Přeskočit na obsah 
Lidská figura byla pro Olbrama Zoubka (21.4.1926 – 15.6.2017), který by včera oslavil 100 let, hlavním tématem jeho tvorby. Jeho figurální plastiky jsou typické subtilní vertikálou, výraznou modelací povrchu, za srdce beroucími gesty a symbolickými postoji.
Protáhlé postavy dělal podle svých slov rád živé, patřící do exteriéru na déšť, vítr a mráz. Inspiraci hledal mezi svými nejbližšími a vlastními prožitky. V ženských postavách můžeme často spatřit jeho první manželku, znamenitou sochařku Evu Kmentovou, rovněž tak i jeho druhou ženu Marii Edlmanovou-Zoubkovou. Do mužských plastik nejednou vložil sám sebe, ale také hrdiny z mytologie a antického Řecka, kam rád opakovaně cestoval.
Pro tvorbu Olbrama Zoubka bylo obvyklé použití rozmanitých materiálů, především osinkocement, broz či olovo. Zvláštními prvky, kterými s oblibou své sochy zvýrazňoval, bylo zlacení a polychromování. Sochy nesou dokonalou stabilitu i přesto, že se mnohdy až vznášejí nad povrchem, držíc se na špičkách nohou.
Tento výrazný sochař je známý také pro posmrtnou masku Jana Palacha z ledna 1969. Sebeupálení tohoto mladého studenta jej lidsky velmi zasáhlo. V témže roce vytvořil cementovou sochu nesoucí název Jan. Později se dokonce dozvěděl, že byl s Janem v příbuzenském vztahu – Palachova matka a Zoubkův otec byli sestřenice s bratrancem.
Olbram Zoubek byl držitelem mnoha ocenění, jenž podtrhují jeho uměleckou tvorbu stejně jako životní postoje.
Pěkný den přeje
Galerie TOGA
(Úvodní foto: Emanuel Křenek)
