Osmapadesátiletý rodák z Miškovce Attila Szűcs je maďarský malíř, který si za poslední dekádu vydobyl své místo mezi nejvýraznějšími umělci evropské ba i světové výtvarné scény. Se Szűcsovo díly se můžete osobně setkat v Praze na Malé straně v JSP Art Gallery, kde bude od 6. června 2025 uvedena jeho sólo výstava The Legacy of Absence. A že stojí za podívanou.
Práce tohoto výrazného umělce zaujme snovými domněnkami, jemností a senzitivností. Attila interpretuje ve svých dílech vědění kolektivní paměti přenesené do osobité malby. Pevné struktury jakoby se v obrazech rozplynuly do vzduchoprázdna.
Attila Szűcs (Foto: Antal Dániel)
Sám Szűcs mluví o svém malování jako o mizení či pozměňování určitých prvků v obraze, někdy i předešlých klíčových momentů daného díla. Avšak výsledná malba není náhodná, a to i přesto, že během práce na určitém dílu často radikálně přehodnotí původní koncept. Dává přednost ději odvíjejícímu se prostřednictvím aktu malby, než aby se neodklonil od předem naplánovaného příběhu. Jeho úmysl se tedy během malby mění a Atilla se nechá vést svým cítěním. Vytváří iluze skutečnosti, nechává plynout několik událostí najednou a dává na odiv vnitřní světlo postav, které svému pozorovateli nemůže při pohledu na obraz uniknout.
Szűcsova díla byla v Česku již k vidění v rámci výstav pořádaných Galerií Rudolfinum, Museem Kampa či v Alšově jihočeském muzeu.
V roce 1966 Kája Saudek dostává příležitost jako výtvarník filmuKdo chce zabít Jessii, později také filmu Čtyři vraždy stačí, drahoušku, který byl vystaven na jeho kresbách. Neopomeňme zdůraznit rovněž spolupráci s bratislavským studiem na populárně naučném televizním seriálu Okna vesmíru dokořán, propagující vědecké zkoumání kosmu, který se vysílal od roku 1981 až do roku 1991. Díky těmto zkušenostem se Kája Saudek zapsal do povědomí široké veřejnosti a rázem se stává žádaným autorem ilustrací a komiksovýchděl.
Kája se stal nejvýznamnějším českým komiksových tvůrcem. V roce 2009 se 3 jeho komiksy umístily v první desítce ankety webu Komiksárium, hledající nejlepší české tvůrce. Celou anketu vyhrál komiks Muriel a andělé z pera Miloše Macourka. Předobrazem ústředních komiksových postav byly skutečné osoby. Pro „záporáka“ Xerona si vybral svého bratra Jana, s nímž měl v tu dobu rozepře, a pro postavu Muriel tehdejší československou herečku Olgu Schoberovou, která oplývala neskutečným sexappealem.
Po srpnu 1968 a sovětské okupaci vyšlo bohužel pouze několik stran jako upoutávka, vydání celého díla bylo režimem následně zastaveno. Počátkem 70. let se Kája Saudek živil kreslením seriálů pro časopis Mladý svět a později vytvořil pro pionýrský magazín Stezka také komiks na motivy seriálu Třicet případů majora Zemana. Na počátku 90. let byla prakticky všechna jeho díla znovu vydána. V posledních letech tvořil i pro erotický časopis NEi Report.
Titulní stránka Muriel a andělé
Ve výtvarném světě jej přilákala také olejomalba, kterou se zabýval a která ho provázela po celý život. Jeho volná tvorba se nejčastěji věnovala tématice ženy, která mu byla nejvlastnější. V této oblasti si vypracoval osobitý styl černobílých kreseb.
Kája Saudek, vlastním jménem Karel, malíř, komiksový kreslíř a ilustrátor umírá ve věku 80 let, a to 25. června 2015 v rodném městě Praze. Odchází po mnoha letech ve vegetativním stavu, kdy mu nešťastnou náhodou při hraní si s vnučkou v roce 2006 zaskočilo sousto v krku a upadl do kómatu. Tvorba Káji Saudka byla touto okolností ukončena ze dne na den, i přesto je jeho dílo velmi rozsáhlé, sběrateli ceněné a populární.
