Bohuslav Reynek byl významný český básník, malíř, grafik a překladatel a vydavatel poezie.

Narodil se v rodině statkáře v Petrkově. S Petrkovem spojil téměř celý život. Vystudoval reálku, začal studovat techniku, ale větší zájem měl o poezii a malířství. Proto studium vzdal a vrátil se do Petrkova.

V roce 1914 se seznámil s vydavatelem Josefem Florianem ze Staré Říše, se kterým spolupracoval až do konce jeho života. Svými překlady poezie i prózy, vlastními básněmi a grafikami velmi ovlivnil mnoho staroříšských edic, zejména edici Dobré dílo.

Roku 1944 byli Reynkovi donuceni se vystěhovat ze statkua  po komunistickém puči v roce 1948 byl Reynkův statek v Petrkově zestátněn a Reynek na něm poté pracoval jen jako zemědělský dělník. V této době vzniká většina Reynkova grafického díla a dozrává také jeho osobitý básnický projev.

Během studia na jihlavské reálce se začal věnovat kresbě a malbě. Z tohoto období se dochovala olejomalba Portrét otce (1911). Navázal kontakty se členy skupiny Osma a Skupiny výtvarných umělců, později i se skupinou Tvrdošíjní.

Ve dvacátých letech vytvořil v souvislosti s nakladatelstvím Josefa Floriana ve Staré Říši expresionistické linoryty. Při vydávání své vlastní edice Sešitů poezie spolupracoval s J. Čapkem a V. Hofmanem. V letech 1927–29 vystavoval svoje kresby, pastely a lepty na několika výstavách ve Francii, kde bylo jeho dílo velmi dobře přijato. Výtvarná tvorba pro něj v tomto období znamenala hlavní zdroj obživy.

S technikou suché kresby začal Bohuslav Rejnek v roce 1933 a stávají se tak převažující technikou v jeho díle. Mezi lety 1933–1971 tak vytvořil více než šest set grafických listů technikou suché jehly nebo leptu (tj. tiskem z hloubky).

Ve třicátých letech dominuje v jeho grafikách krajina, až od roku 1939 se výrazněji uplatňují motivy biblické. Za druhé světové války jsou nejčastějšími motivy ukřižování, pieta, zapření sv. Petra. Z této doby je také Pašijový cyklus. Nejvýznamnější část Reynkova grafického díla vzniká v 50. a 60. letech, např. cyklus Job (1948–49), cyklus Don Quijote (1955–60) a množství dalších grafik.

Stejně jako básnická tvorba i tvorba grafická došla plného oficiálního uznání až po pádu komunistického režimu v 90. letech. Jeho dílo je svým významem velmi ceněno sběrateli umění.