě díla vedle sebe působí naprosto přirozeně a vizuálně si dokonale odpovídají.

Eva Kmentová bohužel zemřela příliš mladá, a právě proto je její dílo dnes nejen historicky významné, ale i mimořádně vzácné na trhu. Kvalitních prací z jejího vrcholného období se objevuje minimum. Stopy z cyklu Album 76 tak představují unikátní příležitost získat dílo autorky, kterou dnes odborná veřejnost právem řadí mezi nejzásadnější české sochaře druhé poloviny 20. století.

Koláž Eva Kmentová – Stopy z cyklu Album 76 je v Galerii TOGA nabízena výhradně společně s párovým dílem Olbrama Zoubka – Žena, která padá. Budeme se těšit na Vaši návštěvu i případný zájem o tento mimořádný sběratelský komplet.

PF 1981 Vejce v zemi

8. 7. 20268. 6. 2025 autor: stanislav-gaj

Olbram Zoubek (Eva Kmentová) – PF 1981 Vejce v zemi

Tato práce vznikla jako novoročenka PF 1981 a patří k mimořádně citlivým pietním tiskům, které vydal po smrti Evy Kmentové její manžel, sochař Olbram Zoubek. Motiv Vejce v zemi pochází z jedné z posledních černobílých kreseb autorky, vytvořených v letech 1977–1979, kdy jí nemoc znemožnila pokračovat v sochařské činnosti. V tomto období se Kmentová obracela k jemným, černobílým studiím tužkou – formálně skromným, ale nesmírně hlubokým vnitřním obsahem. Vejce zde symbolizuje zároveň zrození i pohřbení, životní cyklus, který je tichý a neokázalý, ale nezadržitelný.

Po autorčině úmrtí v dubnu 1980 vybral Olbram Zoubek spolu s rodinou tři kresby, které následně rozmnožil tiskem a rozesílal přátelům a blízkým. Jak vzpomíná jejich dcera, kunsthistorička Polana Zoubková (dnes Bregantová):

„Po maminčině smrti jsme s otcem a bratrem vybrali z jejích černobílých kreseb, které vznikaly v posledních celých třech letech jejího života (1977, 1978, 1979 – v dubnu 1980 zemřela), tři motivy, které otec dal rozmnožit tiskem. Kresbu prázdného místa evokující hrob jsme posílali jako poděkování za kondolence na jaře 1980. Vejce v zemi otec posílal jako novoročenky 1981.“.

Tisk je reprodukcí původní tužkové kresby a nejde o autorskou grafiku v tradičním smyslu – tedy nejedná se o serigrafii, suchou jehlu či litografii. Jedná se o tzv. reprodukční tisk černobílé kresby, pravděpodobně ofsetový nebo hlubší xerografický tisk, typický pro přelom 70. a 80. let. Ve spodní části je rukopisné věnování „PF 81“ a podpis „Olbram Zoubek“, který tak stvrzuje osobní, pietní rozměr tohoto výtvarného sdělení.

Rozměr samotného tisku činí 21 × 10,5 cm, rám má velikost 40 × 27 cm. Elegantní, zemitě tónovaná pasparta decentně podtrhuje meditativní charakter tohoto výjimečného kusu. Přestože nejde o tradiční autorskou grafiku, nese dílo vysokou sběratelskou a dokumentární hodnotu – jako autentické svědectví o životě a tvorbě jedné z nejvýraznějších osobností českého sochařství druhé poloviny 20. století. Dílo Evy Kmentové, která zemřela v pouhých 52 letech, je dnes velmi vzácné a o to více ceněné.

Přijďte si tento tichý obraz prohlédnout osobně do Galerie TOGA – a pokud s vámi promluví tak, jako s námi, může být i součástí vaší sbírky.

Malá pěst

15. 11. 202415. 3. 2024 autor: stanislav-gaj

Eva Kmentová – Malá pěst

Ve tvorbě Evy Kmentové se často odráží její fascinace lidskou postavou a přírodou. Začala experimentovat s novými materiály již od roku 1962, kdy začala vytvářet série drobných reliéfů z cínu. I v těchto dílech se objevují její oblíbená témata – příroda a člověk.

