Rubriky: Obecné

Olbram Zoubek se narodil před sto lety 21. dubna. Jeho jméno a dílo s nezměrnou výtvarnou hodnotou nepřestává rezonovat ve světě umění. Právě dnes se bude skloňovat ještě o něco více. K příležitosti výročí sto let budou vydány poštovní známky s podobiznou tohoto sochaře, a dcera Eva zpřístupní byt v Litomyšli široké veřejnosti, ve kterém s ní po boku jako průvodkyní můžete nahlédnout do soukromí Zoubkovy rodiny.

Jak je známo, Olbram Zoubek se dostal do Litomyšle v roce 1974, jako tehdejšímu režimu nepohodlný umělec. Aby mohl vydělávat na živobytí, dostal možnost „alespoň“ restaurovat sgrafita zdejšího renesančního zámku. Touto prací strávil v Litomyšli 17 let a zde se také po smrti své první manželky Evy Kmentové podruhé oženil v roce 1981 s Marií Edlmanovou. S Evou Kmentovou Zoubek přivedl na svět dvě děti – syna Jasana a dceru Polanu. Do druhého manželství rok pro svatbě přivítali dceru, která dostala jméno Eva.

A právě pod taktovkou Evy Zoubkové vznikla netradiční výstava s názvem Můj tati O. Olbram Zoubek žil a tvořil střídavě v Praze a v Litomyšli. Druhý domov v Litomyšli byl konkrétně byt na Smetanově náměstí 137, kde dnes zahajuje výše zmíněná výstava. Ta dává zajímavé nahlédnutí do života a díla Zoubka. Díla jsou komornějšího charakteru a převážně inspirovaná rodinou. Návštěvníci se mohou těšit také na rodinné snímky či hojnou osobní korespondenci.

Dopisy Zoubka se dochovaly ve 4 krabicích od banánů, čítají na více jak 4 tisíce kusů a mapují 37 let. Název výstavy Můj tati O. Eva Zoubková vysvětluje takto: „Většina dopisů, které mně a mamince posílal z Prahy, končily podpisem Váš tati O. Dopisy budou hodně emočním prvkem výstavy. Je v nich napsáno o rodině, politice, občanských postojích tatínka i o výsleších STB, jak mu zabavili posmrtnou masku Jana Palacha.“.

Na domě bude odhalena také pamětní deska od sochaře Jakuba Grece se Zoubkovým citátem: Rád bych jiným i sobě vždy připomněl, že nebe nad mraky je vždy modré.

Výstava začíná dnes vernisáží a bude trvat od 22.4. do 12.8.

V upomínku na tohoto velikána českého moderního umění

Galerie TOGA

Boris Jirků ilustroval nespočet knižních titulů, mezi nejznámější patří díla Mistr a Markétka Michaila Bulgakova, Kronika ohlášené smrti, Podzim patriarchy či Sto roků samoty od zmíněného G. G. Marquéze. Tituly, které se dočkaly ilustrace Jirků, byly opakovaně oceněny titulem Nejkrásnější kniha roku. Poprvé již v roce 1984.

Tento umělec se proslavil jako autor výrazně barevných a stylizovaných obrazů, které připomínají řecko-španělského malíře El Greca. Jirků je známý svou rozmanitostí v technikách a stylech, pracoval s olejomalbou, akvarelem, kresbou i grafikou. Ve svém uměleckém projevu často zachází do oblastí surrealismu a magického realismu, kde kombinuje realistické a fantastické prvky k vytváření vizuálně působivých scén.

Dcera Borise Jirků Adéla Marie Jirků (*1985) se po vzoru svého otce rovněž věnuje umění, stala se malířkou a ilustrátorkou. Je absolventka Akademie výtvarných umění v Praze, se studijní zkušeností i z ateliéru Ilustrace na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a roční stáže na École supérieure d´art & de design Marseille-Méditerranée.

Za zmínku také stojí monografie Borise Jirků, jenž byla vydána v roce 2005 nakladatelstvím Volvox Globator ku příležitosti umělcovo 50. narozenin.

