Josef Hapka byl především krajinářem, malířem žánrových scén a portrétistou. Narodil se před více než 100 lety, 12. března 1912 v Podolí u Valašského Meziříčí, kde vyrůstal v početné chalupnické rodině. Soukromě studoval u akademického malíře Františka Hoplíčka v Olomouci. V letech 1938 – 1946 studoval na Akademii výtvarného umění v Praze, kde navštěvoval malířské ateliéry Jakuba Obrovského a Vlastimila Rady, kterou pro uzavření českých vysokých škol ukončil až v roce 1946.

Věnoval se figurální kompozici, portrétům, žánrům, zátiším, ale především krajině kolem Valašska. Krajinu zachycoval svým osobitým pojetím, často používal techniku oleje na kartónu.

S Hapkovým dílem, rozsáhlým početně, ale komorním velikostí formátu, se setkáváme už od třicátých let. Pro celé jeho dílo zůstává charakteristický kvašovitý způsob malby a lomená, kultivovaná barevnost, a to i přesto, že rád experimentoval. Náměty pro svou tvorbu čerpal ze svého nejbližšího okolí, často pracoval v plenéru a zdá se, že bez skicáku v ruce ven nevycházel. Byl figuralistou, maloval portréty, žánrové scény a zátiší, především však valašskou krajinu. Vystavoval s výtvarnou skupinou Umělecké besedy, na řadě souborných výstav a vystavoval často i samostatně – například v Olomouci (1943), v Praze v Alšově síni (1951) a také v Kroměříži (1958).

Byl otcem známého hudebníka Petra Hapky.

Jeho dílo je hojně zastoupeno nejen v soukromých sbírkách, ale například i ve velké míře ve Valašském muzeu ve Valašském Meziříčí.