„Malá pěst“ je jedním z charakteristických děl české sochařky Evy Kmentové, která se proslavila svou schopností zobrazovat lidské tělo a jeho části s výrazným emocionálním nábojem. Tento bronzový reliéf vytvořený v roce 1973 o rozměrech 15,5 x 18 cm zachycuje pěst ve zmenšeném měřítku.

Kmentová byla známá svou schopností zachytit lidské tělo jakožto nástroj emocionálního vyjádření. „Malá pěst“ je tak interpretována jako symbol síly, odhodlání či boje, kterými se člověk může projevit v různých situacích života. Forma pěsti může evokovat jak fyzickou sílu, tak i sílu vnitřní, psychickou.

V kontextu díla Evy Kmentové lze „Malou pěst“ chápat jako součást jejího širšího uměleckého vyjádření zaměřeného na lidské tělo a jeho symboliku. Kmentová se často zabývala tématy jako jsou lidské torza, fragmenty těla nebo gesta, která komunikují určité emocionální stavy. V „Malé pěsti“ můžeme spatřovat pokračování této linie tvorby, kde malý, avšak výrazný objekt může nesouviset pouze s fyzickým prostorem, ale také s vnitřním světem lidských emocí a myšlenek.

Certifikát Nadačního fondu Kmentová Zoubek, který je k dílu přiložen, slouží jako potvrzení autentičnosti a původu díla. Tento certifikát je pro sběratele důležitým prvkem pro hodnocení a dokumentaci díla v rámci uměleckého kontextu.

V průběhu šedesátých let došlo v její tvorbě k významnému posunu od tradičního sochařství k volnější tvorbě a experimentování s různými materiály. Kmentová se začala věnovat i cyklu torz a pracovala na stélách, jejichž pojetí bylo více organické.

Eva Kmentová vytvářela cyklus Motýlů skládáním fragmentů odlitků vlastních dlaní a prstů do dvojic. Tím vytvářela plastiky, jejichž jemná struktura otisků kůže připomínala motýlí křídla. Její zájem o motýly sahal až do dětství, když znala do detailů jejich motorické reflexy a reakce. Už na střední škole vyrobila dřevěnou skládačku v podobě motýla, což naznačuje hluboký vztah k tomuto motivu.

Plastiky motýlů vytvářela v různých velikostech a provedeních. Některé sochy byly polychromované, zatímco jiné byly čistě bílé nebo odlité v bronzu.

Ve stejném období, kdy začala pracovat na plastikách motýlů, se také několikrát zabývala motivem terče. I tento motiv spojovala s lidskou postavou nebo jejími částmi. Na začátku roku 1968 vytvořila plastiku nazvanou „Ruce“. Na sádrové desce se nacházejí dva odlitky jejích rukou, obrácené dlaněmi ven, jako by byly v obranném gestu. Pás otvorů, jakoby prostřílených samopalem, se táhne přes celou desku. Toto dílo bylo označeno kritikem Chalupeckým jako jedna z vrcholných prací Kmentové, což naznačuje jeho význam a uměleckou hodnotu.

Dalším zajímavým dílem je plastika nazvaná „Plod“, která je ztvárněna jako cínová plastika s vejčitým útvarem nad zvrásněným povrchem připomínajícím půdu. Celá kompozice je zasazena do pravoúhlého rámu, který ji spojuje s podstavcem.

Lidská postava byla pro Kmentovou vždy základním motivem. Po studiu na VŠUP se začala věnovat převážně sochám ženských figur, které se staly archetypem, překračujícím dobové ideologie.

Eva Kmentová byla velmi kritická k vlastní tvorbě a nechávala svá díla mluvit samy za sebe. Její tvorba se v průběhu času měnila, od geometrických tvarů přecházela k abstrakci a osobnějšímu výrazu.