Jeho dílo je zastoupeno v českých i zahraničních sbírkách a zúčastnil se několika desítek kolektivních výstav. Stovky maleb, kreseb, grafik a soch se nachází v aukčních galeriích, soukromých sbírkách i ve veřejném prostoru. Jeho práci ovlivnily tvůrčí pobyty v Brazílii, Kanadě, Andalusii, Ekvádoru, Sicílii, na Galapágách a ve francouzském Languedoc a Bretani.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Boris Jirků se narodil 10. dubna 1955 ve Zlíně. Do paměti uměleckého světa se nepopiratelně zapsal jako obdivuhodný malíř, sochař, ilustrátor a v neposlední řadě pedagog.

Od roku 1991 učil na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Poté působil na Západočeské univerzitě v Plzni – Fakulta designu a umění Ladislava Sutnara. Vedl výuku figurální kresby a malby. Vedle Plzně pracoval v poslední době i jako vedoucí a garant doktorandského a magisterského programu na Fakultě výtvarných umění Akademie umění v Banské Bystrici na Slovensku. Ve své pedagogické činnosti patřil mezi oblíbené mentory.

Jirků byl zakladatelem a vůdčí osobností mezinárodního projektu Figurama, který každoročně na výstavách představuje nejlepší figurální kresby a malby studentů evropských univerzit.

Výtvarné umění hrálo v životě tohoto osobitého umělce prim již od raného věku. Věnoval se mnoha výtvarným technikám – volné kresbě, malbě, grafice, dřevěné i kovové plastice nebo výtvarným realizacím v architektuře.

V Uherském Hradišti absolvoval v letech 1970 až 1974 Střední uměleckoprůmyslovou školu. V letech 1974 až 1980 ve studiích pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, obor monumentální malba v architektuře pod vedením Arnošta Paderlíka. Již ve studentských časech zaujal svým talentem, kdy v rámci diplomové práce získal cenu akademie za sérii volných ilustrací inspirovaných dílem Gabriela Garcíi Márqueze, kolumbijského držitele Nobelovy ceny za literaturu.

Boris Jirků odešel ze světa nečekaně, v nedožitých 71 letech letos 25. ledna.

V upomínku

Galerie TOGA

Úvodní foto: ČTK

Využijte příznivého počasí a vydejte se na pražskou Kampu, kde stejnojmenné museum obohatila prezentace obrazů Václava Špály nazvaná prostě a jasně Kytky. Květinová zátiší představují nejpočetnější segment malířského díla Václava Špály.

Vůbec nejtypičtější pro českého akademického malíře Václava Špálu (1885–1946) představují zátiší, a právě těm květinovým je aktuální výstava věnována. Špálova raná díla vycházela z expresionismu a fauvismu, později byla jeho tvorba ovlivněna kubismem, od kterého se však odklonil po roce 1923, kdy začal malovat obzvláště krajiny, zátiší a kytice s převahou jednobarevného tónu.

V květnu letošního roku to bude 80 let od smrti tohoto sběrateli nejvyhledávanějšího malíře českého moderního umění. A právě do 17. května 2026 se v Museu Kampa můžete kochat květinovými zátišími vytvořenými umělcovo rukou. Prezentováno je zhruba 80 obrazů zapůjčených z veřejných i soukromých sbírek, které nabízejí náhled do Špálovy tvorby od 20. do 40. let.

Zajímavostí je, že si malíř svá díla sám známkoval. Pouze 32 děl z bezmála 800 ohodnotil nejvyšší známkou. Nyní můžete na vlastní oči na výstavě Kytky spatřit 10 obrazů označených malířem jako „vzácné“ či „primissima“.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Cílem Výboru dobré vůle je ocenění lidí se zdravotním znevýhodněním, kteří i přes svůj handicap nezištně pomáhají druhým a přispívají ke zlepšení života ve společnosti.

Poprvé byla Cena Olgy Havlové udělena v roce 1995. Olga Havlová, první manželka prezidenta České republiky Václava Havla, založila nadaci (Výbor dobré vůle) již v roce 1990. Pomáhá těm, kdo se o sebe pro svůj nepříznivý zdravotní a sociální stav nemohou postarat sami. Snaží se o rozvoj vzdělání, duchovních hodnot, lidských práv a dalších humanistických hodnot.

Laureát převezme tradiční bronzovou plastiku „Povzbuzení“ od sochaře Olbrama Zoubka – nejvýraznějšího umělce 2. poloviny 20. století. Od roku 2017 je součástí ocenění také Cena veřejnosti, o jejímž držiteli mohou lidé hlasovat online. Veřejnost může nominovat své kandidáty – osobnosti se zdravotním znevýhodněním prostřednictvím online formuláře na webu www.cenaolgyhavlove.cz od 1. února do 20. března 2026.