V Čechách Jan Saudek poprvé vystavoval v Divadle Na zábradlí v roce 1963. Na konci 60. let odletěl do USA, kde se seznámil s šéfem oddělení fotografie v Institutu umění v Chicagu. Jeho první vlastní výstava se uskutečnila v University of Indiana v Bloomingtonu. Za svou uměleckou vizi a neotřelost byl Jan Saudek socialistickým režimem bohužel perzekuován. Oproti zákazům režimu doma měly Saudkovy fotografie o to větší úspěch v zahraniční. Saudkovo dílo je součástí sbírek nejprestižnějších galerií po celém světě. Uznání se mu na českém území dostalo až o mnoho let později.
Kompozice jeho snad nejslavnější, ikonické fotografie torza mužského těla držící v náruči nahé novorozeně, nesoucí název Life, z roku1966, je jedinečným příkladem možná kontroverzní ale rozhodně fenomenální tvorby, jenž ovlivnila celosvětovou fotografii. Fotografie Life je mimochodem umělcovým autoportrétem se synem Davidem, který geny nezapře, je multimediálním umělcem, tvořícím v oblasti klasické malby, fotografie, video-artu a filmu.
Ikonická fotografie Life z ateliéru Jana Saudka (soukromá sbírka Galerie TOGA)
Mnoho fotografií vzniklo u proslulé oprýskané „Zdi“ s oknem vedoucím do dvora, v přízemním pokoji, ve kterém Saudek mnoho let pobýval, žil a tvořil. K životu mu tehdy stačily pouze základní věci jako stůl, postel a fotoaparát. Zde vznikl nespočet kompozičně silných fotografií modelů a modelek napříč věkovým spektrem a postavení. Většinu svých prací Jan Saudek ručně koloruje, což celkovému dojmu dodává snové atmosféry a tzv. gró.
Jan Saudek, nejvýznamnější český umělecký fotograf, malíř a spisovatel, je rytířem Řádu umění a literatury.
Do dalších let přejeme Janovi pevné zdraví a chuť k práci.
Nejproduktivnější bratři uměleckého světa Kája a Jan Saudkovi slaví 90. výročí. Bude nám potěšením představit Vám obdivuhodnou tvorbu, kterou skýtá naše galerijní sbírka, a také život nejvýznamnějšího komiksového kreslíře a renomovaného uměleckého fotografa.
Kája a JanSaudkovise narodili 13. května 1935 v Praze do rodiny bankovního prokuristy Gustava Saudka a jeho manželky Pavlíny. Bratři Saudkové jsou dvojčata, Kája je o několik minut starší než Jan. Otec Gustav se hlásil k židovské víře a tak celou rodinu pronásledoval během války i po ní typický osud všech smíšených manželství. Na sklonku války se bratři pro svůj židovský původ ocitli jako desetiletí kluci na 3 měsíce v terezínském ghettu.
Kája Saudek z politických důvodů nemohl v 50. letech studovat, stal se tedy technickým kreslířem v projekční kanceláři a poté pracovalve filmových studiích na Barrandově. Zde získal zkušenosti s filmovým průmyslem. V té době se rovněž zabýval kresbou a komiksem, v tomto oboru exceloval.
Kája Saudek, zdroj: ČT24
Jana Saudka z počátku pronásledoval stejný úděl jako jeho starší dvojče, nemohl studovat, proto si na živobytí vydělával jako dělník. Odroku 1950 do roku 1983 pracoval v tiskárně a fotografoval. Pro svou uměleckou vášeň se stal známým v 2. polovině 60. let, kdy byl nejdříve oceněn v zahraničí, kde se konaly jeho první umělecké výstavy.
Jan Saudek, zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Zatímco Kája Saudek se postupně usadil s manželkou Johanou a jejich dvěma dětmi žil rodinným životem, Jan se nikdy nevzdal nevyhraněných vztahů, z nichž některé skončily dramatickým vyústěním. Nikdy se netajil svým bohémským životem, byl několikrát ženatý. Naposledy se oženil v roce 2014 s novinářkou Pavlínou, se kterou žije dodnes a mají spolu 3 děti. Jan Saudek má údajně až 15 dětí s několika ženami, sám se nechal slyšet, že přesný počet neví ani on sám. Plodný život plodného umělce.
Česká kultura s uměleckým talentem a bohatou tvorbou obou bratrů dostala velký dar, na který může být náležitě hrdá. V následujících dnech si tyto dva umělce přiblížíme ještě o něco více, nezapomeňte nás sledovat.
Druhá květnová neděle již tradičně patří všem maminkám, vzdáváme hold mateřství.