Jedním z nejvýraznějších spojení symbolu vejce a lidské figury bylo zachyceno v díle nazvaném „Lidské vejce“ z roku 1968. To ukazuje na její schopnost propojit přírodní motivy s lidskou postavou a vyjádřit tak hlubší symboliku prostřednictvím svého umění.

Tvorba Evy Kmentové je plná emocí, osobního výrazu a schopnosti vyjádřit hlubší lidské téma a pocity prostřednictvím abstraktních forem a symboliky.“

Zobrazit všechna díla v nabídce Galerie TOGA

F 1976, PF 1977, PF 1978

29. 11. 202231. 3. 2022 autor: stanislav-gaj

Eva Kmentová, Olbram Zoubek – PF 1976, PF 1977, PF 1978

Představujeme unikátní PF z ateliéru Olbrama Zoubka a Evy Kmentové. Jedná se o tři samostatné koláže rámované společně.

Slovy Polany Bregantové, ředitelky nadačního fondu a dcery Evy Kmentové a Olbrama Zoubka: „Novoročenky jsou všechny díla Evy Kmentové. Tři lepené papírové jsou koláže, kterých maminka vyrobila neznámý počet kusů. Některý posílala jen svým známým a přátelům, ty patrně podepisovala sama. Pak pár zřejmě dostal otec, který je také podepisoval jen sám, případně, jak je to na vašich novoročenkách, připisoval ještě svou rukou vzkazy. Naprostá většina z novoročenek je ale podepsaná od obou dvou rodičů. Nápis Optimistům Pesimistům je psaný rukou Evy Kmentové, stejně jako PF 1977.“

Děl Evy Kmentové se vyskytuje velmi málo, protože bohužel zemřela v brzkém, poměrně mladém věku. O to jsou její díla cennější a pokud se vyskytnou na trhu je jejich cena velmi vysoká.

Tato tři díla jsou o to cennější, že jsou na nich spojeny práce, rukopis i podpis Olbrama Zoubka. Dvě z nich jsou popsána na rubové straně, kterou jsme nechali volně dostupnou zezadu rámu. PF 1978 je pak signováno podpisem Olbrama Zoubka a označeno „P.F. 1987“ na lícové spodní straně.

Velikost všech děl v krásném, stařeném rámu je 31 x 55 cm, rozměr každé koláže je pak 15,5 x 11 cm.

Tato unikátní díla jsou nyní pro vás dostupná v naší Galerii TOGA.

Brána

3. 8. 202227. 1. 2021 autor: stanislav-gaj

Eva Kmentová – Brána

Představujeme dílo Evy Kmentové – Brána z roku 1979 vytvořené technikou frotáže, kdy se papír položí na motiv, v tomto případě motiv brány vystřižené ze silnějšího papíru, a přes ten papír se jezdí válečkem namočeným v tiskařské barvě (velmi zjednodušeně řečeno).

Frotáž Brána vznikla v září roku 1979 před poslední výstavou Evy Kmentové, která se konala v Muzeu dělnického hnutí v Semilech pod názvem Eva Kmentová.

Eva Kmentová patřila k našim největším poválečným sochařkám.Ve své době se dokázala prosadit víc než její manžel, sochař Olbram Zoubek, zemřela však bohužel předčasně, možná proto se dnes na ni neprávem zapomíná.

Kvůli závažné dlouhodobé nemoci, která se výrazně promítla i do její tvorby, nemohla již pracovat se sádrou, a proto se zaměřila na lehčí materiál papír. Ten pak různě trhala, skládala, lepila a vrstvila. Papírové objekty však nemají příliš dlouhou trvanlivost. Proto se jich mnoho nedochovalo a to jsou vzácnější.

Výjimečná práce Evy Kmentové Brána má rozměry 22 x 16 cm, celý rám má rozměr 37 x 29 cm.

Dílo je signováno na podlepu odpisem tužkou Eva Kmentová 79.

Jedinečné dílo vynikající Evy Kmentové je připraveno k prodeji.