Slavnostní vyhlášení ceny se uskuteční 18. května 2026 v Technologickém centru UMPRUM v Praze.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

Světlana Žalmánková se narodila 2. 3. 1968. Žije a pracuje v Bělé pod Bezdězem. Ve své tvorbě se převážně věnuje malbě, ta je pro autorku stěžejní, okrajově se však věnuje i výrobě šperků. Její rukou tak vznikají originální náhrdelníky, náušnice, náramky, které si svým nezaměnitelným rukopisem stále nacházejí své příznivce.

Vystudovala Uměleckoprůmyslovou školu, obor výtvarné zpracování kovů. Později soukromé studium u akad. mal. St. Kováře. Svou tvorbu začínala za pomoci pastelu, jenž je ale velmi choulostivý při manipulaci s dílem a tak jej nahradila akrylovými barvami. Figurální tvorba hraje v jejích obrazech hlavní roli, v námětech převládá žena, jejímž prostřednictvím se podle slov samotné Žalmánkové, dají nejlépe vyjádřit myšlenky, emoce a všechny představy, kterých je plná.

Světlana Žalmánková je představitelkou expresivní, dynamické tvorby s prvky impresionismu a bohatou barevností, odrážející její bezprostřednost a vnímání světla kolem sebe. Obrazy, ve kterých hraje prim žena doplňuje motivy fauny a flóry. Jejich něžně a nenucené propojení v obrazech svádí k vyprávění příběhu.

Pro své výstavy tvoří vždy nové kolekce, které se však prolínají s celou její tvorbou. Maluje menší i rozměrná plátna technikou akrylu. V Bělé pod Bezdězem v prostorách kamenné brány s vyhlídkovou věží zprovoznila útulnou galerii, která se pyšní nejen unikátním prostorem v celém interiéru.

Pozornost naší galerie vždy upoutá výrazná barevnost, typická pro tvorbu této znamenité autorky, jejiž díla si zkrátka zamilujete na první pohled.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA

(Úvodní foto: Fb Světlany Žalmánkové)

Malíř a grafik Oldřich Kulhánek byl zaujat lidskou figurou, v níž s dokonalostí sobě vlastní a téměř až vědeckým zaujetím, dokázal vyjadřovat stavy duše. Patřil rovněž k předním tvůrcům českého ex libris, byl autorem řady poštovních známek a série českých bankovek, která je v oběhu od začátku 90. let. Málokdo asi ví, že jsme dnes mohli v našich peněženkách nosit také červenou desetitisícovou bankovku s vyobrazením Sv. Václava, jenž se ale ČNB rozhodla nevydávat.

Osvěžme si paměť některými fakty o životě Oldřicha Kulhánka. Narodil se 26. 2. 1940 v Praze, zemřel ve věku 72 let 28. 1. 2013 tamtéž. Po studiu Střední odborné školy výtvarné, byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze do ateliéru profesora Karla Svolinského. Zde se prohloubila Kulhánkova vášeň pro grafické techniky. Však již od malička pro něj byl nejhezčím dárkem pastelky. Pro svoji volnou tvorbu si vybral dvě základní grafické techniky, které díky své důkladnosti přivedl k dokonalosti – lept, barevný lept a později litografii. V těchto dvou technikách se plně uplatnila autorova jemná, přesná a do detailů promyšlená kresba, ve které realizoval svět viděný do nejmenších podrobností.

V roce 1971 byl zatčen a uvězněn za hanobení představitelů spřátelených socialistických států a perzekuován. Tehdy díky svým přátelům mohl alespoň ilustrovat knihy. Toto období se sice projevilo v pozdější Kulhánkově tvorbě, stejně jako náměty inspirované lidskou tváří či nahými těly v celé jejich kráse i absurditě, nikdy ale nezkazilo Kulhánkovo charakter laskavého a čestného člověka.

Jeho díla jsou zastoupena v mnoha prestižních sbírkách, jež není možné ani všechny vypsat. Kromě české Národní galerie například i v pařížském Centru Georgese Pompidoua, ve vídeňské Albertině či v chicagském Institutu umění. O výstavách ve Spojených státech říkal, že se Američané s nikým nemazlí – buď máte úspěch, nebo propadnete. Oldřich Kulhánek uspěl!

Pěkný den přeje

Galerie TOGA