Bohumil Kulweit řečený Bóža, byl velmi zručný malíř, hudebník, divadelník a sportovec. Svůj krásný vztah k malování pěstoval již od raného mládí. Studoval na Obchodní akademii v Kolíně, v Pečkách byl režisérem a hercem tamního ochotnického divadelního spolku, pro jehož vystoupení pak vytvářel kulisy, aktivně se podílel rovněž na výzdobě při pořádání dalších kulturních a společenských událostí ve městě a jeho okolí.
Zpočátku maloval uhlem, později přešel k pastelům a k olejomalbě. Jeho oblíbenou krajinnou tématikou byla Šumava, Jižní Čechy, Podblanicko, Posázaví, Kouřimsko, Zásmucko a celé okolí Peček. Oblíbenou technikou byl také linoryt a dřevoryt, se kterými seznamoval děti ve školách.
Ve svém domku v Dělnické ulici měl v patře malý atelier, pokojík plný svých obrazů, kde trávil převážnou část svého času; to byl jeho ráj. Obrazy, zejména s tématikou Šumavy, byly jako jeho děti, miloval je, nikomu by je nedal ani neprodal.
Bohumil Kulweit byl zejména vynikající učitel – svým specifickým způsobem učil své žáky různým malířským technikám, včetně dřevorytu.
Podzim života trávil ve svých rodných Pečkách se svou milovanou ženou Růženkou. Zde, se svým skicákem, paletou, barvami , štětci a se svými obrazy žil spokojeně do doby, než se objevily první příznaky zlé nemoci. Ta ukončila život vynikajícímu učiteli, umělci a dobrému člověku dne 11. 11. 1976 (v době podzimu, který tak miloval). Svůj poslední obraz dokončil měsíc před svou smrtí; maloval starý špejchárek na Sázavě ve zlatě bříz a červeni dubů.
Vzpomínky na něj zůstávají i v podobě jeho obrazů, jenž jsou ozdobou interiérů řady domovů i jeho blízkých. V jeho obrazech je zachycena životní cesta tohoto malíře a učitele.