Rubriky: Obecné

Strop Sixtinské kaple ve Vatikánu je symbolem vrcholné renesance, který nepřestává udivovat již po staletí. Soubor kreseb vypráví příběh skrytých záhad, hluboké víry a především autorovi geniality. Autorem není nikdo jiný než sám Michelangelo Buonarroti, prací strávil 4 roky, v letech 1508-1512. Kaple zaujímá prostor kvádru na půdorysu o délce 40,9 m, šířce 13,4 m a výšce 20,7 m.

Michelangelo byl duší především sochař, až s nechutí vyslyšel výzvu papeže Sixta IV., poté na značnou dobu musel sochařské řemeslo upozadit a vrhnout se na malování klenby, jenž je vyprávěním nebeské bible, plného dramatických scén, nahých póz a proroků věštících příchod Mesiáše. Autor bojoval proti papežovo původnímu návrhu, který byl pro umělce Michelangelovi velikosti příliš mdlý. Dostal tedy volnost ve svém uměleckém projevu – bylo vytvořeno monumentální komplexní dílo, jaké svět do té doby nespatřil.

Představte si, že klenby Sixtinské kaple Michelangelo maloval ve stoje, s hlavou zakloněnou dozadu, v poloze napnutého luku. Už to se zdá jako nadlidský výkon, stejně jako výsledek tvorby. Své hořké fyzické utrpení během práce pospal svému příteli Giovannimu da Pistoia v básni, kde popisuje mimo jiné i, jak mu kapající barva „udělala bohatou podlahu na obličeji“.

Střed klenby znázorňuje 9 scén z Knihy Genesis. U oltáře počíná samotné stvoření, následováno příběhem Adama a Evy, končíc Noemovo úpadkem lidstva. Nejznámější scénou zdá se býti Stvoření Adama (freska o rozměrech 280 x 570 cm), které ikonicky symbolizuje nedosažitelnost božské dokonalosti pro člověka.

Michelangelova známá posedlost anatomií je v jeho díle až hmatatelná. Podle moderních výzkumů byly do fresek skrytě zakomponovány anatomické detaily, jenž v 16. století nikdo nerozpoznal. Jak je tedy mohl znát sám umělec?

Dílo bylo odhaleno 31. října 1512 a okamžitě se stalo všemi uznávaným. Lidé z celé Evropy se hrnuli, aby ohromeni a beze slov mohli spatřit tento umělecký skvost na vlastní oči, což platí již o další 500 let později.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

V uměleckém životě Oty Janečka lze pozorovat jeho všestranný, univerzální talent. V 50. letech vytvářel obrazy realistického pojetí, s následující dekádou přešel směrem k nefigurativním, florálním tvarům. Od tvorby přírodních cyklů (Staré stromy, Příměstské krajiny, Zimní krajiny,…) se v 60. letech posouvá k abstraktnějším polohám maleb symbolů vidění jakoby pod čočkou mikroskopu (cykly: Organismy, Buňky, Formy). K typickým motivů let 70 a 80. patří zasněnost a jemnost. Vznikají cykly jako Slunce a Země. Kresby tohoto období zahrnují pro Janečka charakteristické dívčí akty.

Kromě malby tvoří velice významnou část Janečkova díla grafika, především linoryty, litografie a suchá jehla, o níž prohlásil: „Suchou jehlu dělám od samého začátku a oblíbil jsem si ji proto, že nepotřebuju ani „kuchyň“ ani „laboratoř“. Stačí mít v kapse desku a jehlu. A pak – je to technika pravdy. Odhalí s naprostou jistotou, jak umíš kreslit.“ Vytvořil přibližně 1000 grafických listů.

Za uměleckou kariéru Oty Janečka hovoří také mnohá ocenění. V roce 1963 získal první cenu v Sao Paulu za ilustraci dětské knihy, v roce 1964 byl vyznamenám Cenou Marie Majerové, v roce 1969 Cenou ministra kultury. Roku 1970 obdržel stříbrného orla na Mezinárodním knižním veletrhu v Nice. Rok 1985 Janečkovi přinesl jmenování zasloužilým umělcem. Jeho celoživotní dílo bylo završeno v roce 1995 velkou retrospektivní výstavou v pražském Mánesu.

Ota Janeček zemřel v Praze 1. července 1996 ve věku 76 let.

