Rubriky: Obecné

V nedělní on-line aukci se obraz Antonína Slavíčka s názvem Zlatá ulička vydražil za 12,3 milionu korun včetně aukční přirážky. Tento výsledek potvrdil, že o díla českého impresionisty je stále velký zájem. Dílo, které se podařilo prodat za vyvolávací cenu jednomu zájemci, je nyní čtvrtou nejdražší olejomalbou Slavíčka, která byla v aukci vydražena.

Slavíčkův autorský rekord nadále drží dílo Na lavičce z roku 1899, které se v listopadu 2016 prodalo za 18 milionů korun. Obraz Zlatá ulička, pocházející z druhé poloviny září 1906, zachycuje malebné domky v areálu Pražského hradu a byl historicky součástí sbírky továrníka Jindřicha Waldese, než jej v roce 1939 zabavilo gestapo. Po téměř 60 letech ve sbírkách Národní galerie bylo dílo v roce 1996 navráceno Waldesovým dědicům.

Podle odborníků je Zlatá ulička jedním z nejvýznamnějších děl českého impresionismu, a to nejen díky své autorské kvalitě, ale také kvůli historickým a uměleckým souvislostem.

Foto: ČTK

Den české státnosti je pro mnohé spojen s dnem volna. 28. září se však všichni upomínáme na rok 935, kdy byl pravděpodobně zavražděn kníže Václav. Nejen dnes ale od nepaměti znám jako sv. Václav, český světec a symbol české státnosti.

V národních dějinách Česka svatováclavská tradice sehrála mimořádnou roli. Od konce 10. století byl již kníže Václav uctíván jako ochránce národa a světec. Existence světce a v tomto případě světce ještě k tomu z domácího panovnického rodu, posilovala v lidu češství, národní hrdost a v neposlední řadě prestiž české země na mezinárodní scéně.

V dobách dobrých, tak i v dobách zlých bylo lidem vzýváno Václavovo jméno. A proto bylo vystaveno mnoho objektů upomínajících na památku knížete Václava. Neodmyslitelně mezi tyto památky patří Myslbekova jezdecká socha sv. Václava na Václavském náměstí v Praze, pod kterou se schází český národ, aby vyjádřil svou sounáležitost a nesl jeho odkaz. Dále na knížete Václava upomíná socha svatého Václava na Karlově mostě, socha sv. Václava na Vyšehradě či kostel svatého Václava ve Staré Boleslavi.

Kdo byl kníže Václav?

Starší syn Vratislava I. a jeho manželky Drahomíry se narodil kolem roku 907. O jeho výchovu se starala zejména jeho babička Ludmila, která za něj vládla, než nastal čas, převzít vládu po zemřelém otci.

Od 2. poloviny 11. století byl Václav vnímán jako vládce a ochránce Českého státu. Svatováclavská úcta představovala jednu ze základních součástí přemyslovského a hlavně lucemburského pojetí královské moci.

Václav se zasloužil o zachování suverenity českého státu. Díky své křesťanské výchově a jeho dobročinným skutkům byl velmi oblíbený mezi chudými a utlačovanými. Jeho úzká spolupráce se západní církví však vyvolala odpor u pohanské šlechty a jeho bratra Boleslava, jenž toužil po vládě. Postupem času konflikt mezi bratry vyvrcholil pozváním Václava na svěcení kostela do Boleslavi, kde byl na popud Boleslava I. 28. září 935 zavražděn. Nejpravděpodobněji roku 935.

Svátek svatého Václava byl do roku 1951 památným dnem. Státním svátkem označeným jak Den české státnosti, je tento den 28. září až od roku 2000. Svatý Václav je patronem České republiky a míru, ale i vinařů a sládků. Bývá zobrazován s korouhví, klasy a hrozny, někdy s orlem a holí.

S přáním klidného svátečního dne

Vaše Galerie TOGA

Jak vznikla galerie TOGA? Chcete se dozvědět více o zakladateli galerie TOGA, a jaká byla jeho cesta ke vzniku galerie?

Dají se emoce a umění přenést do online prostoru? Jak nakupovat umění? Nejen tohle se dozvíte v rozhovoru ze série Na vlně podnikání se Stanislavem Gajem – zakladatelem galerie TOGA.

Věříme, že Vám přinášíme zajímavý pohled do světa umění a galerií.

Přejeme Vám krásný den a příjemný poslech.

Vaše galerie TOGA

Vážení přátelé a příznivci Galerie TOGA,

s velkým potěšením a vděčností bychom Vám chtěli poděkovat za Vaši stálou podporu, která nám umožnila dosáhnout významného milníku – překonání hranice 8 000 členů na naší sociální síti Facebook. Tento úspěch je pro nás nejen potvrzením Vašeho zájmu o umění, ale také motivací k tomu, abychom i nadále přinášeli to nejlepší z především české, ale i světové umělecké scény.

