Ota Janeček / Jaroslav Šeda – Žena

Žena z roku 1985 je drobnou bibliofilií, která v sobě skrývá mnohem víc, než její komorní rozměr napovídá. Spojuje básnický text Jaroslava Šedy s pěti původními grafickými pracemi Oty Janečka a představuje jedno z těch vydání, u nichž kniha přestává být pouze nositelem textu a sama se stává sběratelským uměleckým dílem.

Publikace s úplným názvem Jaroslav Šeda: Žena. Ke grafice Oty Janečka vznikla v roce 1985 při příležitosti životního jubilea Jaroslava Šedy. Nebyla určena pro běžnou knižní distribuci. Vydána byla jako pozornost pro účastníky slavnostního večera, který se konal 6. října 1985 v Divadle hudby v Praze, a vzniklo pouze 200 číslovaných výtisků.

Právě omezený a původně neprodejný charakter vydání dává dnešním dochovaným kompletním exemplářům zvláštní kouzlo. Nešlo o knihu vytvořenou pro knihkupecké pulty, ale o komorní umělecký tisk spojený s konkrétním večerem, konkrétními lidmi a kulturním prostředím poloviny osmdesátých let.

Hlavní výtvarnou hodnotu bibliofilie představuje pět původních celostránkových kombinovaných technik Oty Janečka. Nejde o reprodukce jeho obrazů ani o pozdější tisk podle kreseb. Grafické listy byly vytvořeny přímo pro toto vydání a jsou jeho nedílnou součástí. Janeček navíc navrhl drobnou grafickou vignettu na obálce, takže jeho výtvarný rukopis provází knihu od prvního okamžiku, kdy ji vezmeme do ruky.

A tématem je žena.

Pro Otu Janečka to nebyla náhodná volba. Ženská postava, dívčí tvář a akt patří k motivům, ke kterým se během své tvorby opakovaně vracel. V této bibliofilii je však ženský svět zbaven všeho nadbytečného. Janeček pracuje s neobyčejně úspornou linií a několika barevnými akcenty. Někdy mu stačí jediný profil, zavřené oči, ruka opřená o tvář nebo plynulá křivka ženského těla.

První z celostránkových grafik zachycuje ženský profil. Tvář je vymezena téměř jedinou červenohnědou linií, zatímco oko vystupuje v kontrastním tmavém tónu a vlasy se rozpadají do množství prudkých grafických tahů. Výsledkem není realistický portrét konkrétní ženy. Janeček zachycuje spíše její přítomnost – pohled, výraz a okamžik.

Další list ukazuje dvojici v těsném objetí. Postavy jsou k sobě přitisknuté natolik, že se jejich těla téměř spojují v jediný tvar. Nevidíme jejich tváře a nepotřebujeme je vidět. Jednoduché linie ramen, zad a boků dokážou vyjádřit blízkost obou postav bez jediného nadbytečného detailu.

Na jiném listu se žena zavřenýma očima lehce dotýká tváře vlastní rukou. Výjev působí klidně a intimně, téměř jako zachycený okamžik mezi bděním a snem. Janeček zde ukazuje jednu ze svých velkých schopností – několika přesně vedenými čarami vytvořit výraz, který by při podrobnějším zpracování mohl naopak ztratit svou lehkost.

Další ženské akty jsou ještě úspornější. Tělo je někdy popsáno prakticky jedinou souvislou linií. Janeček nepotřebuje modelovat objem stínováním ani budovat anatomii množstvím detailů. Stačí mu obrys boků, linie pasu, rameno nebo drobný náznak prsu a před divákem se objeví celá figura.

Právě tato lehkost kresby je jednou z nejkrásnějších vlastností souboru. Linie působí spontánně, téměř jako by vznikla jediným pohybem ruky. Za touto zdánlivou jednoduchostí je však mimořádná kreslířská jistota. Každá čára musí být na správném místě – není zde množství detailů, za které by bylo možné případnou nejistotu skrýt.

Barevnost je stejně střídmá jako kresba. Janeček pracuje především s červenohnědými, černými a místy tmavě zelenými tóny. V kombinaci s přirozenou strukturou ručního papíru vzniká velmi jemný, téměř intimní celek.

A právě papír je další důležitou součástí této bibliofilie.

Celý náklad byl vytištěn na ručním papíře z Velkých Losin, jehož nepravidelná struktura a měkký povrch jsou na jednotlivých listech krásně patrné. Papír zde není jen neutrálním podkladem. Jeho struktura vstupuje do samotných grafik a dává jim hmatovou kvalitu, kterou běžný hladký grafický papír nabídnout nemůže.

Na vzniku publikace se podílela řada osobností tehdejší knižní a grafické kultury. Grafickou úpravu vytvořil Vladimír Viener, o vydání pečoval Vladimír Beneš, text vytiskly tiskařské závody Stráž a Janečkovy kombinované techniky vytiskl Pavel Dřímal. Výsledkem je promyšlený celek, v němž spolu papír, typografie, poezie a původní grafika přirozeně komunikují.

Samotný Jaroslav Šeda nebyl pouze autorem textu. Patřil k výrazným osobnostem českého hudebního a kulturního života a dlouhá léta byl spojen právě s Divadlem hudby. Jeho zájem navíc přesahoval hudbu směrem k literatuře a výtvarnému umění a udržoval kontakty také s Lyrou Pragensis a Violou. Spojení jeho poezie s Janečkovou grafikou proto nebylo náhodným setkáním spisovatele a ilustrátora, ale výsledkem prostředí, v němž se hudba, literatura a výtvarné umění přirozeně prolínaly.

Nabízený exemplář má číslo 126/200 a je v tiráži vlastnoručně podepsán Otou Janečkem. Obsahuje pět původních celostránkových kombinovaných technik a původní Janečkovu grafickou vignettu na obálce. Bibliofilie má rozměr přibližně 16 × 11 cm a je zachována jako kompletní celek.

Právě úplnost je u podobných bibliofilských vydání důležitá. Jednotlivé původní grafiky bývají někdy z knih vyjímány a prodávány samostatně, čímž se původní umělecký celek nenávratně rozpadá. Zde zůstává zachováno přesně to spojení – Šedův text, pět Janečkových původních grafik, obálka, ruční papír, číslování i autorův podpis.

Žena je krásnou ukázkou české bibliofilské kultury osmdesátých let a zároveň velmi osobitou možností, jak získat hned několik původních prací Oty Janečka v jejich původním autorském a knižním kontextu. Je to malé dílo rozměrem, ale překvapivě bohaté obsahem – kniha, grafický soubor i sběratelský předmět v jednom.

Bibliofilie Žena je nyní připravena k prodeji v Galerii TOGA. Pro milovníka Oty Janečka, původní české grafiky nebo krásných bibliofilských tisků jde o půvabný a dnes již ne zcela běžný soubor, který si zaslouží zůstat zachován jako celek. Rádi Vám jej představíme osobně v galerii na Kladně, kde si můžete jednotlivé grafiky prohlédnout list po listu a bibliofilii si rovnou odnést do své sbírky.