Přeskočit na obsah 
František Ziegler, narozený 10. října 1868 na Kladně, patří k pozoruhodným postavám českého malířství přelomu 19. a 20. století. Jeho cesta začala na akademiích v Praze, Vídni a Mnichově, kde získal pevný základ v klasickém malířském řemesle i smysl pro precizní figurální ztvárnění. Právě tyto zkušenosti jej později nasměrovaly mezi výrazné portrétisty své generace i k zakázkám, které dalece přesahovaly hranice českých zemí.
Po počátcích spjatých s rodným Kladnem, kde se věnoval tématům z každodenního života místního dělnického prostředí, se jeho tvorba zásadně proměnila dlouhodobým pobytem v černohorské Cetyni. Ziegler zde působil jako dvorní malíř knížecí rodiny, což výrazně ovlivnilo jeho styl i společenský dosah. V Černé Hoře vytvořil řadu reprezentativních portrétů, které si získaly respekt nejen díky technické brilanci, ale i citlivému zachycení osobního charakteru portrétovaných.
Zieglerovo působení v oblasti Jadranu doplnila také významná zakázka v Kotoru, kde obdržel důvěru k výzdobě hlavního oltáře pravoslavného chrámu. Současně zde učil kreslení na místním gymnáziu, čímž předával zkušenosti mladé generaci a upevňoval své postavení respektovaného umělce i pedagoga.
Po roce 1914 se usadil v Praze, kde pokračoval v portrétní tvorbě a věnoval se oltářním obrazům i zátiším. Jeho dílo se vyznačuje pevnou akademickou stavbou, kultivovaným koloritem a schopností zachytit nejen podobu, ale i atmosféru prostředí či duchovní rozměr zvoleného námětu.
Ziegler zůstává osobností, která si zaslouží pozornost – nejen díky své mezinárodní stopě, ale i pro schopnost spojit realistickou malbu s věrohodným, lidsky citlivým výrazem.