Věděli jste, že Den matek nebo také svátek matek se slaví již od starověku? Kořeny nalezneme kupříkladu v římské oslavě mateřství, připadající na první březnový den. Matronalie, jak se tato oslava nazývala, byla zasvěcena bohyni Juno, ochránkyni vdaných žen a nastávajících maminek.
Další atributy oslav matek nalezneme v tzv. Mothering Sunday, slaveném od 16. století. Tomuto křesťanskému svátku byla určena 4. neděle od začátku půstu. Všichni sloužící tehdy dostávali den volna k navštívení svých domovských kostelů (mothering church) čili svých domovů, kraje odkud pocházeli a kde žily jejich matky a příbuzní. Lidé po cestě do své domoviny obvykle trhávali květiny, nosíc je do kostela nebo své matce. Ve Velké Británii přetrval svátek v tomto čase dodnes jako svátek matek.
S historií svátku matek můžeme spojit dvě jména. Jedním z nich je americká sociální aktivistka Julia Ward Howeová, která v roce 1870 vyzvala ženy ke sjednocení proti válkám ve svém Provolání ke dni matek. Následující roky se bohužel bezúspěšně pokoušela stanovit konkrétní datum pro Den matek.
Skutečnou zakladatelkou se stala ale Anna Marie Jarvisová, která zavedení svátku matek prosazovala k památce své vlastní. Poprvé oslavovala roku 1907 v úzkém kruhu blízkých, avšak v následujících letech bojovala o oficiální uznání. O rok později se svátek matek oficiálně slavil v kostele v Graftonu. Roku 1910 se o veřejné oznámení svátku zasloužil guvernér Západní Virginie. Společný návrh amerického Kongresu pak roku 1914 stvrdil prezident Woodrow Wilson.
Zásluhou Alice Masarykové se od roku 1923 dostala oslava matek také na české území. Alice se stala po smrti své matky Charlotty první dámou Československa.
Alice Garrigue Masaryková
Mateřství má mnoho podob a každá matka má v životě syna nebo dcery neocenitelnou roli, proto jsme na oslavu mateřství z naší galerijní sbírky vybrali dílo evokující mateřství, dílo Olbrama Zoubka – PF 2016 Sue (prsa), kterým bychom všem maminkám chtěli popřát jen to nejlepší.
Olbram Zoubek – PF 2016 Sue (prsa
Malý reliéfní tisk PF 2016 Sue (prsa) patří do cyklu oblíbených PF Olbrama Zoubka. Tento byl určen jako PF2016, vznikl tedy v samotném závěru roku 2015.
Osud přinesl Olbramu Zoubkovi nejen radosti a umělecká ocenění. V roce 1980 umírá v 52 letech jeho první manželka Eva Kmentová.V roce 1981 se opět žení, manželkou se mu stává Marie Edlmanová, pocházející z Litomyšle. Společně absolvují druhou cestu za poznáním Řecka a jeho kulturního bohatství, která se v roce 1995 opakuje. V dalších letech Olbram Zoubek zavítá také na řecké ostrovy Krétu a Rhodos.
Zoubek žil střídavě v Praze a v Litomyšli, kde je také zapsán jako čestný občan. Čestné občanství mu bylo uděleno také Prahou 2. Olbramovi a Marii se v roce 1982 narodila dcera Eva Zoubková.
Jak už bylo dříve řečeno, je též autorem posmrtné masky Jana Palach a náhrobní desky Palachova hrobu, kterou komunistický režim nechal z Olšanských hřbitovů v roce 1970 odstranit. V letech 1974 až 1991 restauroval jako režimu nepohodlný umělec (nemohl sám vystavovat) sgrafita na zámku v Litomyšli. Nejen proto se stal roku 1988 signatářem prohlášení Několik vět, o rok později se účastnil listopadového převratu, a stal se zároveň členem akčního výboru Svazu českých výtvarných umělců. Rok po pádu komunismu získal Národní cenu České republiky za bustu Jana Palacha.
Sochy Olbrama Zoubka – státní zámek Litomyšl
V roce 1996 byl Zoubek oceněn státním vyznamenáním Medailí Za zásluhy I. stupně. Jeho dosud největší retrospektivní výstava čítající okolo 300 exponátů se uskutečnila 29. 11. 2013 až 30. 3. 2014 v Jízdárně Pražského hradu. V roce 2015 byl vyznamenán oceněním a titulem Rytíř české kultury, jenž mu udělilo Ministerstvo kultury ČR. Poslední roky před smrtí pracoval na Soše pro Josefa Toufara.
