Jan Kutálek byl český výtvarník – sochař, originální tvůrce keramických plastik a sošek, jenž jsou inspirovány především českou lidovou slovesností i bájeslovím. Ve své tvorbě se věnoval jak figurálním motivům, tak reliéfním dílům.
Z hlíny vytvářel zemité lidové figurky, jež glazoval sytými barvami, přitahovaly jej i keramické reliéfy. Pracoval jak z volné ruky, tak na hrnčířském kruhu.
Kutálek čerpal pro svá díla především náměty z české i řecké mytologie, pověstí a pohádek a především v moravském lidovém umění. Jeho dílo je charakteristické neobvyklou hravostí, nevšední poezií a je obdařeno zvláštním pohádkovým kouzlem.
Svojí hravou, poetickou keramikou se nesmazatelně zapsal nejen do dětských duší ale i do historie české umělecké keramiky.
Výraznou složkou tvorby byla kresba a malba keramickou glazurou překypující barevnými metaforami. Charakteristický byl smysl pro humor a usměvavá poezie prýštící z většiny jeho keramických plastik.
Studoval soukromě malířství u R. Vejrycha a sochařství vystudoval na AVU u profesora Karla Pokorného v letech 1945 – 1946. Jeho práci nejvíce ovlivnilo dílo italského expresivního keramika Salvatora Fancella (1916–1941), absolventa uměleckoprůmyslové školy v Monze.
Od 50. let se v keramické tvorbě zaměřil též na „užité umění“. V roce 1977 se stal členem Svazu českých výtvarných umělců.
Je zastoupen ve sbírkách UPM v Praze, GHMP, GVU v Chebu a jinde.