Dobrý den všem našim čtenářům,
jak jsme slíbili, tak děláme. V předchozím dílu o Benátkách jsme Vám představili Peggy Guggenheim Collection. V krátkosti si připomeňme, že se jedná o sbírku umění, jenž patří mezi nejvýznamnější muzea evropského a severoamerického umění první poloviny 20. století v Itálii. Nachází se v bývalém domově Peggy Guggenheim, Palazzo Venier dei Leoni, na Canal Grande v Benátkách, kam jsme přijeli sbírat inspiraci a nasát informace o umění.
Vzhledem množství děl a autorů jsme si pro tento díl vybrali dvě nejsvětovější jména. Představme si Pabla Picassa 25. října 1881 – 8. dubna 1973) a Salvadora Dalího (11. května 1904 – 23. ledna 1989). Vlastně asi netřeba představovat, až na jejich díla, které můžete v tomto článku shlédnout. Ale povězme si něco zajímavého o jejich bytí.
Věhlasnější jméno než-li Pablo Picasso asi neexistuje, je dokonce označován za umělce století – sochař a malíř, který uchvátil svět. Jeho touha po umění přesahovala asi jedinou jeho další vášeň a to byla vášeň pro ženy.
Ženy byly jeho múzami, jakmile je lapil do svých spárů, začal z nich vysávat potřebnou energii pro svá díla a poté je bez výčitek opustil. I taková může být láska… Udržoval paralelní a volné vztahy, 2x byl ženatý, propadal mladým dívkám. A přesně tak se zrodil slavný obraz Sen, inspirován mladistvou krásou Marie-Thérèse Walterovou, které bylo teprve 17 let. Následovala studentka malířství Françoise Gilotová, pozdější úspěšná malířka a spisovatelka, měli spolu dvě děti. Věkový rozdíl mezi Picassem a Gilotovou ? 40 let. Strávili spolu 9 let.
Odkloňme se od žen zpět k malířství. U Picassových děl si povšimněte, že jsou natolik svérázná a různorodá, jakoby v Pablovi třímalo hned několik různých malířů. Sám to vysvětloval takto: „Kdykoli jsem chtěl něco vyjádřit, použil jsem formu, která mi k tomu nejvíce ladila. Různá témata si žádají různé způsoby ztvárnění.“.
Pablo vyrůstajíc v průměrných poměrech v Malaze ve Španělsku věnoval od malička všechnu pozornost malování. Školu zanedbával a to i tu výtvarnou v Madridu, raději se potuloval po ulicích a nasával vůně a barvy všeho kolem sebe. Otec José Ruiz Picasso byl malířem, učitelem umění a kurátorem v muzeu. Naučil Pabla mnohé techniky, ten jej však velice brzy díky svému talentu předehnal (uvádí se, že už ve 13 letech).
Během svého života se držel pouze jednoho stereotypu: vstával před obědem, do odpoledne žil jen tím, čím se mu zachtělo, pak ho ale uhranulo na několik hodin malování (ano, čtete správně malování, ne milování), zavřel se do ateliéru, maloval do večera, poté si dopřál večeři a po ní opět pracoval na svých dílech mnohdy do pozdních nočních hodin. Spát chodíval kolem třetí hodiny v noci.
Památná jsou nejen jeho díla inspirovaná ženami, ale i jeho obdivuhodné autoportréty, muži s dýmkou či harlekýni a další. Picasso měl 4 děti se třemi ženami a navzdory nevázanému životnímu stylu se dožil 91 let. Odhaduje se, že vytvořil cca 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl. Obdivuhodné!
O slovo se nyní hlásí také Salvador Dalí se svým excentrickým knírem. Další z neobdivovanějších malířů a grafiků obrovského talentu, který se proslavil zejména svými surrealistickými díly plnými fantazií a snových imaginací. Víte, že ilustroval také knihy, navrhoval divadelní scény a kostýmy, designoval šperky a další? Byl umělcem tělem i duší.
Salvator se narodil cca 9 měsíců po smrti svého bratra a asi také proto jeho rodiče věřili, že je reinkarnací jejich zemřelého syna. Byli o tom natolik přesvědčeni, až tomu začal věřit i sám Dalí. A už to bylo dost zvláštní. Tato skutečnost se promítla do jeho děl a světlo světa spatřil dokonce obraz nesoucí název Portrét mého mrtvého bratra.
Dalího díla plná hloubky a fantaskních zobrazení silně korespondovaly s jeho veřejnými zvláštnostmi. Například chodil do restaurací se svým mazlíčkem, kterým ale nebyl psíček do ruky, avšak ocelot. Na svou přednášku do Paříže přijel s Rolls Roycem plným květáku, na závěr přednášky pronesl, že všechno končí květákem. Jindy zase přišel přednášet oblečen do skafandru, ve kterém se začal dusit, protože neměl přívod vzduchu. V 70. letech vydal „kucha