Přítomnost, zpětná vazba a sdílená vášeň pro krásu každého z Vás, nás neustále inspirují. Díky vám můžeme pokračovat v naší cestě a dále rozvíjet svět umění, který je nám všem tak blízký.

Vaše důvěra a angažovanost jsou pro nás klíčové a umožňují nám růst, rozvíjet naše aktivity a obohacovat Vaše umělecké zážitky. Věříme, že i nadále budeme společně sdílet lásku k umění a že se Vám budeme moci odvděčit kvalitním obsahem, výjimečnými díly a odborným servisem, který si naše komunita zaslouží.

Zejména Vaše důvěra je pro nás závazkem k neustálému zlepšování a rozšiřování našich aktivit.

Děkujeme Vám za Vaši trvalou podporu a zájem, a především za to, že jste součástí cesty Galerie TOGA. Těšíme se na další společné umělecké objevy a inspirace.

S úctou,

Tým Galerie TOGA

Po dlouhých 170 letech bylo na zámek Čechy pod Košířem zapůjčeno vrcholné dílo Červené paraplíčko namalované rukou Josefa Mánese, které je zde k vidění po celou letní sezónu (tj. do konce letošního září). Zapůjčení obrazu zprostředkovala Národní galerie v Praze, pochází ze soukromé sbírky.

Na samotném zámku se nachází největší sbírka originálních děl Josefa Mánesa. Všechny jeho obrazy v zámeckých prostorách vystavené vznikly přímo na tomto místě či na zakázku Silva Taroucy, starého šlechtického rodu (Mánesovo mecenášů) pocházejícího z Portugalska, žijícího v minulosti na zámku.

Josef Mánes (12.5.1820 – 9.12.1871) byl český malíř, ilustrátor, grafik a designér, jeden z nejvýznamnějších představitelů českého romantismu, jenž na zámku často pobýval a současně zde maloval.

Obraz Červené paraplíčko je nevelkou romantickou malbou, kterou malíř vytvořil v letech 1855 až 1856 jako soukromé vyznání blízkým ženám Luise Bělské a Jetty Gallenbergové. Olejomalba má rozměry pouhých 18 x 13 cm.

V rodině Luisy Bělské obraz setrvával do roku 1920, veřejnosti se stal známým díky výstavám, které uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes. Po roce 1948 zůstalo dílo skryto veřejnosti v soukromé sbírce, neboť se majitelé obávali, že jim bude komunisty zabaveno. Vystaveno bylo až roku 2007, kdy ho soukromý majitel zapůjčil do Národní galerie.

Nezapomenutelné zážitky při Vašich cestách za uměním přeje

Galerie TOGA s.r.o.

Tři gymnastické figury Věry Čáslavské, uměleckého díla Davida Černého, se staly nepřehlédnutelným symbolem před Českým domem v pařížském parku La Villette.

Autor David Černý, známý svými díly z předchozích olympiád v Londýně 2012 a Riu 2016, vytvořil tuto poctu sedminásobné olympijské vítězce Věře Čáslavské. Socha je k vidění od 26. července před vstupem do Českého domu.

Socha Věry Čáslavské je monumentálním vyjádřením nejen jejích gymnastických dovedností, ale i jejího sportovního ducha a životních postojů. „Paní Věra byla výjimečná osobnost, nejen skvělá sportovkyně, ale i báječný člověk, který na každého přenesl své nadšení. Její láska ke sportu a podpora sportovců je inspirací, kterou chceme připomenout našim fanouškům i celému světu,“ uvedl Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.

Vyrobená z nerezové oceli, socha váží 7,5 tuny a sahá do výšky přes 9 metrů. Její přeprava z Česka do Paříže probíhala ve třech kamionech a na místě ji celý týden sestavoval tým techniků, který pečlivě dolaďoval každý detail. Socha je rozpohybována soustavou elektrických pohonů a složitým programem, využívajícím princip Kardanova závěsu, což umožňuje středové části volně se otáčet ve všech třech osách karteziánské soustavy.

Spolupráce Davida Černého s Českým olympijským výborem trvá od roku 2012, kdy v Českém domě na olympiádě v Londýně představoval Klikující autobus. Na tuto instalaci navázala Zátopkova noha během olympiády v Riu 2016, která propojovala sportovní událost s fanoušky v Praze a olympijském parku na Lipně.

Galerie TOGA s.r.o.

Obraz nesoucí název Odaliska (neboli otrokyně v sultánově harému) namaloval Henri Matisse v letech 1920-21. Malba zobrazuje ženu se zavřenýma očima, ležící v průsvitném odění na divanu. Inspiraci pro toto krásné dílo nalezl Henri Matisse při svých dvou cestách po Africe. Odalisky upoutaly umělcovu fantazii natolik, že je maloval až do konce 40. let. Poté byl bohužel upoután na invalidní vozík a nebylo mu již umožněné malovat. Až do listopadu 1954 než Henri Matisse zemřel tvořil obdivuhodné koláže z výstřižků barevných papírů pokrytých kvašovými barvami.