Rádi Vás přivítáme v Galerii TOGA, kde Vám představíme díla Oty Janečka, které stojí za to vidět na vlastní oči. Zaujalo Vás jeho dílo? Neváhejte nás kontaktovat. Jsme tu pro Vás nejen ve všední dny ale také o víkendech či svátcích.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Český malíř, grafik, ilustrátor a sochař Ota Janeček se narodil 15. srpna 1919 v Pardubičkách u Pardubic. Byl jedním z nejvšestrannějších umělců české moderny.

Pracoval rovněž na návrzích textilií, keramiky a spolupracoval i s filmem. Mimo to realizoval nespočetnou řadu knižních ilustrací známých autorů. Pro několik generací školáků českých škol je znám svými ilustracemi Slabikáře a Čítanky.

Vystudoval obor kreslení na Českém vysokém učení technickém v Praze u velikánů Blažíčka, Boudy a Pokorného. Nacistický režim bohužel vysoké školy uzavřel, v té době mladý Ota pracuje v továrně na výrobu jízdních kol, poté se do školy vrací, a to na pražskou Umělecko-průmyslovou školu, kde však svém studium nedokončil. Ke konci války a po válce byl členem SVU Mánes, byl rovněž členem SČUG Hollar.

Počátek normalizace se na tomto precizním autorovi velmi podepsal, byl zbaven členství a veden jako nepřátelská osoba režimu. I přesto často vystavoval svá díla v zahraničí, kde byl vřele oceněn. Kupříkladu byl v roce 1985 na londýnské výstavě anglickou kritikou označen „spolu s Picassem, Braquem, Modiglianim, Schielem a Matissem za největší postavu světové kresby tohoto století“.

Jeho počáteční malířská tvorba byla poznamenána expresivitou typickou pro válečné období. Některá díla Oty Janeček jsou také hojně inspirována Amedeem Modiglianim. Od roku 1943 do jeho prací proniká vliv kubismu. V tomto období začíná také samostatně vystavovat, a počíná se tvarovat jeho pozdější forma, pro kterou je znám nejvíce – kresby dívčích aktů.

Ota Janeček je svými díly zastoupen v Národní galerii v Praze, v londýnské Tate Gallery, v Národní knihovně v Paříži, v MC Nay Institute v San Antonio (USA), v japonském Tochigi Prefectural Museum of Fine Arts a v National Gallery of Wales, stejně jako v mnoha soukromých sbírka doma i v zahraničí.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Píše se cca rok 1532, ocitáme se v italské Cremoně, kde se do poměrně chudého šlechtického rodu právě narodila budoucí renesanční malířka Sofonisba Anguissola. Její vzdělávání ve výtvarném umění a následné vyučení u místních malířů, vytvořilo jakýsi precedens, že mezi studenty umění patří také ženy.

V mládí byla v Římě představena Michelangelovi, jenž okamžitě rozpoznal její talent. Sofonisba hned poté v Miláně namalovala portrét vévody z Alby. Již v roce 1559 se ocitá v Madridu, kde se stává dvorní dámou na dvoře španělské královny Alžběty z Valois, vášnivé amatérské malířky. V pozdějších letech se stala dvorní malířkou krále Filipa II., po královnině smrti ji Filip dopomohl k „perspektivnímu“ aristokratickému sňatku. I přesto, kam ji vítr zavál, tam pokračovala ve své práci přední portrétistky.

Přestože řadu let strávila na španělském dvoře, kde ji pod rukama vznikaly formální státní portréty, se mezi její nejatraktivnější a nejpůsobivější tvorbu řadí vlastní autoportréty a portréty její rodiny, které vytvořila ještě před přestěhováním se na královský dvůr.
Autorkou v její pozdní tvorbě bylo namalováno také mnoho obrazů s náboženskou tématikou, které byly ale hojně poztráceny.

Sofonisba Anguissola se dožila věku 90 let (možná až 93 let), zemřela v roce 1625 v Palermu. Její obrazy naleznete v galeriích po celém světě, otevřela cestu velkému počtu žen k umělecké kariéře, jimž byla inspirací.

Nyní se můžete obdivovat 3 jejím obrazům, které jsou součástí rozsáhlé výstavy, nesoucí název Ženy, mistryně, umělkyně 1300–1900. Výstava potrvá v pražské Valdštejnské jízdárně do 2. listopadu. Výstava zahrnuje díla žen – umělkyň, které byly dosud neznámé či zapomenuté ale přesto výjimečné, ve svých dobách až kuriózní.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Foto: Wikimedia Commons

Český malíř a grafik, pocházející z umělecké rodiny, Kristian Kodet se narodil 17. července 1948 v Praze jako syn známého sochaře Jana Kodeta a vnuk sochaře Emanuela Kodeta. Aby toho nebylo málo, je bratrem herce Jiřího Kodeta (1937-2005) a strýcem herečky Barbory Kodetové.

