Adolf Born – Anděl a jeho múzy

Barevná litografie Anděl a jeho múzy představuje Adolfa Borna v jedné z jeho nejpůvabnějších poloh. Na první pohled vidíme docela obyčejnou scénu – na lavičce sedí podsaditý muž v obleku a kolem něj procházejí elegantní ženy. Jenže Born by nebyl Bornem, kdyby nechal příběh takto jednoduchý. Muži totiž ze zad vyrůstají dvě nápadně bílá andělská křídla a běžná situace se rázem mění v malou fantazijní scénu plnou humoru, ženské krásy a mužského snění.

Ústřední hrdina přitom rozhodně nepřipomíná tradičního vznešeného anděla. Je to typický bornovský muž – zavalitý, trochu rozpačitý, s kulatými brýlemi, rozcuchanými vlasy, kravatou a kapesníčkem v saku. Sedí široce rozkročený na lavičce, ruce má spořádaně složené před sebou a ve tváři téměř blažený výraz. Právě kontrast mezi jeho velmi pozemskou podobou a andělskými křídly je jedním z nejkrásnějších momentů celé grafiky.

Kolem něj se totiž odehrává skutečné defilé ženských postav. V horní části kompozice dominují tři elegantní ženské tváře. Klobouky, výrazné oči, protáhlé krky a sebevědomé výrazy okamžitě připomenou ženy, které se Bornovou volnou grafikou pohybují po celá desetiletí. Další dámy vstupují do obrazu pouze částečně – vlevo vidíme nohy v elegantních střevících, vpravo prochází žena v šatech těsně kolem lavičky. Jako by ženský svět kolem nehybně sedícího muže neustále proudil.

Právě odtud vychází název Anděl a jeho múzy. Nevíme, zda ženy skutečně procházejí kolem něj, zda na ně vzpomíná, nebo existují pouze v jeho představách. Horní část obrazu působí téměř jako prostor jeho fantazie. Tváře žen se zvětšují, překrývají a vystupují nad skutečnou scénu s lavičkou. Jsou přítomné a současně trochu nedosažitelné – přesně jako múzy, které mohou člověka inspirovat, okouzlovat a zaměstnávat jeho představivost.

Zajímavá je i obrácená logika celé situace. Múzy tradičně inspirují básníky, malíře a umělce. Born jim však do společnosti posadil anděla. A navíc anděla velmi lidského, který se očividně necítí mezi krásnými ženami vůbec špatně. Právě taková drobná absurdita je pro Bornův humor charakteristická. Autor nepotřebuje pointu vysvětlovat – stačí mu několik přesně zvolených detailů a divák si příběh dokončí sám.

Bílá křídla jsou přitom pro čtení obrazu zásadní. Bez nich bychom mohli scénu chápat jednoduše jako trochu komický portrét muže obklopeného krásnými ženami. Křídla však celý výjev posouvají do jiné roviny. Muž může být skutečným Bornovým andělem, ale stejně dobře může být snílkem, kterému jeho vlastní fantazie dala křídla. Born ponechává obě možnosti otevřené.

Nad jeho hlavou se navíc objevuje vrstva kaligrafického rukopisu připomínající jména, podpisy či útržky poznámek. Písmo prochází přímo prostorem ženských postav a ještě více podporuje dojem vzpomínek nebo představ. Není nutné jednotlivá slova za každou cenu rozluštit – výtvarně fungují jako součást světa, který se muži odehrává nad hlavou.

Kompozice je založena na výrazném protikladu mužské a ženské figury. Bornovy dámy jsou štíhlé, elegantní, sebevědomé a trochu nedostupné. Jeho muž je pravým opakem – usedlý, zakulacený a lehce směšný. Přesto právě on stojí v centru celého příběhu a právě jemu Born propůjčil křídla. Není v tom výsměch, spíše autorův charakteristický laskavý humor a pochopení pro lidské slabosti, touhy a sny.

Také barevnost je typicky bornovská. Tlumené hnědé, šedé, béžové a modré tóny doplňují drobné barevné akcenty klobouků, šatů a dámských střevíčků. Proti této uměřené paletě vystupují čistě bílá křídla, která se stávají jedním z nejvýraznějších prvků celé kompozice. Teprve jejich přítomnost definitivně prozradí, že se nepohybujeme v obyčejném světě.

Adolf Born patřil k nejvýznamnějším českým grafikům a ilustrátorům druhé poloviny 20. století a vytvořil si vlastní, okamžitě rozpoznatelný obrazový svět. Jeho elegantní ženy, podivuhodní muži, cestovatelé, fantastická zvířata a historické postavy často spojuje jemná nadsázka. Realita se u něj může během okamžiku proměnit ve fantazii a obyčejný člověk získat vlastnosti, které bychom u něj rozhodně nečekali.

Anděl a jeho múzy je krásným příkladem právě této schopnosti. Born nepotřeboval exotickou krajinu ani složitý příběh. Stačila mu lavička, několik krásných žen a jeden spokojený pán s křídly, aby vytvořil scénu, nad kterou se lze usmát a současně si pokaždé vyprávět trochu jiný příběh.

Dílo je provedeno technikou barevné litografie na papíře o rozměru přibližně 30 × 21 cm. Grafika je profesionálně adjustována v kombinaci světlé a úzké modrošedé pasparty a zasazena do jednoduchého světlého dřevěného rámu o celkovém rozměru 52 × 31 cm. Na listu se nachází vlastnoruční signatura Adolfa Borna.

Anděl a jeho múzy je mimořádně půvabnou ukázkou Bornovy fantazie a humoru. Je to dílo o ženách, mužském snění a možná také o tom, že i andělé mohou mít velmi pozemské slabosti. A právě ona nejednoznačnost dává grafice kouzlo – nikdy si nemůžeme být úplně jistí, zda sledujeme anděla mezi jeho múzami, nebo obyčejného snílka, kterému Born na chvíli dovolil mít křídla.

Dílo doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne jemnost Bornovy litografické kresby, tlumená barevnost a množství drobných detailů celé kompozice.