Alena Kučerová je česká grafička patřící k výrazným osobnostem českého umění od počátku 60. let 20. století.

Studovala nejprve na Vyšší škole bytového průmyslu, poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru profesora Antonína Strnadela. Studium po politických prověrkách předčasně, ale řádně ukončila. V roce 1961 ji přivedla do skupiny UB 12 její blízká přítelkyně Adriena Šimotová.

Ačkoliv v Československu nesměla oficiálně vystavovat, mohla obesílat alespoň některé zahraniční přehlídky, kde také získala řadu ocenění.

Proslavila se díly z perforovaného plechu. A to z toho nejlevnějšího, jaký si v šedesátých letech mohla dovolit, dělaly se z něj konzervy. Už v roce 1965 vystavila s grafickými listy i samotné plechové matrice. Vznikla série dírkovaných figurálních obrazů s tématem plavání či sauny. Na jiných lze najít autorčiny milované koně, polabskou přírodu i čisté geometrické linie. Ve svých grafikách znázorňovala plavání nebo koně. Dokázala je vyjádřit monumentálními grafickými listy, v nichž dírkování plechu spojovala a mnohdy takřka nahrazovala modelací plechu.

V roce 1996 musela opustit ateliér v pražské Řásnovce. Ve stejnou dobu také přišla o svůj tiskařský lis, když ho při rekonstrukci domu dělníci vyhodili z okna, protože kvůli svým rozměrům neprošel dveřmi. Odstěhovala se do malého domečku po prarodičích v polabské Lhotě, kde trávila část mládí. Konečně mohla být nablízku svému koni Darovi, kterého měla ustájeného u místního hajného.

V tvorbě pokračovala, ale grafiku definitivně opustila. Nově začala tvořit dřevěné desky s lineárními motivy ze zatlučených hřebíčků různých velikostí. K deskám autorka vyráběla i originální rámy z prken nebo větviček. V posledních letech Alena Kučerová tvoří dřevěné reliéfy z nalezených větviček, které lakuje výraznými barvami. A vrátila se i k perforování. Jen kvůli fyzické námaze už nepropichuje tvrdý plech, ale silný papírový karton.

Díla Aleny Kučerové lze najít ve sbírkách těch největších světových galerií – v Muzeu moderního umění v New Yorku, Stedelijk Museu v Amsterdamu, Centre Georges Pompidou v Paříži nebo v pražské Národní galerii.