Svou uměleckou dráhu započal již v 15 letech, kdy působil od roku 1963-1964 jako jevištní výtvarník v Městských divadlech pražských pod vedením akad. malíře Adolfa Weniga.

V následujících letech, konkrétně v letech 1964–1968 odešel studovat na uměleckou akademii Académie des Beaux Arts do Bruselu. Po návratu z Belgie již začal poprvé vystavovat svá díla.

V roce 1968 po srpnové invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa emigroval poprvé, jeho cesta vedla do Švýcarska. V Ženevě zůstal až do roku 1970, kdy se vrátil do své domoviny a rodné Prahy. Kristianu Kodetovi se přece jen v rodné zemi nezamlouvalo, dění v tehdejším Československu nebylo odpovídajícím prostředím pro rozvíjejícího se mladého umělce. V roce 1979 tedy opět emigroval, již podruhé, tentokrát odcestoval do USA. V Americe se nepřestával věnovat a zdokonalovat ve své malířské tvorbě a neváhal zde uskutečnit řadu samostatných výstav.

Po Sametové revoluci se v roce 1990 vrátil do vlasti, kde žije a pracuje dodnes. Kristian Kodet se věnuje zejména figurální tvorbě. Jeho malířská a grafická tvorba je typická motivy ženských těl, obličejů a andělů. Z grafických technik preferuje lept a akvatintu. Jeho práce jsou zastoupeny ve světových galeriích a v četných soukromých sbírkách doma i v zahraničí.

Ze dvou Kodetových manželství vzešly čtyři dcery, jmenovitě Veronika, Johana, Kristýna a Jacqueline.

V následujících dnech Vám s potěšením představíme jednotlivá díla Kristiana Kodeta z naší galerijní nabídky. Nezapomeňte nás sledovat!

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Úvodní foto: Jiří Kopáč

Vertikální struktura – dřevěný objekt bílé barvy ve tvaru neukončené krychle o délce strany cca 3 metry, s příčnými a podélnými prvky je zvýrazněn dominující úhlopříčnou stranou. Do dvou rohů díla autor Stanislav Kolíbal umístil trojúhelníky. Instalace sochaře, malíře, scénografa, ilustrátora, pedagoga a průkopníka české avantgardy – Stanislava Kolíbala je k vidění na Mariánském náměstí do 13. září 2025. Byl tak realizován umělcův nápad z 1994.

Stanislav Kolíbal, představitel umění 2. poloviny 20. století, se narodil 11. prosince 1925, a vystudoval užitou grafiku na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Kolíbala ovlivnilo prostředí dolů, stejně jako válečné a poválečné nejistoty, rovněž i americký umělec Alexander Calder, jenž mu byl inspirací. Představuje konceptuální umění, od figurální plastiky přes studium přírodních tvarů až k minimalistické geometrické abstrakci. Kolíbal se v uměleckém světě pohybuje na pomezí sochařství, prostorové kresby a architektury.

Mezi nejznámější realizace ve veřejném prostoru patří sochařsky pojednané opěrné zdi pražského Nuselského mostu, reliéfní zeď československého velvyslanectví v Londýně nebo památník obětem fašismu v Praze. V dalších dekádách například vytvořil pomník prvního vysílání rozhlasu v pražských Kbelích, po sametové revoluci zaujal instalací výstavy Europa-Europa v německém Bonnu.

V roce 2004 Stanislav Kolíbal obdržel Cenu Michala Ranného za osobitý přínos výtvarnému umění, následující rok převzal Medaili Za zásluhy z rukou tehdejšího prezidenta Václava Klause. Umělec se také může pyšnit Cenou Ministerstva kultury za přínos v oblasti výtvarného umění.

Vertikální strukturu stojí za to vidět na vlastní oči a pečlivě si ji prohlédnout ze všech stran. Patří mezi velmi zajímavá díla ve veřejném prostoru. Na svých toulkách za uměním neváhejte také navštívit naší Galerii TOGA, kterou naleznete nedaleko metropole v Kladně, kde můžete obdivovat rovněž monumentální a velmi interesantní díla od desítek českých umělců. Budeme se těšit!

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Úvodní foto: Jaroslav Brabec