Pavel Zouhar – Sedící víla
Socha Sedící víla patří k nejpoetičtějším dílům Pavla Zouhara z nejnovější tvorby, vznikla v roce 2025. Autor zde přetvořil svou ikonickou sedící dívku do bytosti, která se ocitá na hraně mezi světem lidí a světem fantazie. Na rozdíl od andělských figur, kterým vdechuje duchovní a symbolický rozměr, dostává víla lehčí, hravější a jemně snová křídla – jejich struktura je vzdušnější, organická, připomínající lehké membránové plochy lesních bytostí. Právě tento detail vtiskuje dílu osobitou magii a mění celou kompozici v tiché zastavení plné jemné fantazie.
Tělo víly je modelované s typickým Zouharovým rukopisem: výrazně strukturovaný povrch, jemné rytmy ve vertikálních liniích a klidné, lehce předkloněné gesto, které působí téměř meditativně. Dlouhé, elegantní nohy splývají dolů a vytvářejí harmonickou svislou linii, jež je pro jeho díla tak charakteristická. Matná stříbrná patina dodává soše chladnou, ušlechtilou záři a umocňuje její snový, až měsíční charakter.
Křídla jsou zcela zásadním prvkem – jejich textura je bohatá, členěná a vyniká v kontrastu s hladšími plochami těla. Zatímco andělské křídlo v Zouharově podání evokuje duchovní sílu a ochranu, křídlo víly přináší lehkost, jemnost a pocit pohybu, jako by se socha právě posadila po lehkém letu nebo chvilku odpočívala v tichém, zasněném soustředění.
Výška 50 cm umožňuje umístění na podstavec nebo konzoli, kde víla okamžitě začne prostor proměňovat svou klidnou, ale sugestivní přítomností. Její energie je měkká, lyrická a zároveň velmi osobní – jako kdyby byla stvořena pro tiché kouty, kde se může stát důvěrnou součástí každodenního života.
Pavel Zouhar se již řadu let řadí mezi vyhledávané české sochaře současnosti. Jeho schopnost propojit symboliku, feminitu a jednoduchost tvaru s výrazně ručním, sochařským rukopisem činí z jeho děl nejen objekty krásy, ale také nositele jemných příběhů a nálad.
Pokud Vás víla zaujala, rádi Vám ji v Galerii TOGA ukážeme osobně – při přímém setkání s dílem naplno vynikne jeho křehká, snová atmosféra.