Olbram Zoubek umírá 15. června roku 2017, v úctyhodném věku 91 let. Polovina jeho popela byla rozptýlena v Praze na Olšanech a druhá polovina v Litomyšli.
Dílo tohoto velikána je zastoupeno v Národní galerii v Praze, Museu Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových, Moravské galerii v Brně, Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou, Muzeu umění Olomouc, v řadě regionálních galerií a v soukromých sbírkách v České republice i v zahraničí. Největší soubor jeho prací je v majetku Města Litomyšle a je vystaven ve stálé expozici ve sklepení zámku Litomyšl.
Vydejte se za uměním Olbrama Zoubka, které upomíná na historické okamžiky naší země. Nese v sobě hlubokou symboliku a umělcův jasný rukopis.
Mezi nejznámější patří také ten nejsrdceryvnější Pomník obětem komunismu v Praze. Odhalen byl 22. května 2002 a je situován na východním svahu Petřína. Pro tvorbu byly použity materiály: bronz a beton. Na tomto pomníku Olbram Zoubek spolupracoval s architekty Zdeňkem Hölzlem a Janem Kerelem.
Pomník obětem komunismu tvoří mohutné zužující se schodiště, po kterém v horní částí kráčí 6 postav. Postava od postavy si nese známky zmrzačení, utrpení, jenž jim přinesl komunistický režim. Všechny však stále stojí pevně na nohou, na důkaz nezlomnosti jak těla tak i duše. Pomník je označen kovovými deskami s všeříkajícími nápisy: Oběti komunismu 1948 – 1989: 205 486 odsouzeno – 248 popraveno – 4 500 zemřelo ve věznicích – 327 zahynulo na hranicích – 170 938 občanů emigrovalo.
Pomník obětem komunismu na Petříně – Olbram Zoubek
Olbram Zoubek je také autorem posmrtné masky Jana Palacha a náhrobní desky Palachova hrobu na Olšanských hřbitovech. Student Jan Palach se zapálil 16. ledna 1969 v horní části Václavského náměstí v Praze a stal se symbolem boje proti potlačování lidské svobody a pasivnímu přístupu veřejnosti po začátku okupace, se kterou hluboce nesouhlasil. Tento zážitek se vryl Olbramu Zoubkovi nezapomenutelně do paměti.
V Praze, kde se Olbram Zoubek narodil a žil naleznete dále sochu Den ze sousoší na pražském Jižním Městě, Pomník Milady Horákové před Evangelickým kostelem v Praze na Smíchově, či sochu Vítěz před telefonní ústřednou v Dejvicích.
Pomník Milady Horákové – Olbram Zoubek
Mimo Prahu žil střídavě také v Litomyšli, kde stojí za vidění sochy Olbrama Zoubka v klášterní zahradě. K významným Zoubkovo pracím neodmyslitelně patří rovněž náhrobek Jana Zajíce na městském hřbitově ve Vítkově, jenž tvoří pískovcová hrobka v podobě sarkofágu, stojící na čtyřech bronzových koulích. Na hrobce se vyjímá deska s reliéfem lidského těla s tváří s rysy Jana Zajíce. Neopomeňme zmínit Památník obětem holokaustu v místě bývalé synagogy v Kroměříži.
Dnes je tomu 99 let, co svět obohatil jeden z nejvýraznějších a nejvýznamnějších českých sochařů 2. poloviny 20. století – OlbramZoubek.
Narodil se 21. dubna 1926 do rodiny pražského bankovního úředníka Václava Zoubka. Rodiče byli při výběru jména kreativní, jménodostal podle novely o středověkém biskupovi Olbramovi. Navštěvoval obecnou školu veVlkově ulici a reálku na Sladkovského náměstí na Žižkově v Praze. Ve škole vynikal, byl premiantem, kupodivu mu kreslení nešlo až do kvarty. Mladík Olbram se tím ale netrápil, chtěl se stát hercem. V Kvartě studenti dostali ale nového učitele kreslení prof. Miroslava Kužela, vzdělaného sochaře z UPRUM, který rozpoznal Zoubkův talent a přemluvil ho, aby dal šanci modelování, jež na škole zavedl. První hodina ho okamžitěnadchla a o další cestě Olbrama Zoubka bylo v tu chvíli rozhodnuto. V roce 1945 se tedy hlásil na Akademii, kam se nedostal kvůli válkou zdrženým uchazečům. Přijali ho na UPRUM.
