Ota Janeček – Ležící dívčí akt

Ležící dívčí akt představuje jednu z nejtypičtějších poloh grafické tvorby Oty Janečka – ženský akt redukovaný na několik mimořádně čistých a jistých linií. Janeček zde nepotřebuje modelovat tělo stínem ani množstvím detailů. Na téměř souvislé černé ploše nechává vystoupit pouze světlou obrysovou kresbu, která několika tahy vytváří celé ženské tělo, tvář i gesto.

Ženská figura patřila k motivům, ke kterým se Ota Janeček během své tvorby opakovaně vracel. Vedle přírody, ptáků, trav, buněčných struktur a dalších organických forem tvoří právě dívčí tváře, poloakty a akty důležitou část jeho grafického díla. V různých obdobích je zpracovával linorytem, suchou jehlou, leptem i kresbou a postupně je zbavoval všeho nepodstatného. V aukčních a galerijních katalozích se proto setkáváme s názvy jako Dívčí akt, Stojící dívčí akt, Sedící dívčí akt nebo právě Ležící dívčí akt.

V nabízeném linorytu dosahuje tato redukce téměř krajní podoby. Tělo ležící ženy zabírá prakticky celou šířku kompozice. Dlouhá linie zad a paže vede pohled k hlavě položené na ruce, zatímco několik dalších křivek stačí Janečkovi k vymezení prsou, břicha a boků. Obličej je vytvořen několika drobnými zásahy do černé plochy, přesto má jasný výraz a působí klidně a intimně.

Právě kontrast hluboké černé plochy a jemné světlé linie dává grafice její mimořádnou vizuální sílu. Janeček zde dokonale využívá princip linorytu – místo aby černou linií kreslil na světlém podkladu, pracuje vlastně obráceně. Figura vzniká odebráním materiálu z matrice a po otištění vystupuje jako světlá kresba z temného pozadí. Výsledkem je velmi čistá, téměř kaligrafická práce, v níž každý tah má přesné místo.

Na ženském těle není nic popisného ani anatomicky akademického. Janečka zajímá především rytmus obrysové linie a její schopnost vyjádřit objem několika jednoduchými křivkami. V tomto směru se v jeho tvorbě připomíná také vliv moderního evropského umění a zejména Amedea Modiglianiho, jehož protáhlé figury a čistá obrysová kresba patřily k inspiračním zdrojům Janečkovy ranější tvorby. Janeček si však postupně vytvořil vlastní, okamžitě rozpoznatelný rukopis.

Zajímavá je i velikost grafiky. Výřez pasparty činí přibližně 28,5 × 40 cm, takže nejde o drobnou grafickou miniaturu, ale o poměrně rozměrný linoryt, ve kterém má jednoduchá černobílá kompozice dostatek prostoru skutečně vyniknout. Celkový rozměr rámu je 52 × 62 cm.

Dílo je provedeno technikou linorytu na papíře a vzniklo přibližně kolem roku 1975. V pravém dolním okraji listu je vlastnoručně signováno tužkou Ota Janeček. Černý rám v kombinaci se světlou paspartou velmi dobře navazuje na samotný princip grafiky a nechává vyniknout kontrast černé tiskové plochy a světlých linií.

Ležící dívčí akt je krásným příkladem toho, jak málo prostředků Ota Janeček potřeboval k vytvoření přesvědčivé figury. Několik plynulých linií dokáže zachytit polohu těla, ženskost i klidnou intimitu okamžiku. Právě jednoduchost, jistota kresby a výrazný kontrast černé a světlé plochy dělají z této grafiky dílo, které je na první pohled snadno rozpoznatelné jako typický Ota Janeček.

Elegantní, nadčasová kompozice navíc velmi dobře funguje i jako výrazné solitérní dílo v interiéru. Ležící dívčí akt doporučujeme vidět osobně v Galerii TOGA, kde nejlépe vynikne čistota Janečkovy linie, struktura papíru i působivý kontrast celé grafiky. A může být právě Vaše.