Český malíř, grafik, ilustrátor a pedagog. Jeho výtvarný talent objevil kročehlavský malíř Karel Karas.

V období války se zapojil do slavné skupiny 42. Na začátku padesátých let musel odejít z místa asistenta profesora Vlastimila Rady na pražské Akademii.

Václav Rabas mu obstaral místo v Rakovníku na Střední všeobecně vzdělávací škole, kde se stal na čas profesorem výtvarné výchovy.
Od roku 1958 vedl ateliér na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl v letech 1967–1969 rektorem.

V roce 1973 si zařídil ateliér v Hřebečníkách. Roku 1978 se stal předsedou Svazu českých výtvarných umělců.

Mezi jeho nejčastější náměty patří výjevy z pasáží, výkladních skříní obchodů nebo dílen, ve kterých probíhá rušný život a lidé zacházejí s magickými předměty.

Jeho smysl pro vystižení atmosféry a jistá míra snivosti se promítla do slavného Quijotského cyklu, jenž je z výtvarného hlediska velmi oceňovaný. Získal mimo jiné cenu za návrh výzdoby na Pražském hradě a v padesátých letech se představil na výstavě Expo 58 v Bruselu. Následně mu byla udělena Guggenheimova cena, která podtrhla jeho umělecký přínos a zařadila ho mezi naše nejvýznamnější umělce.

Zvláštní pozornost si zaslouží výtvarníkova četná zátiší a portrétní studie. Můžeme na nich sledovat proměnu malířova cítění a dobové vlivy.

V padesátých letech vytvořil scénické návrhy pro kladenské divadlo.

Získal mimo jiné cenu za návrh na výzdobu síně na Pražském hradě.

V roce 1958 se představil na výstavě Expo 58 v Bruselu.