Na uměleckoprůmyslové škole od roku 1945 až do své smrti 1957 učil profesor Josef Wagner, který se osobně věnoval jak menší intimnější plastice tak i monumentální sochařské tvorbě a restaurování, ke kterému vedl rovněž své žáky. Zkušenosti s restaurovánímZoubek využil v pozdějších letech, kdy se mu nedařilo živit se svými uměleckými pracemi. Specializoval se na renesanční sgrafito a kamennou plastiku.
Olbram Zoubek – Beta pro Karvinou
Ateliérem Josefa Wagnera spolu s Olbramem Zoubkem prošli například Věra a Vladimír Janouškovi, Miloslav Chlupáč, Zdeněk Palcer, Vladimír Preclík, Zdeněk Šimek a Eva Kmentová. Na svého bývalého profesora studenti včetně Zoubka vzpomínali jako na osobnost, jež měla zásadní vliv na jejich práci. Atelier profesora Wagnera byl pro Zoubka zásadní nejen v jeho uměleckém vývoji a nasbíraných zkušenost, seznámil se zde se svou budoucí manželkou, výraznou sochařkou a umělkyní, o dva roky mladší Evou Kmentovou. Svatba seslavila 30. června 1952. Manželé spolu roku 1958 vstoupili do umělecké skupiny Trasa.
Eva Kmentová – Malá pěst
Manželé spolu sdíleli společný ateliér na žižkovských Židovských pecích v opuštěné cementářské budově, kde společně tvořili a zároveň bydleli. Bydlení to bylo v létě horké, v zimě mrazivé ale pro oba umělce rozvíjející, a šťastné alespoň po osobní stránce. Dvůr cementárny postupně zaplňovaly sochy, poté i jejich dva potomci Polana Bregantová a Jasan Zoubek.
I nadále nám věnujte svou pozornost, rádi Vám nastíníme další etapy života a představíme díla Olbrama Zoubka.
Velikonoce jsou oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, jedná se o nejvýznamnější křesťanský svátek. Nejstarším svědectvím o oslavách křesťanských Velikonoc (dříve z latiny pascha) může být brána zmínka v listech apoštola Pavla (zapsána kolem roku 50). Vedle těchto náboženských poznatků jsou Velikonoce obdobím lidových tradic, kterými je vítáno jaro a s křesťanským svátkem souvisejí volněji.
Období vítání jara je veselým a barevným svátkem, plným tradičních pokrmů a symbolů, jakým je například beránek. Beránek je jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť podle křesťanské víry byl právě Ježíš obětován za spásu lidstva.
Tradičně malovaná velikonoční vajíčka barevným voskem
Dalším tradičním symbolem Velikonoc je vajíčko – symbol nového života. Vejce v sobě skrývá zárodek života. Je symbolem nejen života ale také plodnosti, a samotného vzkříšení, právě vejce by mělo být symbolem zavřeného hrobu, ze kterého vstal Ježíš Kristus. Již ve starověkém Egyptě a Persii se na velikonoční svátky barvila vajíčka červeně. A právě od červené barvy je odvozeno označení „kraslice“. Ve východním křesťanství je červená barva vajíček vykládána jako Ježíšova krev. V Čechách se můžeme setkat s pojmenováním velikonočních svátků jako červené svátky.
A nebude mnoho z nás, kdo nezdobí své domovy ratolestmi kočiček. Dalším symbolem Velikonoc. Tradičním křesťanským zvykem je jejich svěcení na Květnou neděli a používání popela z jejich spálení o Popeleční středě.
Aleš Lamr – Pohlé postavy I
Barevné a radostné ladění o svátcích jara patří k Velikonocům pro většinu populace. Z naší galerijní sbírky vzbuzuje podmanivé barevné veselí litografie Aleše Lamra – Pohlé postavy Iz roku 1996, patřící mezi autorova největší s díla s velkorysými rozměry v rámu 82 x 64 cm. Jsme rádi, že Vám toto svěží dílo plné energie můžeme představit. Aleš Lamr, jak bývá jeho zvykem, označil litografii Pohlé postavy I svým podpisem, letopočtem vzniku, názvem díla a číslem listu. Náš list má číslo 6/34.
Užijte si hodování, polévání vodou a další lidové tradice.