Malba Odaliska Henriho Matisse, jenž se nachází ve sbírce Stedelijk Musea v holandském Amsterdamu se ale vrací domů! Bude vrácena dědicům židovského textilního továrníka Alberta Sterna. Ten byl při pokusu o útěk z nacistické Evropy donucen dílo pod nátlakem prodat.

Po nástupu nacistů k moci byl Albert Stern nucen kvůli svému židovskému původu uprchnout z Německa. V roce 1936, v zemi již dva roky probíhaly rasové čistky, se rodina usadila v neutrálním Nizozemsku. „V Amsterdamu se Albert a Marie Sternovi opakovaně snažili získat víza pro sebe, své děti a vnoučata,“ uvedla v prohlášení Komise pro uloupené umění v Evropě, která ve sporu se Stedelijk Museem zastupovala Sternova vnoučata.

„Vzhledem k tomu, že rodina Sternových potřebovala peníze na útěk, restituční výbor rozhodl, že se jedná o nedobrovolnou ztrátu majetku kvůli okolnostem přímo souvisejícím s nacistickým režimem,“ oznámilo Stedelijk Museum v tiskové zprávě.

„Rodina si sama nesla jizvy své nesnesitelné a tragické historie. Nyní, konečně, díky nizozemskému restitučnímu výboru, je to uznáno. Obraz se vrací nám, právoplatným majitelům, a s ním i část naší historie,“ uvedla rodina v prohlášení. „Návrat obrazu od Matisse je dojemným a zdrcujícím okamžikem pro nás všechny. Naši prarodiče milovali umění, hudbu a divadlo. Byl to střed jejich života. Za těch pár let, které jsme s babičkou po válce strávili, nám tu lásku předala a od té doby obohacuje naše životy, “ dodala závěrem rodina.

Pěkný den přeje

Galerie TOGA s.r.o.
(FOTO: Stedelijk Museum Amsterdam)

V malém městečku v Německu, kde ticho vesnice ruší jen zpěv ptáků a smích dětí, žije chlapec jménem Laurent Schwartz. Není to obyčejný tříletý klučina – jeho příběh a výjimečný talent se již nyní začíná šířit daleko za hranice jeho domoviny.

Rané Známky Geniality

Laurent se narodil v roce 2021 a od prvních měsíců svého života se projevoval jinak než většina jeho vrstevníků. Jeho rodiče, oba vášniví milovníci hudby a umění, si brzy všimli, že Laurent projevuje neobvyklou bystrost a zvědavost.

Ve dvou letech už dokázal číst jednoduché knihy a skládat složité puzzle, které by dělaly problémy i starším dětem. Jeho nejoblíbenější hračkou se stal starý klavír, který měl doma a na kterém bez jakéhokoliv formálního vzdělání začal hrát jednoduché melodie.

Hudební Talent a Cesta ke Slávě

Hudba byla Laurentu blízká od malička. Když jeho rodiče zpozorovali jeho neobvyklý talent, rozhodli se ho podpořit v rozvoji. Přihlásili ho na hodiny klavíru, kde brzy předčil i mnohem starší děti. Jeho učitelé byli ohromeni nejen jeho technikou, ale i hlubokým porozuměním hudební teorie.

Ve věku tří let už byl Laurent schopen zahrát skladby klasických mistrů s takovou lehkostí a emocemi, které většina dětí nedosáhne ani po letech studia. Jeho vystoupení na místních koncertech rychle přitahovala pozornost nejen sousedů a místních obyvatel, ale i hudebních profesionálů.

Objev a Podpora

Laurentův talent nezůstal bez povšimnutí. Jeden z místních koncertů navštívil významný německý klavírista, který byl zcela ohromen. Tento hudebník se rozhodl, že chlapci pomůže rozvinout jeho talent a poskytne mu možnost studovat na prestižní hudební škole.

Díky této podpoře se Laurent začal připravovat na studium hudby na vyšší úrovni. Jeho rodina získala podporu nejen z hudební komunity, ale i z místních a národních médií, která začala o malém hudebním géniovi psát.

Budoucnost Plná Možností

Příběh tříletého Laurenta Schwarze je teprve na začátku. Jeho rodiče se snaží zajistit, aby měl přístup k nejlepším učitelům a aby se jeho talent rozvíjel ve všech směrech. Zatímco jeho vrstevníci si hrají na pískovišti a učí se základní počty, Laurent už sní o tom, jak bude hrát na pódiích světových koncertních síní.

Jeho příběh je inspirací pro mnohé rodiče a ukazuje, že i v malých městech a nenápadných vesnicích mohou vyrůstat budoucí géniové. Laurentova hudební kariéra je teprve na začátku, ale již nyní je jasné, že má před sebou světlou budoucnost plnou hudby a umění.

Foto: AP