Oldřich Kulhánek – Přízraky

Jsou díla, která diváka zaujmou námětem, a pak jsou obrazy, které jej přitáhnou jediným pohledem. Přízraky Oldřicha Kulhánka z roku 1985 patří bezpochyby k těm druhým. Monumentálně pojatá ženská tvář vystupuje z neurčitého prostoru, její oči míří přímo k divákovi a současně máme pocit, jako by se celá podoba před našima očima teprve rodila – nebo naopak pomalu mizela.

Právě lidská tvář byla v první polovině osmdesátých let jedním z hlavních témat Kulhánkovy tvorby. V letech 1982–1985 vytvořil desetidílný cyklus litografií inspirovaných lidskou tváří a právě do tohoto období patří také Přízraky. Paralelně vznikal další soubor devíti grafik věnovaných lidské ruce. Kulhánek se tak systematicky soustředil na dvě části lidského těla, které dokážou o člověku vypovědět snad nejvíce – tvář a ruce.

V Přízracích však nevytváří klasický portrét. Nezajímá jej konkrétní identita ženy ani její společenské postavení. Tvář zbavuje všeho nepodstatného a nechává působit především oči, nos a ústa. Největší pozornost na sebe strhává dvojice výrazných očí, jejichž pohled je až hypnotický. Každé z nich jako by přitom sledovalo diváka trochu jiným způsobem. Tvář díky tomu získává zvláštní napětí a neklid, který se s každým dalším pohledem na grafiku mění.

Ještě pozoruhodnější je způsob, jakým Kulhánek nechává lidskou podobu splývat s okolním prostorem. Jedna část tváře je téměř dokonale modelovaná, zatímco druhá se postupně ztrácí v husté spleti struktur připomínajících krajinu, větve, kořeny, trávu nebo otisky přírody. Přes pravou část kompozice se táhne světlý útvar, v němž lze spatřovat stromy, kořeny či kosterní strukturu. Kulhánek však divákovi žádný jednoznačný výklad nenabízí.

A právě zde začíná působit samotný název Přízraky.

Ženská tvář může být vzpomínkou, snem, představou i obrazem někoho, kdo už existuje pouze v paměti. Stejně tak může představovat člověka jako bytost, jejíž fyzická podoba je pouze dočasná a postupně se vrací do světa, z něhož vzešla. Konkrétní lidská tvář se zde střetává s něčím neurčitým, organickým a téměř nadčasovým.

Otázky lidské existence, tělesnosti, proměny a pomíjivosti provázely Kulhánkovu tvorbu po celou jeho uměleckou dráhu. Lidské tělo pro něj nebylo pouze předmětem realistického zobrazení. Dokázal jej deformovat, rozkládat, skládat znovu dohromady a prostřednictvím jeho jednotlivých částí vyjadřovat psychické stavy, strach, napětí i samotnou konečnost člověka.

U Přízraků je tento přístup mimořádně působivý právě svou zdrženlivostí. Není zde dramatické gesto ani explicitní výjev. Kulhánek si vystačí s jedinou tváří. Její klid je však pouze zdánlivý. Čím déle se na ni díváme, tím méně jsme si jisti, zda se žena z temné struktury vynořuje, nebo se do ní naopak propadá.

Významná je také doba vzniku grafiky. Rok 1985 představuje závěr Kulhánkova několikaletého intenzivního zájmu o lidskou tvář. Ve stejné době již rozvíjel další témata, která se v jeho tvorbě objevovala v následujících letech. Právě v první polovině osmdesátých let také začala jeho důležitá spolupráce s pražským litografem Tomášem Svobodou, v jehož dílně Kulhánek následně vytiskl velkou část svých litografických prací.

Přízraky zároveň ukazují, jak dokonale Kulhánek ovládal litografickou techniku. Jemné přechody od téměř fotograficky působící modelace obličeje k abstraktním strukturám jsou provedeny s mimořádnou přesností. Tlumená barevnost v šedomodrých, zelenavých a zemitých tónech ještě zesiluje pocit, že se nedíváme na skutečnou lidskou bytost, ale na obraz zachycený někde mezi realitou, snem a vzpomínkou.

Nabízená litografie na papíře z roku 1985 pochází z omezeného nákladu 200 exemplářů. List je vlevo dole ručně číslován 38/200, uprostřed tužkou označen názvem „Přízraky“ a vpravo dole vlastnoručně signován Oldřichem Kulhánkem s datací 1985. Rozměr díla ve výřezu činí 36,5 × 26,5 cm, celkový rozměr s rámem je 57 × 45 cm.

Grafika je profesionálně adjustována v široké textilně působící paspartě a elegantním rámu v tlumeném kovovém odstínu. Zvolené rámování respektuje jemnou barevnost grafiky a nechává plně vyniknout především hypnotický pohled ženské tváře.

Přízraky představují velmi působivou polohu Kulhánkovy tvorby – mnohem tišší než jeho groteskní a společensky kritické práce, ale možná právě proto o to intenzivnější. Je to grafika, která se nevyčerpá prvním pohledem. Podle světla, vzdálenosti i nálady diváka se jednou prosadí ženská tvář, podruhé okolní struktury a jindy především ony velké oči, které jako by člověka sledovaly i poté, co od obrazu odejde.

Dílo je připraveno k prodeji v Galerii TOGA. Pro sběratele Oldřicha Kulhánka jde o krásnou příležitost získat práci přímo z období jeho soustředěného zájmu o lidskou tvář. Přízraky si můžete osobně prohlédnout v galerii na Kladně a pokud Vás jejich tajemná atmosféra osloví, mohou se stát součástí Vaší sbírky. V případě, že nemáte možnost přijet osobně, rádi zajistíme také bezpečné zaslání díla přímo k Vám domů.