Velký pátek (latinsky Dies Passionis Domini) je křesťanský svátek připomínající nám ukřižování Ježíše Krista a jeho smrt na Kalvárii. Je to pátek Svatého týdne a součást velikonočního tridua.
Připomínáme si nejen ukřižování Ježíše Krista, ale také den, kdy se otevírá matka země, aby vydala své poklady, se zemí se nesmělo hýbat, orat či ji okopávat. Dnešním dnem rovněž vrcholí půst, a proto nejezte maso, je striktně zakázané.
Nezapomeňte si dnes zajít ke studánce nebo k prameni, omýt se tamní vodou. Omytí touto vodou Vám přidá na kráse. Pokud mluvíme o vodě, napadá nás k tomuto námětu atraktivní dílo Studna, které bychom Vám rádi představili. Jedná se o strukturálně plastický obraz vytvořený olejovými barvami, jemně laděn pomocí akrylu, jež vytvořil akademický malíř Miroslav Malina v roce 2016. Rozsáhlé plátno o rozměrech 100 x 90 cm je signováno autorem spolu s letopočtem dole uprostřed.
Miroslav Malina – Studna
Česko již tradičně uznává Velký pátek jako svátek a den pracovního klidu a tak doufáme, že pro Vás dnešní den bude přesně takový – sváteční a klidný.
Pierre-Auguste Renoir, známý jako Auguste Renoir byl francouzský impresionistický malíř. V jeho obrazech naleznete radost ze života, půvab a smyslnou krásu žen, atmosféru pařížských ulic a jejich všudypřítomných kaváren. Ve staří trpěl artritidou a neudržel v rukou malířskou paletu, věnoval se aspoň sochařství, grafice, leptu a litografii.
Renoir se narodil 25. 2. 1841 v Limoges, ve třech letech se přestěhoval s rodinou do Paříže. Jeho otec byl krejčí, živit početnou rodinu bylo obtížné a tak se již v útlém věku musel začít poohlížet po práci. Ve třinácti letech již pracoval jako malíř porcelánu v pařížské továrně. Díky talentu mohl na porcelán malovat vlastní motivy. S mechanizací o práci přichází. Živí se malováním nástěnných dekorací.
V roce1862 začal studovat na umělecké škole École des Beaux-Arts v Paříži. Během studií často navštěvoval Louvre, začal portrétovat a v dílně učitele Charlese Gleyra poznal přátele podobného uměleckého smýšlení (A. Sisleyho, F. Bazillea a C. Moneta). S nimi se vydal v roce 1863 do Fontainebleau, kde začali malovat v přírodě.
V období mezi lety 1865–1870 často neměl ani na barvy. Pobýval u rodiny Le Coeur, která ho štědře podporovala do doby, než svedl pánovu dceru Marii. Se ztrátou tohoto prostředí se změnil také umělcův obsah pláten, portrétuje. Jeho hlavní modelkou je milenka Lise Tréhotová, která pózovala pro obraz Lise se slunečníkem (1867). Tento obraz byl vystaven a sklízel nadšené ovace. S Lise zplodil dvě děti.
Záhy následovalo umělcovo impresionistické období. Na první výstavě impresionistů v roce 1874, která však skončila neúspěchem, představil sedm obrazů, například Tanečnice, Lóže a Pařížanka. Z finančních důvodů začal malovat portréty na zakázku, i přesto z této doby pochází mistrovská díla jako Zábava v Moulin de la Galette, Houpačka, Tanec v Bougivalu, Snídaně v zahradě, Veslaři z Chatou a Snídaně veslařů. V létě roku 1879 měl Renoir svou první samostatnou výstavu v galerii paní Charpentierové.
Auguste Renoir – Paní Charpentierová a její děti
V roce 1881 odcestoval do Alžíru, poté do Madridu a Itálie. Na Sicílii se setkal s Richardem Wagnerem, kterému namaloval portrét během pouhých 45 minut. Tyto cesty vedly k nové inspiraci. Od impresionismu přešel na kresbu. Hlavním motivem se stal ženský akt. V dubnu 1890 se oženil se svou modelkou Aline Victorine Charigotovou. Často pobýval ve vesnici Essoyes v regionu Champagne, odkud Aline pocházela, zde tvořil díla s tématikou obyčejného života. Často portrétoval své děti a jejich pečovatelku a navrátil se k volnějšímu stylu impresionismu.
V roce 1900 byl vyznamenán Řádem čestné legie. O 3 roky později se s rodinu stěhuje do domu blízko Nice, v současnosti Renoirovo muzeum. Díla tohoto období jsou především portréty, akty, zátiší a mytologické výjevy.
Renoir umírá 3. prosince 1919 ve věku 78 let, pochován je na hřbitově v Essoyes společně s manželkou i třemi syny.
Vedle Jana Saudka, jehož díla nabízí naše galerie, si všímáme také práce dalšího známého fotografa, jenž si vypracoval charakteristický rukopis. Tono Stano je propojen s vizuálním současným uměním, a inspiruje k dalším a nepoznaným formám uměleckého projevu.
Tono Stano se narodil 24. 3. 1960 na Slovensku, v současnosti žije v Praze, kde také tvoří, široké umělecké vazby má ale po celé Evropě.
Rozsáhlá je také jeho tvorba, kterou si můžete prohlédnout v prostorách Městské knihovny na Mariánském náměstí v Praze, pod záštitou GHMP. Zde vedle nové tvorby budou rovněž představeny práce pro veřejné subjekty. Stano například spolupracuje dlouhodobě s Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech, pro který v roce 2001 navrhl i hlavní cenu Křišťálový globus.
Tono Stano navrhl Křišťálový globus pro MFFKV (foto Moser)
Díla Tona Stana se stala součástí sbírek: Art Institute Chicago, Bibliothèque National v Paříži, Maison Européenne de la Photographie v Paříži, Museum Ludwig v Kolíně, National Museum of Photography, Film and Television v Bradfordu, Galerie hlavního města Prahy, Moravské galerie v Brně, Slovenské národní galerie v Bratislavě či Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Výstava nazvaná jednoduše Tono Stano bude probíhat v letošním roce od 16. 4. do 24. 8.
Mnoho nezapomenutelných zážitků z uměleckého světa přeje
Vážení návštěvníci, tento web používá soubory cookie ke zlepšení vašeho zážitku při procházení webem. Abyste rychleji našli to, co hledáte a nezobrazovaly se vám reklamy na věci, které vás nezajímají. K tomu potřebujeme od Vás souhlas se zpracováním těchto souborů. Detaily o použitých cookies najdete na stránce Informace o zpracování cookies. Potěší nás, když přijmete naše cookies. Děkujeme.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Pomocí Google Analytics měříme návštěvnost našeho webu, zajímá nás především zdroj návštěvy. Vaši IP adresu posíláme do Google anonymizovanou. V rámci vašich návštěv je v cookies uchováván náhodně vygenerovaný identifikátor pro náš konkrétní web a váš prohlížeč. Zpracovává se také informace o vašem prohlížeči a rozlišení obrazovky - díky těmto informacím můžeme zlepšovat funkce a rychlost webu.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Pokud na náš web zavítate díky reklamní kampani, spouští se marketingové kódy daných reklamních služeb, které nám pomáhají s vyhodnocováním kampaně. Marketingové kódy využívá, ale také například přehrávač Youtube videí samotný - věříme, že jste někdy už nějaké Youtube video přehráli a tak jste s podmínkami Youtube již souhlasili.
Poradíme, jaká díla je vhodné pořídit jako investici.
Představíme vám zajímavá díla, která máme v nabídce.
Zjistíte, jaké jsou možnosti doručení děl.
Konzultací vás provede:
Veronika Gajová
Garant vašeho spokojeného nákupu
Máte dotaz? Napište nám.
Vyplňte formulář níže a my se vám ozveme co nejrychleji, většinou už do druhého dne. Těšíme se na vaši zprávu!
Na dotaz vám odpoví:
Veronika Gajová
Garant vašeho spokojeného nákupu
Možnosti dopravy:
Každé umělecké dílo je jedinečné a tak by jeho cesta k vám měla být co nejpohodlnější. Ať už je pro vás důležitá rychlost, bezpečnost, nebo osobní přístup, snažíme se vyhovět všem vašim přáním.
Rychle a bezpečně:
Většina našich zásilek putuje jako pojištěné, aby bylo Vaše dílo v bezpečí. Snažíme se odeslat vše do 48 hodin.
Expresní doručení:
Pokud nechcete dlouho čekat, je tu pro vás téměř u všech děl dostupná služba Messenger – dílo je u vás do druhého dne.
Okamžité vyzvednutí:
Pro ty, kteří máte nejvíce naspěch, nabízíme možnost dílo si vyzvednout ihned.
